Pot, stáří a samba

Jindy poklidné slovácké město Uherské Hradiště právě prožívá mimořádně rušné dny. V pátek neoficiálně, a o den později se všemi náležitostmi v místním kině Hvězda odstartovala tradiční akce, která přitahuje kinofily z celé republiky.

Pomyslnou pásku přestřihli, vedle šéfa festivalu Jiřího Králíka, významní hosté, mezi nimiž nechyběli Václav Havel nebo slavný brazilský režisér Hector Babenco. 33. ročník Letní filmové školy však stejně jako v letech minulých charakterizují spíše diváci proudící centrem města od sálu k sálu a příjemná domácká atmosféra než velké hvězdy a VIP večírky, kterých je zde spíše poskrovnu.

Někteří návštěvníci berou LFŠ jako alternativu k „Varům", ale většině je to jedno, a tito lidé se chtějí bavit filmem, geniem loci a rozšířit si filmové obzory. Letošní ústřední témata - stáří, brazilský a kavkazský film - jsou natolik netradiční a neokoukaná, že k tomu budou mít dostatek příležitostí i zarytí filmožrouti.


V záři největšího reflektoru

Zřejmě ani nebylo třeba, aby se mezi brazilské hosty schoval šaman, který přivolal nad Slovácko tropická vedra a bezmračnou oblohu. Věrní návštěvníci LFŠ potvrdí, že počasí festivalu obvykle přeje a nějaký ten stupeň Celsia navíc je v ceně. Proti totálnímu přehřátí se bojuje únikem do stínu, které vrhají stromy v parku, obklopujícím kino Hvězda, které je srdcem festivalu.

Všechny další biografy nebo dočasné projekční sály jsou v těsné blízkosti a prorůstají celým historickým centrem města a přilehlým okolím. Promenáda a přilehlé ulice se tak po celý týden stávají rejdištěm filmových fandů, kteří s očima upřenýma do programu spěchají od jedné projekce ke druhé. Před filmem uniknout nejde. Masarykovo náměstí opanoval kinematograf bratří Čadíků a letní kino skrývají i Smetanovy sady.

Celuloidové vrásky

I vedro však paradoxně dovede přispět k dokonalejšímu prožití filmu. Projekce japonského filmu Příběh z Tokia v Měšťanské besedě dostává nechtěného kouzla. Postavy na plátně, prožívající několik dnů v rozpáleném letním Tokiu, si ulehčují nezbytnými papírovými vějíři, a publikum se s nimi v jednom rytmu ovívá festivalovými novinami. Příběh z Tokia se společně s mnoha dalšími snímky objevuje na LFŠ v rámci tématu stáří.

Blok filmů z tohoto tématu je pro lepší orientaci ještě rozdělen na podsekce stáří versus mládí, na konci cesty, (ne)radostné stáří, zastavit čas! a moudrost stáří. K vidění jsou zde filmy, které známe z nedávného uvedení v českých kinech (Lynchův Příběh Alvina Straighta), nebo naprosté rarity typu Křídla slávy českého emigranta Otakara Votočka.

Posledně jmenovaný snímek uvedl sám režisér a v debatě následující po projekci prozradil publiku peripetie spojené se vznikem i dalším osudem svého nejslavnějšího filmu.

Toto podobenství o pomíjivosti slávy, s Peterem O'Toolem v hlavní roli, se natáčelo převážně ve starém kasinu v Nice a denně byl nově natočený filmový materiál posílán k dalšímu zpracování do Holandska. Ke zděšení štábu se cestou ztratil nejdražší záběr explodujícího džípu. Scéna musela být natočena dodatečně ve chvíli, kdy se už začalo s demolicí kasina.

Ani po dokončení osud filmu nepřál. Když se nedávno uvažovalo o jeho převedení do DVD formátu, vyšlo najevo, že jeho původní vlastník zkrachoval a zmizel beze stopy. V konkurzu byla práva prodána různým zájemcům a vlastníka Křídel se podařilo dohledat až v lucemburské RTL, která však kromě práv nevlastnila ani negativ ani žádnou filmovou kopii. Uvedení v Hradišti bylo možné jedině díky šťastnému nálezu kopie ve formátu Beta.

Osud ostatních filmů v sekci sice není většinou tak dramatický, ale to jim na zajímavosti neubírá. Divákovi se nabízí zcela odlišné pohledy na poslední fázi života většiny lidí, a především před ním odhaluje jeho bohatost, která je větší než si dovede většina mladých lidí představit.

Zatímco Harry a Tonto Američana Paula Mazurskyho ukazuje člověka, který navzdory svému stáří nerezignuje na vlastní osud, třeba Bergmanův filmový hrdina prožívá pozdní prozření, a jiné postavy v letech jen důstojně vzdorují stále rychlejšímu a hůře pochopitelnému světu. Staří ve filmech je pestré jako duha.