Řekni mi, co posloucháš a já ti řeknu, kolik zaplatíš

Všichni to moc dobře známe. Vydáme se s přáteli do baru, kavárny či restaurace a místo klidné atmosféry a nerušeného hovoru jsme vystaveni poslechu kolovrátkových hitů z komerčního rádia. Jindy nás od jídla vyrušuje zapnutý televizor, který na sebe zcela despoticky strhává pozornost. Anebo se nám ke kávě a novinám dostane decibelové nálože kvalitní, leč trošku nahlas hrající hudby z CD přehrávače. Můžeme si to vysvětlit například tak, že majitel pohostinství si chce pořádně užít toho, za co zaplatil.

Pokud totiž chcete ve své provozovně – ať už se jedná o hospodu či kadeřnictví – pouštět reprodukovanou hudbu, musí s tím souhlasit nositelé autorských práv. Těmi jsou autoři, výkonní umělci a výrobci zvukových či audiovizuálních záznamů. V praxi to pochopitelně nevypadá tak, že budete klepat u dveří Richarda Krajča a ten vám výměnou za naditou obálku dovolí pouštět hudbu kapely Kryštof „doaleluja“. Souhlas s legálním provozováním zvukového přístroje vám poskytne někdo zcela jiný.

Komu platit?

Kdo je tedy vlastně oním správcem autorských práv a zároveň výběrčím poplatků za šíření děl? Říká se jim kolektivní správci práv, a na základě oprávnění uděleného Ministerstvem kultury vykonávají kolektivní správu práv upravených autorským zákonem. V České republice takových kolektivních správců působí hned několik, a každý z nich má v kompetenci jiný druh uměleckého výkonu.

Agentura DILIA zastupuje tvůrce literárních, divadelních, choreografických či pantomimických děl. Ochranný svaz autorský – tedy OSA – zase hudebníky a textaře. Součástí hudební tvorby je i zvukový záznam vytvořený sound-designerem – a i mistři zvuku mají svou agenturu – OAZA. Ta má na starost hájit jejich participaci na tvorbě nahrávek. Aby byli vyplaceni autoři výtvarného díla v případě jeho opětného prodeje, tak o to se stará agentura GESTOR. Ochrannou ruku nad výtvarníky drží OOA-S, která má ve své kompetenci kromě architektů, fotografů, sochařů a malířů i tvůrce výtvarné složky audiovizuálních děl. Šestým správcem je INTERGRAM – ten ostřížím zrakem hlídá autorská práva výkonných umělců - výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů. Tedy laicky řečeno – dabérů, režisérů a herců

Šest kaček denně

Pokud se tedy rozhodnete vložit CD do přehrávače, který bude vyhrávat na veřejném prostranství a budete chtít legálně zmáčknout tlačítko PLAY, vězte, že budete muset zaplatit všem správcům, kteří mají s oním cédéčkem co do činění. Je tedy nutné mít smlouvu minimálně s OSA a INTERGRAMEM. V případě, že chcete, aby kulisu ve vašem hostinci či třeba dálkovém autobuse vytvářela televize, tak vám pouhé zaplacení koncesionářských, respektive televizních a rozhlasových poplatků rovněž stačit nebude. I v takovém případě je nutné ošetřit práva výkonných umělců.

Všechno to zní trošku hrůzostrašně – skoro to vypadá, že pokud chcete řádně platit všechny poplatky, tak vašemu podniku nutně hrozí krach. Není tomu tak – za provozování zvukového přehrávače a dvou reproduktorů včetně zaplatíte Ochrannému svazu autorskému pouhých šest korun denně. A to určitě vyjde levněji, než nepříjemné popotahování v případě nedodržení zákona. To potom zaplatíte dvojnásobnou sazbu autorské odměny a vystavíte se nebezpečí trestního stíhání. Jediná alternativa, která vás nebude stát ani korunu, je ticho. Pokud to tedy ovšem nebude to „výberové“…

Autorka studuje VOŠ publicistiky. Foto: ISIFA.