Politika a věda

Drobnější odchylky byly považovány za omyly, případně za hereze či projevy buržoazní zpátečnické ideologie. Dlouholetá vědecká činnost řady odborníků mohla přijít vniveč jediným zasedáním Základní organizace KSČ, popřípadě jiné stranické buňky či výboru.

Polistopadové vlády a politické strany se předháněly v návrzích, kdo je ochoten poskytnout vědě více peněz. Bohužel zůstalo vesměs u návrhů a předvolební ochoty. V připravovaném rozpočtu na rok 2008 doporučuje jeho autor, ministr financí Miroslav Kalousek, vědě a výzkumu ubrat.

Přitom ve volebním programu KDU-ČSL na léta 2006-2010 se můžeme dočíst, že Kalouskova strana bude prosazovat „každoroční zvyšování prostředků určených pro vysoké školy, výzkum a vývoj“.  Každý může vidět rozpor mezi sliby a činy, ale to není to hlavní, co je třeba KDU-ČSL a celé vládě vyčítat.

Jde totiž o koncepci směřování z celosvětového měřítka malého státu, který může konkurovat pouze vzděláním a výzkumem. Příklady Jižní Koreje a Irska by nám měly být vzorem. Dnešní vztah mezi politikou a vědou není založen na ideologickém základě, ale na schopnosti mít určitou vizi a také ji finančně podporovat.

Přesto i dnes může ideologické hledisko hrát významnou roli. Nedávno prezident republiky vydal útlou knihu, v níž zaútočil mj. na klimatology. Tento vědecký obor je podporován vládami mnoha zemí, nejinak je tomu řadu let i u nás. Do tohoto velmi důležitého oboru dávají mezinárodní nadace, ale i český stát miliony korun. Nato přijde ideolog Václav Klaus, prokazatelně v mnoha názorech chybující, a v podstatě destruuje mnohaletou a velmi nákladnou činnost mnoha odborníků.

Prezident republiky se může považovat za hlavního obhájce svobody, který ji brání před ekology, environmentalisty a, podle jeho názoru, dalšími nepřáteli společnosti, nicméně odpovědnost by měl mít. Nikoliv politickou, ale vědeckou. Jako profesor před svými kolegy totiž zcela selhal.

Autor je politolog.