Co dělá město městem? Přece metro

Nejlepší čas pro jízdu bruselským metrem? Navrhuji pátek večer, kdy se podzemka zaplní kopiemi Tonyho Manera z Horečky sobotní noci. Tedy v provedení roku 2008: v těsných bílých džínech ozdobených páskem s kýčovitě blyštivou přezkou Dolce&Gabana, přiléhavých trikách s nápisy I am too sexy to fuck a zvláštních účesů sestávajících z kombinace dlouhé jágrovské deky, přerostlého ježka a několika kil gelu. Nejlepší na tom všem je hudba, která tomu dodává správně avantgardní filmovou atmosféru. V pátek večer totiž v bruselském metru dávají klasiku. Schumanna, Mozarta, s blížící se půlnocí přibývá zasmušilý Bach a dramatický Wagner. V sobotu ráno už je všechno jinak. Metrem zní Michael Jackson, Bee Gees, Madonna i Coldplay.

Světovou metropoli z města nedělá počet obchodů s křišťálem na kilometr čtvereční a primátor, co vylezl na Mount Everest, ale spíš takovéto nenápadné luxusní každodennosti. V bruselském metru nehraje jen hudba, ale taky tu skoro každou stanici vyzdobil jiný umělec od Hergého, autora komiksové superstar Tintina, po belgickou hvězdu moderního umění Pierra Alechinského. V Paříži je sice metro jako z hororu, ale alespoň mají bezdrátový internet zdarma ve velkých pařížských parcích, pojízdné půjčovny knih a opalovací lehátka podél Seiny. Ženeva má bezplatnou dětskou pláž a zahradní domky, kde můžete dětem za symbolický jeden frank zorganizovat narozeninovou oslavu. Londýn má v zimě kluziště a v létě lehátka v parcích, vodotryskové atrakce pro děti a ve vestibulu řady stanic metra vynikající hudebníky. A Praha? Z metra odmontovala informační tabule se zpravodajstvím, aby nás na každodenní cestě do práce nerušilo už vůbec nic.

Tento text vyšel také v Hospodářských novinách ve sloupku Po uši v Bruselu