Festival, jehož hlavním tématem je letos Vysočina, s podtitulem O drsnosti a srdečnosti v životě a muzice, se pravidelně koná na zámeckém nádvoří. Mimořádně byl ale kvůli stavebním pracím přesunut do zámeckého parku. „Pan kastelán moc radost neměl, tak mu to tu pořádně pošlapte,“ nabádal návštěvníky při zahajovacím večeru moderátor.
Park se svojí přírodní atmosférou festivalu prospěl, pojme více lidí, ale organizátoři to vidí přece jen trochu jinak: „Park sice není špatný, výhodou je, že se tam vejde téměř jednou tolik návštěvníků, ale koncerty na nádvoří mají své kouzlo. A my se za každou cenu nechceme zvětšovat. Chceme spíš zachovat naši komornější atmosféru a intimitu,“ řekl dramaturg festivalu Michal Schmidt.
Ten se organizaci festivalu věnuje po celý rok. „Účinkující na festival hledám tak, že jezdím po světě, navštěvuji různé festivaly, doma poslouchám nahrávky, ale někdy stejně trvá dva nebo tři roky, než se s nějakou kapelou dohodneme na termínu,“ vypráví Schmidt, který vede festival již deset let. V průběhu konání festivalu mu s organizací pomáhá další stovka lidí.
Zahájila García a norská šamanka
Sobotní zahajovací večer, provoněný pravým létem, navštívilo na osm set lidí. Pódium jako první okusila Katka García, křehká dívčina, Češka vyrůstající ve Španělsku a nyní žijící v Dublinu, kterou zná většina lidí z kapely Dún an Doras. Představila se zde spolu s Lubošem Malinou, dlouholetým bendžistou Roberta Křesťana.
Irské a skotské melodie ve spojení s magickým Katčiným hlasem zahájily týdenní túru po world music, kterýžto směr festival pomalu nabírá. „Na festival chodím pravidelně každým rokem, a to už od prvního ročníku,“ vzpomíná jeden z místních, Jan Matuška. „Začátky byly doslova folkové, jezdili sem známí čeští folkaři, ale když se jelo na jiný festival, tak to bylo všude to samé. Myslím, že tato akce, směřující už k world music, udělala velký pokrok a prospělo jí to,“ říká Matuška.
Druhý zahajovací koncert patřil šamance Mari Boine z Norska. Z její hudby, protkané prvky tradičního jojkování, dědictvím sámijských šamanů, bylo cítit propojení s duchovnem a přírodou. Mari Boine bojuje za Sámijský národ, žijící v nejsevernější a nejdrsnější části Evropy, který je neprávem považován za Laponce. Její vystoupení, při němž mrazilo v zádech nejednoho diváka, vyvolalo velký aplaus.
Neděle plná smíchu
Nedělní program festivalu byl nabitý, a to i přesto, že Náměšť byla v obležení kolotočů a stánků, u příležitosti místní Anenské pouti.
Sváteční den se nesl ve znamení divadla, kejklí a muziky. O půl třetí odpoledne se vydal kejklířský průvod z náměstí až do zámeckého parku, kde bylo možno spatřit velké množství dětí, spontánně si užívajících připravených her. Na děti, či spíše na jejich rodiče mysleli organizátoři i jinak. V průběhu večerních koncertů zde funguje za poplatek třicet korun večerní hlídání dětí.
V odpolední předvedl ještě svůj komediantský um Němec vystupující pod jménem Detlefocus Flammenus, který diváky rozesmál skvělým humorem, šikovnýma rukama i špatnou češtinou.
To už se ale na velké scéně ke slovu, teda pardon - k písni dostala kapela Traband a zahrála zde svůj nový repertoár z letošního alba Přítel člověka. Traband navštívil náměšťský festival již po třetí, ale frontman skupiny Jarda Svoboda ho tentokrát představil ve zcela novém, trochu komornějším složení, s Václavem Pohlem a Janou Modráčkovou
Po koncertě se šlo obecenstvo občerstvit nezdravými langoši, klobásami nebo málo známými trdelníky, a už se ve velkém stanu rozléhaly rytmy „amerického“ blues v podání Luboše Beňi a Matěje Ptaszeka. Stačilo jen zavřít oči, a už člověk plul po vodách Mississippi.
Slunce pomalu ubíralo na své síle, když na pódium vystoupily čtyři ženy v černém. Na začátku málokdo tušil, co tyto francouzské divošky dokážou, když se jejich temperament sloučí s fascinujícím vokálem a zvukem harmoniky, obřího susaphonu, píšťaly, pikoly či afrického djembe. Ženský kvartet vystupující pod názvem Zikfa dokázal svým humorem a hereckým výkonem zvednout ze židlí zvednout celé publikum. Merci.
Jablkoň hraje svalovcům
Ještě než si svá fidlátka na velkém pódiu připravila skupina Jablkoň, většina diváků jak vosy na bonbon obklopila stoleček nabízející CD Zikfy. Trochu se ochladilo, tak si mnozí nasadili ponožky, a už je to tady... „Nemyslete si, že když jsme takhle v rohu, že nic neznamenáme,“ vysvětloval svým osobitým humorem lídr Jablkoně Michal Němec situaci, kdy celé pódium bylo volné, zatímco skupina se ocitla natlačená v pravém rohu pódia.
Vysvětlení přišlo za několik minut. Na pódium vběhli tři svalnatí Američané, říkající si Galumpha, a na hudbu Jablkoně předváděli neuvěřitelné akrobatické kousky, propředené baletní choreografií a okořeněné lehkým a příjemným humorem. Nechtěně tak svalnatí borci zatlačili Jablkoň do kouta, a stali se sami hvězdami. Takový formát kapely jako je formace Jablkoň, si to může ovšem dovolit.
Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou potrvají až do soboty 28.7. 2007. Kromě hlavních večerních koncertů v zámeckém parku probíhají i další akce: výtvarné, hudební, taneční, poetické nebo filmařské tvůrčí dílny, workshopy, semináře a odpolední koncerty na otevřené scéně.
Foto: autorka.
