Jak se vám líbí na festivalu v Náměšti?
Tady je vždycky krásně.
Letošní téma festivalu je Vysočina. Jaký k ní máte vztah?
Pojem Vysočina si spojuji hlavně s jedním festiválkem, který se na Vysočině každoročně koná. Je to festival Otevřeno v Jimramově, a ten je pro mě, třeba ještě vedle festivalu Litoměřický kořen, zcela zásadní. Jezdím tam už téměř dvacet let, a tudíž si právě Jimramov a okolí spojuji právě s Vysočinou.
Jezdíte hodně po festivalech?
S touhle sestavou se festivalům snažíme spíše vyhýbat, protože tam naše hudba tak nevyzní. Hledáme spíš menší kluby a intimnější prostory, ale nicméně vždycky na nějakém tom festivalu uvízneme.
Traband měl téměř rok pauzu, aby se divákům ukázal v novém, komornějším složení. Co rozhodlo o tom, jací členové zůstanou?
Já si nevybíral, jací členové v Trabandu zůstanou, a kteří ne. To písničky si o to samy řekly. Nešlo tedy vůbec o spoluhráče, ale o instrumenty, které mi zněly v hlavě. Třeba bendžo nebo tuba se mi do toho nehodily, a já tam ty nástroje prostě nedokázal začlenit. Teď mi složení vyhovuje, a lépe se i komunikuje mezi členy.
V tomto roce vám vyšlo nové album s názvem Přítel člověka. Kdo je tedy přítelem člověka?
Na to si musí odpovědět každý sám, a já bych byl rád, aby si tuhle otázku kladl sám posluchač a ne abych mu na to dával rovnou odpověď. Může to být cokoliv - stín, pes, žena, kniha, nebo třeba vlaštovka. Já chci spíš otázky klást, než dávat odpovědi.
Vaše nová deska se od těch předchozích dost liší. Je tento styl muziky to, co vám více sedí?
Já nehledám žádný směr. Mě spíš vždycky vadí, když už se něco jako hudební směr začne definovat, nebo když se říká, že styl, který hrajeme patří už do world music, nebo - jako tomu bylo v předešlém složení, že jsme hráli balkánskou dechovku. To byl přitom ale pouze jeden podnět, z kterého jsme čerpali. Já prostě píšu písničky a hrajeme písničky, a to je všechno. Nesledujeme žádný styl. Jen písničkám dáváme to, o co si řeknou. Někdy si řeknou o to, aby byly hrány jako řachanda s trumpetama, jako bigbeat, zrovna teď máme ale takové klidnější období.
Můžou za to určitě témata, o kterých zpíváte. V jedné písni se třeba zpívá o tom, jaký je svět blázinec. Je to tedy protest proti dnešnímu světu?
Vnímám to přesně tak, jak je to v té písničce. Svět beru jako svět pokřivených hodnot, kdy magoři a blázni dostávají více prostoru v médiích i na veřejnosti než lidé moudří.
Každý ale musí trochu věřit, že nějaká spravedlnost existuje. Ve vašich textech se objevují hodně témata s nádechem náboženství a duchovna.
Řekla jste to sama, je to tam. Je to součást mého života, ale nejsem žádný kazatel, nebo povolaný k něčemu takovému. Pokud zpívám o příbězích, které zažívám, o lidech, které potkávám, tak tam tato duchovní témata nejsou moc přítomná. Na této nové desce se ale náhodou sešly písničky, které se více zabývají věcmi nad námi. Jednoduše to přišlo tak nějak samo.
Máte nějaký svůj klub, kde pravidelně hrajete a posluchači si vás mohou přijít poslechnout?
V Praze hrajeme jednou měsíčně, naším domovským klubem je Dobeška. Jinak k tomu máme ještě tak deset, dvanáct koncertů za měsíc.
A to se uživíte jenom hraním?
Já ano, protože nemám velké nároky. Ostatní členové mají ale rodiny, k tomu musí platit drahé nájmy, tak ty by to neuživilo.
Dokážete si představit, že se začnete živit ještě nějakým jiným zaměstnáním?
Já jsem se v životě živil spoustou poctivé práce. Je pravda, že ten můj nynější způsob života připraví člověka o určitý řád, a to i třeba o ten pitomej řád ranního vstávání, polední pauzy a včasného uléhání ke spánku. Možná by tedy někdy neškodilo vyplnit volné dny docházením do práce. Ne kvůli té samotné práci, ale kvůli tomu řádu, kvůli těm vnitřním hodinkám.
Teď je léto. Je to roční období více hudebně aktivní, nebo si dopřáváte i pauzu?
V létě je vždycky více koncertů, a to i díky právě těm festivalům. Přes to všechno se ale snažíme udržet nějakou rovnováhu, aby zbyl ostatním členům čas třeba i na rodinný život.
Jak jste na tom s koncertováním v zahraničí?
V zahraničí moc koncertů není, protože podoba naší kapely je hodně založená na textovém sdělení. Byli jsme ale například v Německu, pojedeme do Ruska nebo Maďarska.
Čerpáte hodně z lidových písní. Kořeny jsou v dětství?
Mám rád lidovou autentičnost v jakékoliv podobě. V dechovce té autentičnosti samozřejmě moc není, vyrůstal jsem ale v prostředí dechovky, kdy se na oslavách sejdou příbuzný s harmonikou, takže se to do mě určitě nějak zarylo.
Foto: www.traband.net.
