Božská zahrada v Tirolu bohatne

Jen jestli to není pitomost, chtít od Tyroláků nějakou vášeň. Jenže když oni sami tvrdí, že jsou fotbalem posedlí, aspoň z dobré vůle je možné se pokusit uvěřit jim.

To takhle vyjde číšník s předky evidentně neevropskými před malebnou restauračku horského hotýlku a významně se na mne podívá. Cítí maskulinní spřízněnost. Kolem zrovna prochází rekreantka "nejlepšího věku" v rádoby trendy oblečení a oči snědého třicátníka zažhnou horským sluncem: "Húú". Za ním vykoukne ze dveří sotva dvacetiletá růžolící kolegyně, jejíž postavě kroj vysloveně sedí. Leč její oči jsou neopakovatelně starosvětské. Zpražen jako klučina, hodí servír servitek přes předloktí a jde sklidit nádobí k vedlejšímu stolu.

Seefeld je v létě městem, kde největší vzrušení způsobuje pohled z lanovky přes propast mezi dvěma vrcholy zdejších hor, na druhém místě je nordic walking a třetí místo je neobsazené. I když pravda, je tu kasino. A výrazné finanční změny na kontě oběma směry ženou krev do hlavy rychleji než rumpál lanovku a dlouhé hole turisty do kopců.

Olympijský region Seefeld má dva ředitele. Oba mají křestní jméno Markus a společně podepisují texty v místním bulletinu. Ideální den spořádaného turisty v jejich podání vypadá takto: dopolední trénink fotbalových hvězd Tomáše Rosického a Petra Čecha (jsme hrdí na to, že je u nás český "Team Base Camp"), pak túra (na výběr je 650 turistických cest), mezitím něco, co šmakuje (občerstvovačky všeho druhu všude kam dohlédneš), a před brzkým ulehnutím malé kulturní vyžitíčko. Škoda, že 14. ročník Servus-Freunde Festu před týdnem skončil. Hlavní hvězdy místní folklorní skupiny s trvale indiferentními účesy (na prdelku a mikádo) to jistě dokážou na publikum rozbalit.

Jízlivost stranou, Seefeld jako turistické středisko bohatne. Je to vidět byť i z okna automobilu při volné projížďce ulicemi. Natož jako přímý účastník některé z propagovaných akcí. A nemyslím zrovna účast v lokální loterii o 2008 eur. V neděli tady začnou Dny jarních hor. Při loňské premiéře veleúspěšná akce vyhnala poznávat květenu a pamětihodnosti "Božské zahrady" stovky pochodníků.

Lokální turistická organizace z osady Leutasch pořádá krom toho i Festival na lesním jezeře, ale to až na konci června. Jestli v tu dobu zařadí ředitelové Markusové ve svém seznamu seefeldských lákadel na první místo trénink české reprezentace, je v tuto chvíli tak vrtkavé jako obloha nad vrcholem hory Rosshütte.

Vidím ji tyčit se nad budovou místního módního obchodu, kde zrovna do výlohy aranžují nejvystajlovanější kousky nové trekové kolekce Björna Dählieho. Zima je zde nepřímo přítomna trvale, třebas v osobě legendárního lyžaře. Jestli pobyt v Božské zahradě nebude českým fotbalistům spíš peklem, o tom se začne rozhodovat stovky kilometrů odsud na švýcarských stadionech. To už budeme vědět i to, jestli se pod tyrolácký tralaláček vejde i cosi jako fotbalová vášeň.