Stanislav Huml: Kupodivu mám stále všech dvanáct bodů

V červenci to bude rok, kdy vešel v platnost nový silniční zákon. Jak byste toto období zhodnotil?

Hodnocení je velmi těžké. Ze statistiky je vidět, že největší pokles následků nehod byl zaznamenáván v roce 2006, a kupodivu dokonce ještě před účinností zákona. Bylo to v době, kdy se problematice věnovala média, hodně se o bodovém systému a nastupujících tvrdých sankcích mluvilo. Řidiči se začali přirozeně chovat lépe, ohleduplněji, jezdilo se i pomaleji. Pokles pokračoval až do konce roku. V prvním čtvrtletí letošního roku však již následky, tedy počet mrtvých, těžce i lehce zraněných, opět narostly.

Které body silničního zákona se vám zdají být vyloženě nesmyslné?

Za nejhrubší chybu zákona považuji trest za zranění sebe sama, a protože s tímto ustanovením je při dopravní nehodě vázán velmi přísný postih, dostáváme se v praxi do absurdních situací. Řidič, který způsobí těžkou újmu na zdraví někomu jinému, se na základě liberálních odklonových pravidel trestního řádu domluví s poškozeným, odškodní jej. Pokud soud nebo státní zástupce na dohodu přistoupí, následuje podmínka, a život jde dál. Když má smůlu a jeho jednání je méně nebezpečné, tedy způsobí jinému či sobě jen nepatrné zranění, pak vyfasuje dvacet pět až padesát tisíc pokuty. A jako bonus zákaz činnosti minimálně na jeden rok.

Řešením není ani sbírání bodů. Není se co divit, že se ČR honosí statistikou, kdy je přes jeden tisíc lidí již bez bodů. Takový systém je k smíchu a ztrácí smysl. Mělo by jít především o výchovný systém s prvky jakéhosi donucení. Příkladem může být vrácení bodů po pohovoru s psychologem, kde si chronický pachatel může vyjasnit, kde dělá chybu, nebo se účastnit kurzu bezpečné defenzivní jízdy. Řidiče to bude sice něco stát, ale dozví se, že agresivní jízdou přijede do cíle o pouhé tři minuty dříve. Naopak získá zážitek z pohodové a plynulé jízdy.

Máte ještě všech dvanáct bodů?
Kupodivu ano.

Co byste v zákonu naopak přivítal?

Srozumitelnější pravidla pro přecházení silnice chodci. Před lety jsem v Rakousku zažil dívku, která šla ze školy a chtěla přejít silnici. Na jejím okraji se dívka zastavila, předpažila do silnice a čekala. Jedoucí auta zastavila na obou stranách, a teprve pak dívka silnici přešla. Přesně podle rakouských pravidel. No není to jednoduché a srozumitelné? Velice to kontrastuje s pravidly u nás, kdy nevíte, zda si  postarší děvčata stojící na chodníku u přechodu jen vyměňují poznatky, nebo zda vám v příštím okamžiku vstoupí do silnice.

Myslíte si, že je zákon k řidičům příliš tvrdý?

Je tvrdší než trestání za závažnější trestné činy v dopravě, což není dobrá vizitka. Na druhou stranu v korupčním prostředí České republiky je stanovení minimální sazby jeden z mála protikorupčních prvků. Pokud se delikt vyřídí jiným způsobem, je zcela jasné, že policista nebo úředník sám spáchal trestný čin - zneužití pravomoci veřejného činitele. Ale zase jsme to v Čechách nedotáhli do konce. Funguje sice Inspekce ministerstva vnitra nad policisty, ale úředníky nekontroluje téměř nikdo.

Vláda nyní jedná o novele silničního zákona, která by mohla být platná již od léta. Jste seznámen s některými zásadními změnami, kterými by měl zákon projít?

Především jde o odstranění těch hlavních nedostatků. Jak jsem již zmínil, jedním z nich je právě zranění sama sebe, odstranění pošťácké výjimky a další drobnosti. Návrh jde do sněmovny a jsem zvědav, jak se s ním poslanci vypořádají. Naposledy bylo připomínek a pozměňovacích návrhů takové množství, že možná budeme mít zákon úplně nový. Nejsem si ovšem jistý, zda bude lepší.

Skutečně se od zavedení silničního zákona snížil počet dopravních nehod, a s tím i související počet mrtvých?
 
Graf sleduje první čtvrtletí všech let od roku 1989 do 2007. Počet mrtvých klesá od roku 2003, počet těžce zraněných od roku 1995. Ta křivka nevěstí nic dobrého. To, že klesl počet nehod, nic neznamená. Hlavním důvodem je změna pravidel při hlášení malých nehod. Hranice padesáti tisíci korun omezila počty nehod vyšetřovaných policií, tedy vykazovaných ve statistice. Osobně již několik let tvrdím, že by policie měla vyšetřovat jen nehody se zraněním, alkoholem nebo tam, kde se dva nedohodnou, bez jakýchkoliv pravidel. Zbytek ať vyšetřují pojišťovny samy, nebo prostřednictvím samostatných likvidátorů pojistných událostí.

Nemáte pocit, že se řidiči po roce poněkud otrkali, a že se strach ze ztráty bodů a řidičského průkazu pozvolna vytrácí?

S tím plně souhlasím. Velmi by mě zajímal výsledek činnosti dopravní policie ve srovnání posledních pěti až šesti let, pokles jejich činnosti bude velmi výrazný. A není-li postih, není strach. Ten jeden tisíc řidičů bez bodů jsou kauzy, které by stejně skončily odnětím průkazu i bez bodového systému, a tak se vlk nažral a koza zůstala celá.

Bývají dopravní nehody více způsobovány mladými nezkušenými řidiči?

Takhle to funguje odjakživa. Do pěti let praxe je řidič nejnebezpečnější. Po prvním roce má pocit, že vše umí, nic jej nemůže zaskočit, ale není tomu tak. V Anglii nesmí v počátku kariéry tito řidiči na dálnici, nebo jsou omezováni na rychlosti. Je otázkou jak to dodržují a kdo by to v Čechách kontroloval, popřípadě vymáhal.

Přispívá k nehodovosti i žalostný stav českých silnic a dálnic?

Jsou tři prvky, které se výraznou měrou podílí na nehodovosti. Řidič, vozidlo a komunikace. Stav silnic, ale místy i dopravního značení, je opravdu žalostný. Nechápu, kam ty peníze za daně z benzínu a vybraného mýtného jdou.

Aby se řidiči vyhnuli pokutě, vymlouvají se, že auto v kritické chvíli řídila osoba blízká, jejíž totožnost se podle zákona nemusí prozrazovat. Uchrání řidiče tento fakt od placení pokuty či od jiného postihu?

I dnes se lze vymanit postihu. Nebudu to rozebírat, protože by to byl návod. Řešením by podle mě bylo zavedení knihy jízd, z níž by bylo průkazné, kdo vozidlo řídil. Pak by nevznikaly spekulace a dohady s policií o tom, kdo je viník dopravní nehody.

Je to tedy také jeden z nešvarů silničního zákona?
Určitě ano.

Měli by mít podle vás policisté pravomoc k okamžitému odebrání řidičského průkazu? Podle jakých měřítek by tak měli činit?

V době, kdy si může policista velmi snadno prověřit, zda má řidič zákaz činnosti, přestává být boj o tuto pravomoc podstatný. Je to jen psychologický moment. Doba předběžného zadržení průkazu se počítá do trestu, a ten trest není plnohodnotný, protože jeho porušení je v této době pouhým přestupkem. Po řádném rozhodnutí o výši trestu je již porušení trestným činem. Jinými slovy, pokud v době předběžného zadržení řidičského průkazu jezdíte, hrozí vám velmi málo.

Autorka studuje VOŠ publicistiky, foto: ISIFA