Sázava sklářská a kulturní

Původní sklářská huť František se díky iniciativě několika občanů otevřela veřejnosti a byla velkým překvapením i pro rodilé „sázaváky“.

Město Sázava leží v zalesněném údolí na břehu stejnojmenné řeky. Podle legendy se v místních lesích setkal poustevník Prokop s knížetem Oldřichem. Kroniky dále praví, že z vděku za vodu zázračně proměněnou ve víno, pomohl Oldřich Prokopovi založit klášter. Sázava se tak stala významným centrem slovanské kultury a liturgie.

V roce 1837 došlo k další události, která Sázavě přinesla věhlas. V červnu sedmatřicátého roku zde byla založena první sklářská huť rodiny Kavalírů. Jejich jméno nesou místní sklárny dodnes, respektive transkripci Kavalier, kterou rodina začala používat s prvními mezinárodními úspěchy firmy.

První huť, tzv. Svatoprokopská (později se používalo též názvů Sázava či Babiččina), již nestojí. Nejstarší dochovaná huť byla založena Josefem Kavalírem, a jméno získala po jeho otci - Františkovi, zakladateli sklářské tradice ve městě. Tato, na svou dobu poměrně modernizovaná huť, byla postavena v roce 1884. Definitivně odstavena z provozu byla až v roce 2003.

Využít nevyužité

Ačkoliv je pec ve Františku zcela funkční, samotná stavba chátrá. Nad jejím osudem a využitím drží ruku současní majitelé skláren. V hlavě bývalého starosty Sázavy Josefa Viewegha vznikla idea o nadaci, z níž by mohly plynout peníze na odkoupení huti, respektive její záchranu.

Následné využití by posléze reflektovalo a dokumentovalo sázavskou sklářskou tradici, a tím pádem podpořilo místní kulturní a společenské dění. Nadace byla ustanovena na základě pozůstalosti pana Viewegha, nicméně objekt stále zůstával v majetku skláren.

Nevyužitá průmyslová památka nebyla lhostejná ani dalším obyvatelům města. Milan Štědra, sklář a sázavský kronikář v jedné osobě, k tomu říká: „Vzpomínám si, že jsem si v dětství chodil kupovat zmrzlinu do krámku u huti František a otevřenými dveřmi sledoval skláře při práci.“ Možná právě na základě této vzpomínky z dětství vzniknul nápad na akci, kterou dala dohromady Jiná vesta a.s. – kroužek kamarádů okolo Milana Štědry, kteří mají nezištný zájem na tradici a kultuře v Sázavě.

Skláři a literáti na huti

Huť František byla pánům z Jiné vesty poskytnuta letos v červnu k zorganizování sklářské výstavy. Milan Štědra to komentuje slovy: „Říkal jsem si, že 170. výročí skláren je docela dobrá záminka pro instalaci sklářské expozice, která se momentálně nachází v depozitáři, neboť ji není kde vystavit. Také jsme chtěli představit tuto budovu, která je industriální historickou památkou, má genia loci, a spousta místních lidí kolem ní chodí a vůbec nic o ní neví.“ 

Výstavu zpestřily ukázky sklářských řemesel, program byl doplněn o divadlo, hudbu, prodejní galerii uměleckých výrobků ze skla a autorská čtení sázavských autorů. Mezi nimi i bývalého a opět současného „sázaváka“ Michala Viewegha, který literárním večerem podpořil myšlenku svého otce Josefa.

Mezi hosty večera byl i známý literát Pavel Kohout – ten je nejen majitelem letního bytu na Sázavě, ale i jejím čestným občanem. Původně byl pronájem plánován jen na období prokopské pouti, která se tradičně odehrává na začátku července, na základě vysoké návštěvnosti se však protáhl až do konce měsíce.

Dobrá zpráva

I přes poměrně krátkou dobu, kdy byla huť otevřena veřejnosti, přišlo na výstavu či doprovodné programy okolo dvou a půl tisíce návštěvníků. Reakce na dění byly velice pozitivní – zejména od obyvatel města, kteří s radostí uvítali další příležitost kulturního vyžití přímo v Sázavě.

A úspěch akce s sebou přinesl i další pozitivum v podobě zájmu obyvatel o osud budovy samotné. To potvrdil i Milan Štědra: „Lidem se tu zalíbilo a začali finančně podporovat nadaci huti František.“ Ačkoliv tato unikátní industriální památka zatím zůstává v majetku skláren, jisté je jedno: v Sázavě bude vždy pár lidí, kteří se nesmíří s úpadkem hodnot sklářské Sázavy a její kultury. A to je dobrá zpráva.

Fotogalerie

Dalších 7
fotografií

Foto: Monika Kosová