Pracovní doba u bezpečnostních služeb

Zákoník práce rozlišuje rozvržení pracovní doby na rovnoměrné rozvržení na jednotlivé týdny, kdy délka pracovní směny nesmí přesáhnout 9 hodin, a nerovnoměrné, které se bude zřejmě týkat Vaší manželky. Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby je pracovní doba v některých týdnech kratší a v některých delší než stanovená týdenní pracovní doba. V rámci určitého období, které je maximálně 26 týdnů (až 52 týdnů, pokud to stanoví kolektivní smlouva) po sobě jdoucích se průměrná týdenní pracovní doba musí rovnat délce stanovené týdenní pracovní doby, tedy nejvýše 40 hodin. Maximální délka směny při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby je 12 hodin. Zvláštním druhem nerovnoměrného rozvržení pracovní doby je tzv. konto pracovní doby. Tento způsob umožňuje zaměstnavateli přidělovat zaměstnanci v pracovním poměru práci v rozsahu odpovídající jeho potřebě a zároveň mu vyplácet stálou mzdu. Tento způsob rozvržení pracovní doby musí zaměstnavatel zavést a upravit v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu. Ani při tomto rozvržení nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin.

Práce konaná nad stanovenou týdenní dobu a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn je práce přesčas. Práci přesčas může zaměstnavatel nařídit jen z vážných provozních důvodů. Zaměstnanec je povinen konat práci přesčas v maximálním rozsahu 8 hodin týdně a celkem nejvíce 150 hodin ročně. Nad tyto limity není zaměstnanec povinen práci přesčas konat, zaměstnavatel mu ji nemůže nařídit. Maximální rozsah práce přesčas, kterou smí zaměstnanec vykonat, je průměrně 8 hodin týdně v období 26 po sobě jdoucích týdnů (52 týdnů, pokud tak stanoví kolektivní smlouva).

Co se týče nároku zaměstnance na volno po vykonané směně, je tento v zákoníku práce upraven jako právo na nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami. Mezi koncem jedné směny a začátkem další musí mít zaměstnanec nepřetržitý odpočinek alespoň 12 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin. Tato doba může být zkrácena až na 8 hodin, pouze ale za podmínky, že následující odpočinek bude o dobu tohoto zkrácení prodloužen. Zaměstnavatel je dále povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v období vždy 7 po sobě následujících dnů v délce alespoň 35 hodin.

Při rozvržení pracovní doby je možné postupovat způsobem odlišným od zákoníku práce, a to dohodou stran, stanovením v pracovní smlouvě, v kolektivní smlouvě či ve vnitřním předpisu. Odlišný postup ale nesmí být v rozporu s ustanoveními zákoníku práce, která jsou kogentní, tedy která přikazují určitý postup, od kterých se nelze odchýlit. Jsou to např. ta ustanovení, která stanoví maximální možný rozsah konané práce, tedy délku pracovní doby, maximální délku práce přesčas, minimální délku nepřetržitého odpočinku, atd.

Z Vámi uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel Vaší manželky zákoník práce zřejmě opravdu porušuje, bez ohledu na to, co má Vaše manželka stanoveno v pracovní smlouvě, neboť není možné, aby se ustanovení v pracovní smlouvě odchylovala od přikazujících ustanovení zákoníku práce. V takovém případě by jej na to Vaše manželka měla upozornit, případně se obrátit na příslušný oblastní inspektorát práce.

Mgr. Ivo Štorek, Advokátní kancelář Mašek a spol.