Štyrský U Kamenného zvonu

Výstava, pokrývající dvě patra starobylého domu, mapuje Štyrského tvůrčí období od dvacátých let až do jeho smrti. Najdeme tu kubistické začátky, poetistické období, obrazy patřící k tzv. „atrificielismu“ – původnímu směru, který malíř rozvíjel společně s malířkou Toyen – až k surrealismu třicátých let.

Výstava zachycuje celou šíři Štyrského výtvarných aktivit. Vedle maleb můžeme shlédnou také kresby, koláže, fotografie, ale i knižní obálky, ilustrace a návrhy kostýmů z doby, kdy byl Štyrský scénografem Osvobozeného divadla..

 

Štyrský patřil k české meziválečné avantgardě. Byl členem Devětsilu a v roce 1934 vstoupil do Surealistické skupiny, založené básníkem Vítězslavem Nezvalem. Vedle své výtvarné činnosti publikoval také práce teoretické, redigoval nakladatelský časopis Literární kurýr Odeonu a založil několik vlastních edic.

 

Díky svým častým kontaktům s Paříží, kde i po jedno období s Toyen žili, byl neustále v souběhu se světovým kulturním děním, nejnovějšími postupy v malířství a pohledy na umění.  

 

 

 

„Emilie ke mně přichází ve snu“

 

Nevšedním zážitkem z výstavy je místnost vyhrazená erotickým kolážím. Vše se točí kolem Štyrského knihy Emilie ke mně přichází ve snu (1933). Narozdíl od ostatních výstavních prostor má tato místnost černě potažené stěny, a vzhledem k tomu, že má jen jeden vstup, se i špatně odvětrává, zvlášť je-li návštěvníků tolik, kolik jich bylo při vernisáži.

 

Lehce vydýchaný vzduch ve spojení se snovými fotomontážemi, k nimž autor často používá dobových pornosnímků, působí velmi sugestivně, atmosférou mileneckého pokoje. Divák ale nemá pocit nijaké vulgarity. Co vidí, je chtíč a sexualita tak půvabná, jako ji známe z románů amerického spisovatele Henryho Millera.

 

 

Erotická revue

 

Štyrského zájem o sexuální témata je všeobecné znám. Dovedl ho až k založení a vydávání Erotické revue, která vyšla ve třech ročnících v letech 1930-33. Byly v ní otiskovány povídky, kresby i básně, některé velmi tvrdé, některé jen lehce erotické, z českého prostředí i ze zahraničních surrealistických sborníků. Umělecká úroveň obsahu byla velmi rozkolísaná, ale nebyla koneckonců cílem.

 

Revue vycházela v jakémsi „pololegálním režimu“. Výtisky byly určeny poměrně úzkému okruhu známých, kteří si sborník předpláceli. Po zkušenosti s předchozím záborem nákladu Zpěvů Maldororových Comte de Lautréamonta, zamilované Štyrského knihy, již ilustroval, a kteréžto ilustrace výstava rovněž nabízí, bylo radno být opatrný, a tak se v revui výslovně píše, že nesmí být veřejně půjčována, prodávána ani jinak rozšiřována.

 

Dnes taková prudérnost působí úsměvně, revui před pár lety bez většího rozruchu přetisklo nakladatelství Torst.        

 

 

 

„Poezie vzniká z touhy ukrátit si život“

 

Ačkoli sexualita byla jedním z hlavních Štyrského témat, v kontextu ostatních obrazů na výstavě vysvítá, že nikoli samoúčelným. Zapadá do mozaiky, která v celku vyslovuje jakousi existenciální naléhavost, podtržena dalším významným motivem: smrtí.

 

Tuto mozaiku ještě vhodně doplňují úryvky ze Štyrského textů, jimiž jsou popsány stěny při schodišti mezi jednotlivými patry. Jsou to úsměvné glosy, jako „Poezie vzniká z touhy ukrátit si život“, nebo básnické vize, jako „Spánek je včela, která nahromaďuje med, aby si vzpomínka na něm pochutnávala“, až po reflexe doby: „Už mě ta smrdutá Praha pohltila...(1940)“. Nechybí samozřejmě ani texty inspirované sny: „...když jsem ten pytel rozvázal, abych poznal, co obsahuje, probudil jsem se... (Sen o pytli, 1937).“  

 

Jak nás informují tabulky v jednotlivých výstavních sálech, Štyrský byl jedinečný ve způsobu, jakým se sny zabýval. Zaznamenával je nejen slovem – jak je ostatně u surrealistů dobrým mravem – ale zároveň si pořizoval i zápisy výtvarné. Tyto zápisy pak na sklonku života připravoval v knize Snů, „samostatném díle existujícím v celku jeho tvorby,“ jak praví tištěný komentář k výstavě.

 

Jindřich Štyrský byl od poloviny 30tých let vážně nemocen, projevila se u něj zděděná srdeční choroba. Zemřel ve 43 letech.   

 

Zatímco většinu vystavovaných fotografii může divák znát z knihy edice Fototorst a knižní ilustrace najde možná i ve své knihovně, malířská díla nebude mít možnost v takovémto složení jen tak vidět. Nemalý počet obrazů jsou díla zapůjčená od soukromých majitelů z Čech, Francie, USA a dalších zemí, čímž je výstava unikátní.

 

 

Foto: internet.