Million Marihuana March - protest nebo jen setkání příznivců?

Je první květnová sobota a za malou chvíli začíná Million Marihuana March 2007- demonstrace za legalizaci marihuany.

Pochod začíná

Konopný ombudsman Marek Jehlička je obklopen lidmi od televize. „Co má tento pochod za cíl? Proč chcete legalizaci?“ ptají se ho televizní reportéři pořád dokola. Když už konečně všem odpoví, přihrne se reportérka z TV Nova a prosí: „Dobrý den, já jsem přišla pozdějc, mohl byste mi zopakovat, co jste teď řikal?“ Pousměji se a jdu mezi veselé demonstranty.

Ve vzduchu se mísí mírné očekávání spolu s kouřem desítek marihuanových cigaret. Je přesně půl druhé odpoledne – pochod začíná. Dav s velmi rozmanitou věkovou skladbou se vydává na pochod. V čele černá dodávka s obří maketou jointa následovaná ombudsmanem Jehličkou.

Splývám s davem a pochoduji Pařížskou ulicí na Letnou. Městem znějí bonga a hlasitý pískot. Kolem mne prochází dva kluci a smějí se. Vypadají tak na čtrnáct možná míň - nedá mi to a ptám se jich: „Proč jste přišli?“ Menší z nich se chvilku zamyslí a říká: „Jen tak, podpořit ne?“„Podpořit co, legalizaci? Jaký k tomu máte důvod?“ vyzvídám od obou. „Vždyť to není vůbec žádná droga, vždyť to není návykový, to uklidňuje. A stejně si to každej sežene,“ odpovídá mi ten druhý a společně přidávají do kroku.

V průvodu

Nejednou se celý průvod výrazně zpomalí. Zepředu se ozývá: „Gestapo! Gestapo! - Antifa! Antifa!“ Vycházím z davu na chodník, abych zjistil, co se stalo. Jdu podél luxusní restaurace, kde právě obědvá vyjukaný párek turistů. Koukají strnule ven. On s olivou na vidličce, ona s otevřenou pusou plnou těstovin.

Mezitím se masa zase dává do pohybu. Od okolních lidí se dozvídám, že předešlé skandování patřilo policistům, když zpomalili průvod kvůli dopravě.

Relativní chvilkové ticho najednou prořízne chraplavý hlas:“Psi se nežerou, psi hulí trávu! Legalize cannabis! Legalize cannabis!“ Po chvilce druhou část výroku skanduje přes tisíc lidí.

Míjím jednoho z účastníků, kterého jsem si všiml už na „Staromáku“, je to jeden z těch, co hráli na kytaru. Ptám se ho na stejnou otázku jako předtím kluků: „Proč jsi pro legalizaci?“ „Já jsem proti legalizaci, zlatá ilegalita. Protože když je něco ilegální, tak to funguje,“ odpovídá mi šestadvacetiletý Jirka a zavrávorá. „Tak dík,“ říkám mu a jdu dál.

Po pár metrech za zády slyším „Ještě, ještě nějaký otázky!“ Otočím se a vidím smějícího se Jirku, letmo oplácím úsměv a pokračuji v cestě. Najednou mi zezadu přilítne na hlavu pouzdro od jeho kytary, naštěstí prázdné. Vidím ho, jak se na mě usmívá a pomalu mizí v davu. Chvilku přemýšlím, co ho k tomu vedlo, pak to radši pouštím z hlavy.

Čelo průvodu se mezitím přiblížilo k Čechovu mostu. Těsně před ním na chodníku skoro porážím malou holčičku, která si natáčí pochod na telefon. Omlouvám se jí a chvilku si povídáme. Je jí dvanáct a chodí do šesté třídy. Přišla si ukrátit víkend. Na otázku jestli by povolila legalizaci marihuany, jsem čekal oblíbené dětské nevím, ale překvapila mě:

„No, jako já myslím, že by to měli povolit, protože to léčí a je to naše věc, jestli to kouříme nebo ne.“

Nekomerční festival

Během chvilky přecházejí všichni most přes Vltavu a stoupají po letenských schodech směrem na pláň, odkud je už slyšet hudba. Při výšlapu nahoru křik demonstrantů postupně utichá. Velká část má co dělat, aby zkoordinovala svůj dech a pohyb do schodů. Nahoře ale čeká pro všechny zúčastněné příznivce konopí blažená oáza.

Protesty nesoucí legalizaci se náhle rozplynuly. Stoupenci zelené byliny si postupně sesedali na trávník před pódii a začali tvořit hloučky zahalené jemným dýmem.

Na letenských cestičkách se přirozeně mísili náhodní kolemjdoucí s příznivci legalizace. Zatažená obloha dávala tušit příchod deště, vzduch byl teplý a dusný. Hektolitry vína, které si aktéři pochodu donesli až sem, pozvolna teplaly v plastových lahvích.

Na jedné z laviček seděla stařenka. Na chvilku jsem se u ní zastavil. Prozradila mi, že jí bude devadesát a že má strach, aby to její vnuci nebrali. Na otázku, jestli jí tato iniciativa převážně mladých lidí vadí, nečekaně odpověděla: „Ne vůbec ne, já mám mladý lidi strašně ráda. Je dobře, že se dokážou semknout.“ Krčím rameny a odcházím.

Po cestě ke stánku s pivem mě málem sráží hejno psů toužících znásilnit hárající fenu, která se před nimi zoufale kryla za stánkem s konopnými lízátky. Kousek dál hrálo stage s reggae, před ním seděli na dekách lidé, mírně se kolíbali do pohodové hudby, kouřili a porovnávali své vypěstované modely. Všichni byli spokojení, nikde žádný konflikt, policii jsem od letenských schodů téměř nespatřil.

Začíná pršet, balím to, jdu domů. U stánku se suvenýry vyrobenými z marihuany potkávám konopného ombudsmana Marka Jehličku. Ptám se ho, jestli je v rámci Million Marihuana March uspořádaná nějaká petice za legalizaci nebo jde jen o neformální protest. „Petice nekoluje žádná, ale protest je to zcela formální,“ sděluje mi.

Sedám do tramvaje a vrtá mi hlavou jediná věc. Šlo opravdu o demonstraci za legalizaci nebo jen o nekomerční festival příznivců marihuany?

Autor je posluchačem VOŠP.

Foto: Richard Čermák