Z této pozice mistrně využíval své role, tedy spolupráce s levicí i pravicí. Navíc se J. Luxovi podařilo změnit lidovecký profil strany na křesťanskodemokratický a otevřít ji výrazným osobnostem. Památné je rovněž druhé místo Čtyřkoalice, jíž byla KDU-ČSL stabilizátorem a hegemonem, v krajských volbách 2000. Ve volebním období 2002-2006 se strana podílela na úspěšném evropském referendu a vstupu České republiky do Evropské unie.
Po sněmovních volbách v roce 2006 zvítězila Miroslavem Kalouskem dlouho avizovaná propravicová orientace křesťanských demokratů. Od té chvíle je však provází jedna patálie za druhou. Začalo to obratem M. Kalouska ke KSČM v srpnu loňského roku, přičemž jeho protikomunistická předvolební rétorika neměla konkurenci, a končí to neuvěřitelně trapnou pozicí současného předsedy strany Jiřího Čunka ve vládě. Během jediného roku zmizelo dědictví Josefa Luxe. Křesťanští demokraté přešlapují na místě, jsou rozděleni na mnoho proudů a skupinek a rozhodně nepůsobí jako klidná síla.
Setrvávání Jiřího Čunka je sice z určitého pohledu výhodné pro něj samotného, pro koaliční partnery i KDU-ČSL jako takovou, škodí však politické kultuře v zemi. Jako ministr je J. Čunek zvýhodňován, viz zejména výměna státního zástupce v jeho korupčním stíhání. ODS i SZ udržují prostřednictvím Čunka KDU-ČSL v šachu a ve straně osobnostem, jakou jsou Miroslav Kalousek, Jan Kasal či Vlasta Parkanová slabý a manipulovatelný předseda vyhovuje. Z hlediska dalšího vývoje je však Jiří Čunek pro stranu obrovskou přítěží. S touto anabází, tedy dědictvím Jiřího Čunka, se KDU-ČSL bude potýkat ještě velmi dlouho.
V každém případě se dnes KDU-ČSL nezpronevěřuje pouze vůči svému předvolebnímu programu, ale také proti svému názvu. O tom, že je strana křesťanská, nás přesvědčí jen stěží.
Autor je politolog.
