Jiří Smíšek: Restaurátorství je občas takové složitější puzzle

Co všechno obnáší práce uměleckého kováře a restaurátora?

Tohle není kovařina jako taková, kterou jsem se vyučil. Mám zkrátka v popisu práce brzdit čas.

Je důležitý k tomuto řemeslu jakýsi talent, nebo opravdu záleží pouze na vyučení?

Dříve žádné speciální školy restaurátorství nebyly. Co se týká umělecké kovařiny, to ano, ale šikovné ruce jsou v tomto oboru základ. Svým způsobem to s talentem souvisí, protože ne všechno se dá naučit.

A co fyzická zdatnost?

Jak kdy. Většinou pracujeme na menších věcech, ale při rozdělání takového renesančního zámku, který už pár kilogramů váží, je fyzická zdatnost opravdu na místě.

V dnešní době jsou některé profese velmi populární, ale mám dojem, že povolání uměleckého kováře to zrovna není. Proč jste si vybral právě tuto profesi?

Kovařina se mi líbila od dětství, vždy jsem měl rád teplíčko a tvůrčí práci. Po škole jsem šel na civilní službu, v jejímž rámci jsem nastoupil do Muzea hl. m. Prahy. Ve volném čase jsem se dostal do dílny, kde se restaurovaly různé renesanční zámky a jiné věci. A vzhledem k tomu, že jsem vyučený kovář – zámečník, mě to přirozeně zajímalo. Měl jsem tedy možnost pracovat pod dohledem technologa restaurování, a za ten rok a půl civilní služby jsem se do té práce tak dostal, že jsem ní vydržel až do teď. Kovařinu jsem si nechal jako rekreačního koníčka.

Jak probíhá takové restaurování historického předmětu?

U nás v muzeu jsou dva druhy sbírek. Jednak to jsou sbírky historické, což jsou takové ty klasické muzejní předměty, jak je všichni známe, a potom to je archeologická sbírka, která v sobě zahrnuje předměty, které archeologové vykopali při záchranných výzkumech. Pokud jde o předmět historický, vyndá se z depozitáře (úschovna – poznámka autorky), opráší se a zjistí se stav. Poté se dohodnu s kurátorem sbírky, jak by daná věc měla vypadat po zrestaurování, a podle toho se zvolí restaurátorský postup. Pak už jenom věc rozeberu na prvočinitele, vyčistím, případně doplním chybějící části, nakonzervuji a opět složím.

Řídíte se při restaurování nějakou předlohou?

Hodně záleží na tom, z jakého materiálu věc je. Nedávno jsem restauroval archeologické sklenice z období stěhování národů, které byly nalezeny na pražském Zličíně. Archeologové nám donesli blok hlíny, kde byly samé střepy, a my jsme postupným odmýváním hlíny teprve zjišťovali, jak ty skleničky vypadají a v jakém jsou stavu. Ve finále nám vyšlo, že zhruba polovina jich byla zachovalých, a podle nich jsme pracovali na zbývajících sklenicích, ze kterých byly zpočátku pouze střepy.

Jak dlouho jste dávali ty sklenice dohromady?

S kolegyní jsme je lepili zhruba tak dva a půl měsíce. Je to práce, na kterou se člověk musí soustředit. Nejde to dělat každý den. Vždy jsme museli přestat a odpočinout si u jiné práce, nedá se to dělat v kuse.

Navštěvujete v rámci svého povolání různá místa nebo pracujete pouze ve své dílně?

Pracuji vlastně jenom se sbírkami našeho muzea, takže nemám jiné objekty na restaurování, a práci nám nosí povětšinou archeologové, proto není důvod někam vyjíždět.

Jsou to určitě velice hodnotné věci, nemáte strach, že je třeba rozbijete?

Zatím jsem nic nerozsekal ani nezničil, člověk musí být vážně opatrný a při práci se soustředit. Ono se to hlavně nesmí rozbít! Zato se mi stalo, že jsem poslal jedny obrázky do Itálie na výstavu, a po půl roce za mnou přišla kolegyně z centrální evidence sbírek a chtěla po mně obrázky za půl milionu, že prý je mám v dílně. Byla to naštěstí jen chyba v papírech, a vše se vysvětlilo. Občas se stane nějaká taková událost, které se člověk postupem času zasměje.

Jak je to s dnešní mládeží, která se restaurátorství a uměleckou kovařinu učí? Máte své nástupce?

Dalo by se říct, že zájem o toto povolání je poměrně velký. V dnešní době je spíš problémem kapacita pracovních míst, ve kterých by se měli budoucí absolventi uplatnit. Těch je docela málo, a jim pak nezbude nic jiného, než se snažit uspět v soukromém sektoru. Ale když už nic jiného, tak finanční ohodnocení je tam lepší.

Je nějaká věc, na které jste pracoval nejraději?

Nejvíce mě bavila práce při již zmiňované civilní službě. Měl jsem volnou ruku v tom, co chci dělat, a mohl jsem se zabývat pouze jednou věcí. Hlavně jsem si nemusel dělat starosti s různým papírováním. Jinak mě samozřejmě baví restaurovat předměty z mého oboru, jako jsou zámky, zbraně, zbroje, hodiny a jiné mechanické předměty. To pak není práce, ale zábava.

Foto: Zuzana Procházková