Vladimír Bystrov napsal nedávno pro PubWeb článek Pražské povstání před dvaašedesáti roky. V knize Pocta Ladislavu Landovi, kterou vydalo jeho nakladatelství Bystrov a synové v roce 1998, mě ohromil tvrzením, že „dvouměsíčník pro mladou literaturu Divoké víno, dodnes žádným podobným časopisem nepřekonaný...“
A pokračoval „...v Národní knihovně České republiky někdo skoro všechny ročníky ukradl...“. Citovaná slova se stala pro mne motivací pro obnovení časopisu Divoké víno, a tak jej znovu vydávám v internetové podobě jako www.divokevino.cz. Děkuju, milý Vladimíre Bystrove.
Narodil jsem se až dva roky po pražském povstání, nezbývá, než vzpomínat kratčeji. I tak mi návraty do minulosti přijdou jak z jiného světa. V roce 1964 jsme začali se spolužáky Mélou Machálkem, Jardou Fialou a Robertem Šmiedem ve sklepě domu číslo 4 v libeňské ulici Krejčího vydávat „literární časopis“ Divoké víno. A za různého stupně utajení nebo slávy jsem jej pak vydával až do počátku roku 1972, kdy poslední číslo časopisu skončilo za zapečetěnými dveřmi sklepní tiskárny pro změnu v domě číslo 7 v Kralické ulici ve Strašnicích. Za těch báječných sedm let publikovalo v Divokém víně svoje básničky a prózy, fotografie, grafiky a kreslené vtipy 360 autorů.
Internetové znovuzrození přišlo v roce 2002 a s minutovou přesností vychází dvouměsíčník jako www.divokevino.cz dodnes. V novodobém Divokém víně publikovaly čtyři stovky autorů, z nichž čtyři desítky se vracejí z řad autorů let šedesátých. To je zázrak, že dosud žijeme, viďte...
Petr Cincibuch, Miloň Čepelka, Jaroslav Holoubek, Pavel Hudec Ahasver, Pavel Jasanský, Zdeněk Rytíř, Karel Sýs, Pavel Verner, Jiří Žáček patří mezi ty žijící zkameněliny. Jana Černá-Krejcarová, dcera Mileny Jesenské, Václav Hrabě, Stanislav Holý a již zmíněný Ladislav Landa a mnozí další obrušují už svoje psací nástroje o klenbu nebeskou.
Václav Hrabě zabalil v malostranské Jánské uličce svoji tužku, papíry a trumpetu jako první, bez jednoho dne za tři měsíce po něm ve věku necelých sedmnácti let vypustil v zahradním altánu školy v Radlicích k šedému nebi svůj basketbalový míč a duši i Ladislav Landa.
Divoké víno vydalo posmrtně jeho verše v útlé knížce Básně Ladislava Landy a Vaškovi Hraběti během následujících tří let otisklo taky skoro všechny jeho básně i jedinou povídku Horečka. Jana Černá, dcera Mileny Jesenské, legendární milenky Franze Kafky, díky svému milenci Egonu Bondymu a Bohumilu Hrabalovi známá jako Honza Krejcarová, skončila svoji složitou životní pouť tragicky až 5. ledna 1981. Vydal jsem její knihu vzpomínek na maminku pod názvem Adresát Milena Jesenská, několik jejích textů a reportáž z ženské věznice Otisky duší.
A právě Otisky duší jsou otištěny v knize, kterou mně a Divokému vínu nedávno vydala Národní knihovna České republiky a Nakladatelství Slovart pod názvem Antologie Divoké víno 1964 – 2007. Znovu se připomíná motivace Vladimírem Bystrovem a jeho výše zmíněným postesknutím, že skoro všechny ročníky Divokého vína v Národní knihovně někdo ukradl.
Vracím se po čtyřiceti třech letech do staroslavného Klementina, kam jsem pokorně a s úctou vcházel jako mladíček, a na stará kolena tu zažívám slávu – za účasti několika stovek tváří známých a přátelských i těch, jež nepoznávám, se dívám na svého čtyřletého synka Matýska a jeho maminku Lucii, jak polévají dvoukilogramovou knihu čítající 500 stran, na nichž publikuje 212 autorů – Antologii Divoké víno 1964 – 2007.
Autor je předseda OS Babybox pro odložené děti,
ředitel Nadačního fondu pro odložené děti STATIM
Agentura PUBLIC RELATIONS
Fotogalerie
