Everest pro všechny?

Dnes se k této hoře stahují stovky horolezců, různě kvalitně trénovaných turistů, ale i dobrodruhů. O Everest se v těchto chvílích pokoušejí i dva Češi - pražský primátor Pavel Bém a Klára Poláčková.

Na vrcholu si 29. května 1953 Hillary a Norgay slíbili, že informace o tom, kdo byl na vrcholu první, zůstane jen mezi nimi. Jejich výkon byl prvořadou senzací a zpráva o něm obletěla celý svět. V následujících dvaceti letech se na vrchol Everestu dostalo jen dalších dvacet lidí. Dnes se výstup na střechu světa stal do značné míry masovou záležitostí. Naše nejúspěšnější horolezkyně, spolumajitelka horolezecké a skialpové školy Namche Soňa Boštíková říká: "Komerční výprava obvykle vypadá tak, že má s sebou spoustu výškových nosičů, kyslík a je to takový cirkus pod horou. Nosiči připraví vše v jednotlivých výškových táborech, zajistí fixní lana a účastníci těchto výprav jsou často méně zkušení nebo úplně nezkušení. Zkrátka si zaplatili výlet do velké výšky. I my jsme občas potkali člověka, který se učil nazouvat mačky až v ledopádu."

Sami horolezci tyto masové výpravy neuznávají a na horu se vydávají v malých expedicích takzvaným "jojo" systémem. Což znamená vynést věci, postavit stany, přespat, vrátit se dolů, příště totéž, ale o jeden tábor výš, dokud se výprava nedostane do výšky přibližně 7500 metrů. Poté se členové expedice vrátí do základního tábora, kde v sezóně žije i několik tisícovek lidí. Po odpočinku se stoupá na jeden zátah 3 - 4 dny přes jednotlivé připravené výškové tábory.

Nejuznávanějším způsobem zdolávání himálajských velikánů je takzvaný alpský styl, který nejvíce propagoval první pokořitel všech čtrnácti osmitisícovek Reinhold Messner.

"Lézt alpsky znamená, že nastoupíte do cesty a pokračujete v ní stále nahoru, aniž byste se vraceli," popisuje Soňa Boštíková. "Všechno vybavení si nesete s sebou. Aby byl tento výstup nezpochybnitelný, neměl by horolezec používat fixní lana sousedů a už vůbec ne cizí stany a vybavení. Alpsky se vlastně dá lézt jen cesta, ve které je jen jedna expedice, což u nejfrekventovanějších cest, takzvaných normálek, nepřipadá v hlavní sezóně vůbec v úvahu."

V současné době existuje ještě minimálně jedna cesta v jihozápadní stěně Everestu, kterou se neúspěšně pokoušeli zdolat Josef Rakoncaj a Josef Nežerka.

Jak je Mount Everest vlastně vysoký?

Změřit nejvyšší horu světa není vůbec jednoduché, neboť lze říci, že její výška se stále mění. Od poloviny předminulého století se údaje o výšce Everestu změnily o více jak třicet metrů. Měření v roce 1856 dospělo k výsledku 8 839,81 m. Na přelomu 19. a 20. století se při dalším měření podařilo dojít k číslu 8 882,18 m. V padesátých letech minulého století otevřel Nepál své hranice a indičtí průzkumníci se dostali do větší blízkosti hory než kdokoli před nimi. Výšku stanovili na dnes často uváděných 8 847,73 m. Zjistilo se, že se celé pásmo Himálaje posunuje směrem k Číně asi o pět centimetrů ročně - tím se každým rokem mění jeho zeměpisná poloha.

Doslova převratem v mapování zemského povrchu byl rozvoj fotogrammetrie, leteckého a družicového snímkování. Přesnost však přinesla až zdokonalená družicová technologie zvaná GPS. V roce 1999 se podařilo dostat vysílač GPS až na vrchol Mount Everestu. Pro získání přesných údajů bylo potřeba uložit ještě jeden přijímač v základním táboře a jeden v sedle South Col. 5. května 1999 bylo na vrcholu ideální počasí - pouze minus 15 stupňů Celsia. Měření proběhlo úspěšně a brzy byl oznámen výsledek - 8 849,87 m. Všechny dosavadní pokusy měřily výšky včetně sněhové pokrývky, nikdo neví, kam vlastně sníh sahá. A aby to bylo všechno ještě složitější, Himálaj se každým rokem zvedá o pět až osm milimetrů, podle toho, jak se indický subkontinent noří pod Asii. Ať už je skutečnost jakákoliv, je zatím jisté, že tato hora je nejvyšší na Zemi.

Jak se dostat na Mount Everest

Příprava samotné expedice může zabrat mnoho času a rozhodně zájemce stojí značné peníze. Soňa Boštíková upozorňuje: "Lidé, kteří se chystají na první výpravu nebo jezdí málo, potřebují aspoň rok na přípravu. Pokud jezdí skupiny každý rok, stačí jim třeba tři měsíce. My máme v nepálském Káthmándú sklad, kde jsou lana, stany, karimatky, vaření. Máme místní agenturu, se kterou spolupracujeme patnáct let, a ta je nám schopna spoustu věcí zajistit sama ještě před naším příjezdem, takže expedice se opravdu zrychlují a zjednodušují. Z tibetské strany stojí výprava jednoho člověka přibližně 200 tisíc korun. Z nepálské strany se to pohybuje mezi 300 - 500 tisíci, záleží na náročnosti doprovodných služeb."
Čína i Nepál se k expedicím na Mount Everest staví jako ke zdroji peněz. Proto každoročně k nejvyšší hoře směřují stovky expedic, které utratí miliony dolarů - za služby a expediční poplatky. "Nepálská i čínská vláda si stanovily svoje pravidla pro expedice, trekové a raftové skupiny. Pokyny určují, kolik si musíte najmout kuchařů, pomocníků, nosičů, průvodců, jakou jim musíte dát výplatu, kolik vybavení a tak dále," říká Soňa Boštíková.

Do Himálaje se z nepálské strany dostane každý, kdo zaplatí. Číňané občas dělají problémy při udělování víz. Je velmi obtížné se do Himálaje dostat jako individuální turista, neboť Číňané se obávají, aby jim jednotlivci nechodili do míst, která mají zůstat cizincům skryta. "Připomíná to dřívější cestování po bývalém Sovětském svazu," potvrzuje Soňa Boštíková.

Kdo byl na Everestu?

Na nejvyšší vrchol světa se dosud dostalo téměř 2500 lidí, z toho bez pomoci kyslíkové bomby jen asi 150. Smrt zde nalezlo od roku 1922, kdy zahynulo sedm šerpů z výpravy George Malloryho, na 200 lidí. Poslední velká tragédie se stala v roce 1996, kdy smrtící bouře smetla z vrcholku hory dvě expedice. "Shodou okolností jsem byl naproti přes dolinu na Pumori v ten nejtragičtější den - 10. května 1996," říká Leopold Sulovský, první Čech, který stanul na Everestu. "Tehdy bylo na Everestu mezi vrcholem a jižním sedlem najednou sedmadvacet nezvěstných lidí. Nikdo nevěděl, co s nimi je. (Přímo na svazích zemřelo ten den 8 lidí, 4 další později - pozn. red.) I při tom největším zabezpečení je to vždycky Everest..."

Soňa Boštíková doplňuje: "S rozvojem mailů a internetu se dají mnohem lépe a rychleji získávat předpovědi počasí. Pravděpodobnost, že vás zasáhne bouře nebo něco podobného, se velmi snížila. 'Smrťáků' by tedy mělo ubývat. Chvíli to i platilo a některé roky na Everestu nezahynul nikdo. Ale lidé jsou nepoučitelní, už to zase dohánějí do krajnosti, takže třeba v roce 2005 tam zůstalo pět lidí."
Na Everest v těchto chvílích míří dva Češi. Horolezec a pražský primátor Pavel Bém a Klára Poláčková, která se může stát druhou Češkou na vrcholu.

Jako první Čech stanul na nejvyšší hoře světa 17. května 1991 Leopold Sulovský. Dále na vrcholu byli Josef Nežerka, Vladimír Nosek, Radek Jaroš, Miroslav Caban, Renata Chlumská, David Fojtík a Pavel Trčala, který podnikl výstup bez povolení a někteří horolezci ho zpochybnili.

Současným nejznámějším dobyvatelem Everestu je Appa Sherpa. Už dvakrát se pokusil tento sedmačtyřicetiletý horský vůdce odejít do důchodu, ale vždy se nechal přemluvit. Loni stanul s několika klienty na vrcholu už pošestnácté. Za výstup s klienty inkasuje zhruba 1500 dolarů.

Vzhůru na Everest v sedmdesáti či bez nohou

Novozélanďan Mark Inglis miloval hory. Pracoval jako profesionální záchranář v oblasti Mount Cooku. V roce 1982 jej na dva týdny uvěznila pod novozélandským Mount Cookem sněhová bouře. Za tu dobu, kterou strávil s kolegou v ledové jeskyni, Markovi omrzly obě nohy od kolen dolů, takže je lékaři museli amputovat. Mark Inglis se však nevzdal. Trénoval, pracoval na sobě a rozhodl se, že na hory odjede na protézách. První úspěšnou zkouškou byla osmitisícovka Čho Oju v roce 2004. A loni 15. května se mu podařilo dostat za pomoci kyslíku na vrchol Mount Everestu, třebaže výstup mu ještě zkomplikovala protéza zlomená pádem při aklimatizačním výstupu.

Japonci Takao Arayamovi bylo, když loni stanul na vrcholu, 70 let, 7 měsíců a 13 dní. Stal se tak nejstarším pokořitelem Everestu. Do té doby držel tenhle rekord jeho krajan Yuichiro Miura, který byl v den výstupu o pouhé tři dny mladší. Ale Yuichiro se s porážkou jen tak nehodlá smířit. Ihned oznámil, že se o další výstup pokusí v roce 2008 ve věku 75 let! Nyní se pokouší zdolat vrchol jiné osmitisícovky, Šiša Pangmy. "Jestli si chcete představit, jak tam člověku může být, tak si zkuste dřepnout zády ke stěně, záda rovně opřená, nohy v kolenou ohnuté do devadesáti stupňů, dýchejte jen brčkem a vydržte co nejdéle. Pokud zvládnete pět minut, můžete to možná s Everestem zkusit," říká Leopold Sulovský.

Snímky archiv Soni Boštíkové, Reuters, ISIFA: Nejstarší muž na Everestu: Takao Arayama (v popředí) 200 metrů pod vrcholem Mount Everestu. Při výstupu mu bylo přesně 70 let, sedm měsíců a 13 dní; Everest 22. dubna 2007. Podmínky v okolí masivu Everestu, za kterých dobývali nejvyšší horu světa i dvě výpravy s českým obsazením - Klárou Poláčkovou a Pavlem Bémem; Základní tábor ve výšce 5350 metrů; Cestou na vrchol. Po přípravě všech táborů se stoupá na vrchol na jeden zátah 3 - 4 dny.