Češi rozezpívali ženevský panelák

Pod obrovským panelákem, na jehož balkónech jsou rozházeny různorodé vlajky, začíná hrát člen české fanouškovské partičky na trumpetu. Její známé fotbalové rytmy nejdříve donutí obyvatele činžáku vykročit na terasy a podívat se, co se to pod jejich okny děje. Záhy už se vesele kroutí do rytmu trubky a když na to přijde, zaburácí sborově: "Hej hej!" Celý panelák skáče a fandí. Češi pod ním určují tempo.

Ženeva je město, kde snad ani nelze být zlý. Trávníky pečlivě střižené, na ulicích se neválí jediný odpadek, vše má řád a smysl, prostě švýcarsky precizní. Směrem do fanouškovské zóny, kde se před zápasem posilují příznivci pivem a roztodivnou masovou směsicí, jejíž původ nejlépe nezjišťovat, stojí dlouhá fronta Čechů a Portugalců. "Hej kluci, kluci, co tam je?" ptají se hned zvídavý fanoušci v červeném svých kolegů, kteří již místo opouštějí. "No...Co by, chlastá se tam," zní prozaická odpověď.

Hned po vstupu do obrovského ohraničeného prostranství zaujme stůl, na němž stojí tři Češi a dva Portugalci, obklopeni dalšími kamarády a společnými silami se střídají ve skandování: "Češi do toho - Portugal, alé, Portugal, alé". Jsou to mediální hvězdy, přítomní fotografové si je fotí, švýcarská televize natáčí rozhovory. "Vyhrajeme, zlepšíme výkon,“ říká jeden z českých fandů anglicky do kamery. "Ale kdepak, vyhrajeme tři nula," oponuje mu skvostně pomalovaný a (skvostně) podroušený Portugalec.

V Rakousku a Švýcarsku je fotbal na návštěvě u přátel a česko-portugalský rej to jen potvrzuje. Žádné problémy, všichni zpívají, pijí, radují se, vyměňují si dresy, čepice, vlajky, dokonce i kalhoty.