Ať už jsme byli ve stejném věku jako chlapec, kterému v Pavlově románu Zlatí úhoři říkával děda Prošek “Prdelko”, nebo jsme kouzlo zakázaného lovu okusili později, strach z porybného, nyní dle zákona - rybářské stráže, tu byl. Že se ho však obávají všichni pytláci, co jen jich u vody je, to jsem se mýlil.
V dnešní době je tato profese o poznání méně poetická než se zdá z románů Oty Pavla, ale tím více nebezpečná. „To máte všude stejný, když má člověk v pořádku papíry a dodržuje předpisy, tak je mu vcelku jedno, jestli ho někdo zkontroluje u vody, na silnici nebo mu jen kontroluje jízdenku v autobuse.
Každej ale takovej není, takže se občas musíte honit za lidma, často i mladýma klukama, který když doženete a chcete jim dát pokutu, nadávají vám jak dlaždiči, a občas se bojíte, aby vám ještě nenabili.” Pověděl mi při našem krátkém rozhovoru příslušník rybářské stráže na Třeboňsku, který raději nechtěl být jmenován.
Obzvláště na tamějších chovných rybnících se potýkají s pytláctvím snad odedávna. Zatímco ale před dvaceti lety honili porybní po hrázích lidi s jedním či dvěma proutky, dnes musejí při zátazích na pytláky úzce spolupracovat s policií, jelikož organizované pytlácké skupiny nezřídka čítající přes deset lidí, kteří jsou často i ozbrojeny.
Kradené ryby končívají na stolech v restauracích
„Tyhlety partičky jsou dneska asi největší problém, přijedou večer k vodě, hodí do ní drát, pustí do toho proud, a pak jenom sbírají omráčené ryby na hladině. Když na ně porybnej natrefí sám, je lepší se jim vyhnout, anebo zavolat policii, a s tou tam pak jít, to už bývá ale většinou pozdě. No a ty ukradený ryby obvykle končí na stolech v restauracích,” řekl mi ještě již zmiňovaný porybný, a dodal, že dokud se to nepodchytí černý výkup v hospodách, nic se nezmění.
Právě restauratéři jsou nejčastější příčinou celého nelegálního rybolovu. Za ryby, které si takto “objednají,” zaplatí totiž mnohem nižší cenu, než na normálním trhu. Pytlák zase dostane jako protisměnu peníze rovnou na ruku. Právě tady začíná nebezpečí pro rybářskou stráž. Jelikož se často jedná a nemalé částky, stupňují účastníci černého obchodu s rybami stále více svojí agresivitu při svém dopadení.
To byl také jeden z hlavních důvodů, proč členové rybářské stráže obdrželi od roku 2000 statut veřejného činitele. Dlouhou dobu před tímto krokem se diskutovalo o tom, zdali je přiznání právě tohoto statutu přiměřené k jejich profesi. I když mohou být porybní přirovnáváni k revizorům, a bývají u rybářů podobně oblíbení, přibývající případy, kdy byl porybný zmlácen, a někdy také ještě zraněný hozen do vody, definitivně přiměly zákonodárce k jejich větší ochraně.
