Den vodáka: Co má společného vracák, háček a vrbičky?

Vzhůru na Vltavu

I přesto, že český občan je v posledních letech zvyklý čím dál častěji vyrážet na drahé dovolené u moře a trávit dny povalováním se na pláži, najdou se i tací, co chtějí zažít trochu romantiky s příchutí adrenalinu. Říká se jim vodáci. K jejich hlavní dovolenkové výbavě patří laminátová kanoe, nejlépe vyvedená v pestrých barvách, pádlo, dostatečně dlouhé aby se s ním dala pohlavkovat zlobivá posádka a samozřejmě kytara. Není na škodu ještě přibalit sprej na komáry, všudypřítomné přátele vodáka. A může se vyrazit.

Nejdelší česká řeka Vltava nabízí splavné úseky několik desítek kilometrů od pramene. Po cestě na místo odkud se vyráží na vodu, každý správný vodák pociťuje podivné vzrušení při pohledu na řeku, která se občas míhá mezi stromy. Co si asi letos připravila? Bude se kvůli málu vody muset vyhýbat nebezpečně čnějícím kamenům nebo bude lepší připravit se na dravý proud řeky rozvodněné po prudkých lijácích?

Jako startovní bod většinou slouží Vyšší Brod, který je kousek pod Lipenskou přehradou. Mohlo by se sice začít sjíždět od horního úseku Vltavy, ale přiznejme si, komu by se chtělo potom pádlovat přes celé Lipno. Při sundávání kanoí ze střech aut se začíná vtipkovat o nadcházejících událostech, o tom kdo se první udělá na jezu, koho nejvíc poštípou komáři a v jakém kempu se točí nejlepší pivo.

Dobrá posádka je základ

Je třeba rozdělit si funkce na lodi. Vzadu zpravidla sedí zadák, kormidelník. Většinou muž (samozřejmě najdou se i odvážné ženy). Ten plní funkci šéfa, velí celé posádce kanoe, má právo pokřikovat na ostatní osazenstvo aby makali a pádlovali, sám se přitom může kochat krajinou kolem řeky. Pokud je ale třeba, zadák na sebe musí vzít zodpovědnost v úsecích, kde je řeka divočejší a správně řídit kanoi, aby v divoké vodě držela ten správný směr. Na konci dne správný zadák pochválí zbylou posádku, která má bolavé ruce od celodenní dřiny, za to, jak krásně pádlovali.

Přední místo kanoe patří háčkovi. Je postavy subtilnější, celou loď by neukormidloval, a proto má za úkol svým pádlováním nasměrovávat pouze špičku lodi. Háček má ovšem jednu důležitou roli. Musí informovat kochajícího se kormidelníka o kamenech, záludně skrytých pod vodou. Pokud tak neučiní, hrozí, že loď na kamen vjede. Při nízké vodě na něm buď uvízne nebo ho přejede s rizikem díry na dně kanoe. Pokud je v daném úseku řeka hluboká a rychlá, kanoe se o kamen zpravidla převrátí. Háček je potom za včasné neupozornění peskován po celý zbytek cesty.

Posledním členem posádky je porcelánek. Pokud není posádka složená pouze ze dvou členů, má porcelánek své čestné místo uprostřed lodi. Bývá to většinou potomek háčka a zadáka, nebo člen vodácké party, který je považován za příliš neschopného, než aby mu bylo svěřeno pádlo. Porcelánek celou cestu nic nedělá, případně otravuje ostatní svými komentáři jak jedou pomalu a že je voda moc studená. V krajních případech bývá z lodi vyhozen během jízdy, aby si zchladil hlavu.

Zdraví se vodáckým „ahoj“

Když je posádka kompletní, může se vyrazit. Vltava nabízí jednoduchou až střední obtížnost sjízdnosti. Střídají se takzvané ´voleje´ s peřejemi. Volejem vodáci nazývají úsek řeky, kde se proud skoro zastaví, vypadá to, jako by se řeka změnila v rybník, rozlévá se do širokého koryta a posádka má čas prohlížet si okolní krajinu. Pokud je kanoí v jedné partě více, zpravidla se na voleji sjedou k sobě tak, že boky lodí se navzájem dotýkají a porcelánci s háčky je přidržují, aby se nerozpojily. Nastává kouřová pauza, v níž si kormidelníci s chutí zabafají ze svých cigaret. Díky sraženým lodím si posádky spolu povídají, vtipkují, svačí, zpívají a pokřikují vodácké „ahoj“ na ostatní kanoe.

Je už jenom na nějakém zodpovědném háčkovi, aby dával pozor, kdy volej končí a je čas lodě rozpojit. Jelikož háčkové většinou pozor nedávají, všimnou si posádky až blížících se peřejí, tedy úseku, kdy se koryto řeky zužuje, proud řeky je rychlejší a nebezpečnější. To už bývá většinou pozdě a kanoe pak často končí ve ´vrbičkách´. Tak se nazývají všechny stromy rostoucí kolem řeky, jejichž koruny se sklánějí nad hladinu. Nepozorná posádka, která do takových větví vjede, si koleduje o bouli na čele, způsobenou nízko rostoucí větví. Častá bývá i ztráta pádla, které se do větví zachytí. V očích posádky je v takových chvílích vidět pocit děsu, rozčilení a paniky. Bez pádla se kanoe těžko ovládá.

Jezy jsou srdcem řeky

Pokud je volej podezřele dlouhý, blíží se jez. To poskočí srdce každému vodákovi. Vždyť jezy jsou to hlavní, kvůli čemu se jezdí na vodu. Nabízejí správné vzrušení s příchutí nebezpečí. Pokud je jez na doslech a poté i na dohled, nestresuje kormidelník svou posádku riskantním zajížděním do jeho bezprostřední blízkosti, ale nejprve zamíří ke břehu, aby si jez obhlédl. Záleží na něm, co bude dál. Každý jez se chová jinak v době nízkého nebo vysokého stavu vody, a je třeba rozhodnout, zda jez sjet anebo přenést.

Pro vodáky je ke sjíždění určena ´šlajsna´. Do té proudí nejvíce vody z řeky. Na konci šlajsny se vytváří ´zabalák´, který je tvořen vlnou vířící, a mnohdy nebezpečné, vody. Za zabalákem vzniká ´vracák´, zpětný proud, který vhání vodu zpod jezu zpět do šlajsny. Lehkomyslní vodáci často hazardují, a nerespektují sílu vody ve šlajsně a pod jezem, pomníčky kolem jezů to dokazují.

Zkušený vodák ovšem ví jak na jez. Zvolí jeho optimální zdolání, a s veselým výkřikem vyzve svou posádku, ať se hlásí u lodi. Jde se na to. Adrenalin se zvyšuje a háček se duševně připravuje na studenou sprchu, která ho čeká až špička lodi pročísne vlnu na konci šlajsny. Kormidelník povykuje na své kolegy stojící u jezu, aby ho dole v případě potřeby chytali.

Jez se blíží, špička lodi už je ve šlajsně. Najednou se rychlost lodi neuvěřitelně zvyšuje. Není čas sledovat okolí, burácející voda kolem si vyžaduje sehrané pádlování háčka a kormidelníka. Konec šlajsny, háček se noří do vln zabaláku a úpěnlivě křičí na kormidelníka, aby zabral. „Hurá“, jez zvládli. Samou radostí se kormidelník rozhodne, že to nestojí za to, a když jezem projeli, musí se vyklopit alespoň pod ním. Nahne se a celá posádka se ´udělá´, převrátí se do vody. Poté, společně s kolegy, kteří se udělali už na jezu, vysušuje další hodinu dno lodi.

Romantika a adrenalin

Za nejlepší vodácký úsek na Vltavě je považována soustava jezů v Českém Krumlově. Kombinují se zde klasické dlouhé šlajsny, které nejsou nebezpečné, s těmi, kde se při velké vodě vytvářejí záludné protiproudy a spodní proudy. Na těch pocítí i leckterý starý vodák respekt před sílou vody. A ještě před jedním si udržuje respekt. Před německými turisty, takzvanými vodáky z půjčovny. Ti na české řeky jezdí s umělohmotnými kanoemi z půjčovny, bez základních znalostí a nevědí ani jak se správně drží pádlo. Takovým turistům je nejlépe jít z cesty, v jejich blízkosti hrozí, že svou neohrabaností nabourají svou kanoí do vaší a převrhnou v lepším případě sebe, v horším případě všechny kanoe v dosahu.

Po zdolání všech kamenů skrytých pod hladinou, burácejících jezů a klobás v kempech po cestě, posádka s vypětím posledních sil vytáhne kanoi na břeh. Háček je zadákem náležitě pochválen za poslušné pádlování, porcelánek pokárán za neposlušné otravování a celá posádka jde postavit stan mezi ostatní tábořící vodáky. U večerního posezení u táboráku kdosi vytáhne kytaru, někdo jiný přinese pivo a začnou se vyprávět zážitky z celodenního pádlování. Buřty voní, hvězdy na nebi svítí a unavenému vodákovi se brzy začínají klížit oči. Je čas jít spát a nabrat síly na další den plný mokrých vodáckých zážitků.

Autorka studuje VOŠ publicistiky. Foto: ISIFA.