Španělé vtrhli do finále ve velkém stylu

Gól mezi nohy, proti němuž nemohl brankář Igor Akinfejev nic dělat, narušil základy ruského paláce a španělští nájezdníci pak dílo zkázy dokonali jeho totálním zbořením. Druhé semifinále fotbalového mistrovství Evropy s výsledkem 3:0 rozhodl ve Vídni vysoce sebevědomý výkon, podpořený až sebezničující zodpovědností. Totální fotbal v pyrenejském provedení se - kropen neustálým deštěm - rozvinul do nebývalé krásy.

Cosi úžasného se skrývalo v týmu vítězů a ve druhém poločasu to vyrazilo na povrch s nezadržitelností odvěkých přírodních procesů. Že se nestane totéž ještě jednou? Ale kdež. Třígólový rozdíl ve skóre z prvního vzájemného zápasu (4:1) je tu znovu a Němci už vědí, že v neděli je ve finále vyzve na souboj o zlato soupeř třeskutě nebezpečný.

Tady si někdo věří! Tak si možná někdo v duchu řekl a uznale pokýval hlavou, sotva uplynulo několik minut včerejšího duelu. A zpočátku ještě bylo úplně jedno, které mužstvo měl v tu chvíli na mysli. Španělé správně vycítili, že na rozdíl od čtvrtfinálového soupeře Itálie, zákeřné svou "ucpávací" taktikou, nechají Rusové na hřišti víc prostoru pro jejich průniky. Odhodlávali se k nim hlavně po pravé straně, a taky středem.

Ruské sebevědomí ovšem na turnaji přeskočilo několik obvyklých fází a v první půli ještě fungovalo. Tým nizozemského trenéra Guuse Hiddinka se nenechal strhnout k útočným eskapádám, k nimž ho předurčovala jeho skvělá fyzická kondice. Rusové se jakoby přes noc naučili efektivitě a své rychlé útočné údery podnikali vždy v pravý čas, nikdy zbytečně a nikdy tak, aby nenechali vzadu dost hráčů jako pojistku.

Oba celky zároveň vysouvaly své zadní linie co nejdál od vlastní branky, aby byl vpředu k dispozici dostatečný počet hráčů pro převzetí přihrávky. To byla moderna! Zapomenuta zůstala sicilská obrana s posouváním hry do čtverců a sloupců v podání Italů. Tohle byl gambit. A královský! V něm se hraje s otevřeným hledím.

Jak lze postoupit ještě o úroveň výš, ukázali Španělé hned po přestávce. To, jak vtrhli do druhého poločasu, byla demostrace síly. Jako fregata válečných lodí z koloniální éry vpluli vítězové do výsostných vod protivníka. Koho by napadlo, že se ho pokusí udolat tempem a pohybem, že ho vyzvou na fyzičku? A přece se to stalo.

Načal to onen gól mezi Akinfejevovy nohy z kopačky Xaviho Hernándeze. Mimochodem, přihrál mu Cesc Fabregás, jenž nahradil zraněného Davida Villu. Jeho příchod na hřiště znamenal rozhodující rozdíl v kvalitě mezi středovými řadami obou mužstev. Trenér Luis Aragonés pak poslal do hry najednou dva další čerstvé hráče a jeden z nich, David Güiza, přidal perfektním naběhnutím na hrot druhou branku.

Rusové zvadli. Přesvědčeni, že podruhé debakl od Španělů neutrpí, najednou ukázali, proč se o jejich národu říká, že je melancholický. Jejich přesvědčení se zhroutilo, sebevědomí spadlo zase tam, kde bylo před dvěma týdny, a nechali si dát ještě třetí gól. Mokrá fiesta mohla začít.

Semifinále:

Rusko - Španělsko 0:3 (0:0)

Branky: 50. Xavi, 73. Güiza, 82. Silva. Rozhodčí: De Bleeckere - Hermans, Verstraeten (všichni Bel.). ŽK: Šemšov, Biljaledtinov (oba Rusko). Diváci: 50.000.

Rusko: Akinfejev - Aňukov, Berezuckij, Ignaševič, Žirkov - Semak, Zyrjanov, Semšov (56. Biljaledtinov), Sajenko (57. Syčev) - Aršavin, Pavljučenko.

Španělsko: Casillas - Sergio Ramos, Marchena, Puyol, Capdevila - Iniesta, Senna, Xavi (69. Xavi Alonso), Silva - Villa (34. Fabregas), Torres (69. Güiza).