Non-stop Hašek

A zahájení bylo vskutku stylové. Již kolem deváté bylo v zahrádce u Pálfyho paláce na Malé Straně vidět duo v c. a k. uniformách: závodčího a Balouna. Na stole stála pípa, pod ní sud s pivem, opodál několik sklenic sádla se škvarky, chléb a cibule... O chvíli později zjevil se i sám Švejk. Všichni tři pánové si vzorově onikali a vážně pokyvovali hlavami.

Úvodní slova

Zahajovací slova pronesli předseda Jazzové sekce Karel Srp a Richard Hašek, vnuk poctěného spisovatele. Po nich přišli na řadu čtenáři. Mezi prvními to byl herec Jiří Krampol, který přečetl úvodní stránky „Osudů dobrého vojáka Švejka“, doplňován překladatelem Alexandrem Perichanianem, který předčítal tentýž text v arménštině.

A přicházeli další, známější i méně známí: mj. literární historik Radko Pytlík, slovenský velvyslanec Ladislav Ballek, historik a publicista Zdeněk Mahler... Non-stop se rozjížděl v pravidelném rytmu cca čtvrthodinových čtenářských výstupů.

Z historie

Čtenářské maratóny Jazzové sekce začaly svoji řadu v roce 1998. Tehdy přijel do Prahy americký beatnický básník Lawrence Ferlinghetti a jeho krajanka Ruth Weis, hrála tu Patti Smith... To se ještě četlo v staroměstském evangelickém kostele u Salvátora. Ačkoli z hlediska rozsahu a atmosféry zůstává tento ročník dodnes nepřekonaný, i každý další měl svoji osobitou tvář.

U Salvátora proběhl ještě Non-stop Solženicyn (1999) a Non-stop Škvorecký (2000), poté se akce přesunula právě do Pálfyho paláce a pozměnil se i její charakter. Nebyla již věnována jednomu spisovateli, ale celému tématu. V roce 2001 to bylo 30 let Jazzové sekce, následovala Česká a slovenská literatura (2002), Život v pravdě – pocta Václavu Havlovi (2003), Sousedské vztahy (2004) a Svět solidarity a porozumění (2005). V loňském roce se organizátoři rozhodli pro návrat od obecnějších témat zpět k jednotlivým tvůrcům, ročník 2006 byl věnován Arnoštu Lustigovi.

Proč non-stop?

Čtenářské non-stopy mají několikerý význam. Zaprvé připomínají autory, kteří jsou pozoruhodní, zadruhé propagují čtení. Je to však především happening, a význam happeningu si uvědomíte se vším všudy, až když ho aktivně zažíváte. Je to hra, spiklenectví lidí, kteří spolu jinak nemají nic společného, ale dobrovolně přijdou někam, kde spolu vytvoří nepřetržitý řetěz čteného slova.

Že se jedná o společnost různorodou dokumentuje i fakt, že od prvního ročníku podnes se zúčastnili oba naši novodobí prezidenti, poslanci obou největších stran i mnohých menších, chartisté i komunisté, mačisté i feministky, umělci i byznysmeni, „kravaťáci“ i pankáči, křesťané, židé i satanisté, děti, které se sotva naučili číst i starci.    

Cena poručíka Duba

Ale vraťme se k letošnímu ročníku. Cca v 17 hod. dochází k udílení cen Společnosti pro znovuoživení nesmrtelnosti Jaroslava Haška. Podobně jako za časů „Strany mírného pokroku v mezích zákona“, lze i u jejích následovatelů očekávat smysl pro „hovadnost“ a dada. A opravdu. Cenu poručíka Duba, za nejhrůznější pokus o humor, získal kalendář Hlavního města Prahy na rok 2007 od Jakuba Ludvíka.

Tato sbírka neuvěřitelných portrétů, čímsi připomínajících obálku jehovistické Strážné věže, vyhrála za to, že se „autorovi podařilo vtipně zatajit významným osobnostem, jaké pocity vyvolává jeho celkové uspořádání kalendáře.“ Kladně byly oceněny scénář, román a divadelní hra „Jistě, pane premiére“ a cenu získal také kreslíř Michal Marčák „za kreslené vtipy o včerejšku, dnešku i zítřku české mezinárodní politiky“.

Zároveň je slavnostně zahájena serióznější akce, a to výstava obálek „Švejka“ z nejrůznějších zemí světa. Haškův čtyřdílný román byl přeložen už asi do 54 jazyků.

Non-stop evropského rozpětí 

Na běhu posledních několika ročníků čtenářských maratónů se nemalou měrou podílejí Česká centra. Díky jejich síti vznikají podobné non-stopy různě po Evropě (někdy i mimo ni) a předávají si mezi sebou štafety. Nejvíce se počet účastnických měst blížil dvacítce. Letos se čte kromě startu v Praze ještě V Košicích, Kyjevě a v Lysé nad Labem. Štafeta se vrátí zpátky do Prahy ve středu a ve čtvrtek ráno o desáté bude letošní ročník ukončen.

Škoda jen, že pro letošní rok se nezorganizovali také čtenáři v srbské metropoli. Bylo by jistě krásné slyšet Švejka, jak předává přenosovou štafetu s výkřikem: „Na Bělehrad!“

Foto: Zuzana Procházková