Poslední dopis Antonína Janošíka

V německém utečeneckém táboře Bad Orb se ale setkal s Viliamem Krajčirovičem, konfidentem komunistické Státní bezpečnosti. Ten ho vyslal zpět do Československa s tím, že se na Valašsku organizuje protikomunistická odbojová skupina Světlana. Ve skutečnosti byla tato skupina vytvořena samotnou Stb. Janošík se potom rok skrýval před komunistickými udavači na různých místech. Na jaře 1949 byl ale pomocí léčky zatčen, 29. dubna 1950 byl v procesu se Světlanáři odsouzen k trestu smrti a 24. října 1950 v Uherském Hradišti popraven. Následující dopis adresoval svému otci, který se s ním ze zdravotních důvodů nemohl rozloučit.     

Drahý tatínku.

Přijmi ode mne poslední pozdrav s milou vzpomínkou na Tebe. Vím, že jsi nevěděl, oč se jedná, když přijel autobus. Proto Ti chci ještě naposled poděkovat za Tvoji lásku a za Tvoje vychování. Vždyť jsem si tu Tvoji lásku ani nezasloužil. Byl jsem Ti špatným synem a Ty jsi měl se mnou samé starosti. Proto Tě ještě naposled prosím za odpuštění. Odpusť mi vše, co zlého jsem Ti udělal. Vždyť snad jsi lepší otec ani nemohl být a já Ti za vše Tvé dobro dělal jen starosti. A teď jsem Ti udělal ránu největší. Musíš být však tatínku statečný. Vím, že ses těšil, že až se vrátím, že Ti pomohu v Tvé těžké práci. Někdo má však v životě stále neštěstí a nás pronásledovalo stále. Osudu je těžko vzdorovat.

Ani si tatínku nedovedeš představit, jak netrpělivě, ba přímo šíleně jsem očekával, zda přijedete všichni. Byla to pro mne velká rána, když jsem Tě neuviděl a také Karla a sestru Fanušu. Vždyť již skoro 2 roky jsem Tě neviděl, přesto jsem však stále na Tebe vzpomínal. Vždyť Tebe, tatínku, maminku a Mařku jsem měl raději než svůj život, přestože jsem Vám to neuměl dát najevo. Proto tatínku mně odpusť a vzpomínej na mne v dobrém a hlavně se za mne modli. I když Vám bude doma smutno, nezapomínejte, že máte ještě Mařenku, kterou musíte vychovat, a hlavně ať se netrápí maminka. Vždyť si dovedeš představit, jak by to na Mařenku působilo. Nevíme, co nás v životě čeká a že jsem dostal trest smrti, pro to se nermuť. Vždyť pán Bůh dopouští, ale neopouští.

Hleď si hlavně zachovat zdraví a potěš maminku a Mařenku. Řekni také rodině a kamarádům, aby si na mne vzpomněli modlitbou. Ani nevíš, tatínku, jak potřebuji Vaší modlitby. Pozdravuj ode mne celou rodinu a všechny známé, a ať mně odpustí, jestli jsem jim něco zlého udělal. Také ještě za mne poděkuj Máni Remšíkové, že mě v poslední hodiny navštívila. Právě před chvílí jsem přijal sv. přijímání a také za Vás za všechny jsem se pomodlil. Tatínku, snaž se ulehčit mamince hoře a buď statečný. I já se snažím být, i když se mně to stále nedaří. Buď s Bohem, drahý tatínku, a nechť Tě pán Bůh a matička Boží ochrání ode všeho zlého.

23.10. 1950                                                                
Tvůj nešťastný syn Tonda

Autor studuje VOŠ publicistiky