Lékaři a pacienti si nerozumí

Po nemocnicích a doktorech jsem se s různými bolístkami naběhal víc než dost. Někde bylo chování personálu perfektní, jinde ne. Jeden z posledních průzkumů ukázal, že stejnou zkušenost má většina lidí.

Lékaři se podle pacientů mnohdy chovají neurvale až hrubě a dostatečně je neinformují. To, že se s pacientem nakládá jako s věcí, je pozůstatkem z doby minulých, kdy byla práva jedince značně pošlapávána. Mladí lékaři se tehdy nemuseli učit komunikovat s pacienty a vystačili si s prostým: "Svlékněte se" nebo "Tady počkejte". A to už dnes nestačí.

Pacient, který jde k lékaři, potřebuje především vědět, co se děje. Polopatickým nastíněním situace by se do značné míry uklidnil, protože by věděl, co lze očekávat. Mnoho lékařů jej ale odbude větou: "Tohle berte třikrát denně a za týden na shledanou." Dotyčný se ani nedozví, co mu je a nezbývá, než brát prášky a doufat v uzdravení.

I když se lékař rozhodne s pacientem mluvit, často si navzájem vůbec nerozumí. Lékaři totiž používají mnoho odborných termínů a vysvětlení, která jsou pro normálního smrtelníka naprosto nesrozumitelná. Pacient se pak můžu cítit trapně, že doktora nechápe. Chyba je však na straně lékaře. Byť mu to může připadat hloupé, měl by se snažit mluvit jazykem, který je srozumitelný i pro naprostého laika.

Je vždycky příjemné, když vás v nemocnici přijme přátelský personál a doktor s vámi jedná jako se sobě rovným. Už v tomto momentu se vám značně uleví a i následující léčba může probíhat lépe.

Mnohdy ale naopak odcházíme z ordinace naštvaní, zmatení a ani pořádně nevíme, co nám je. A to by se stávat nemělo.

Autor studuje VOŠ publicistiky