Dávají peníze politickým stranám, sponzorují fotbalové kluby nebo třeba cyklistické tour proslulé dopingem, uzavírají smlouvy s kupčíky z Mezinárodního olympijského výboru a provádějí další podobné legrácky. Je vám z nich špatně? Pak zřejmě nejste ani majitelem, ani manažerem firmy. Jinak byste věděli, co je dobrá investice.
Firemní peníze se mají vydávat k podpoře obchodu, k posílení známosti jejího jména, ke zlepšování podmínek pro její rozvoj na úkor státu a konkurence. Nejsou určeny ani na charitu, ani na uskutečňování naivních snů o spravedlivém světě. A když už stát umožňuje daňové odpočty na dary a sponzoring, každá takto utracená mince se musí přetavit v dobrou image, jinak byla zbytečně vyhozena.
Čím větší darebáky v politice podporujete, tím vyšší je zhodnocení vašeho vkladu. Zmnohonásobí se ve veřejných zakázkách a v dodavatelských smlouvách s úřady. Zúročí se v úpravách daňového systému, v uvolnění státních regulací i ve změnách zákonů, kterými se řídí podnikání, ochrana spotřebitele, smluvní vztahy ve společnosti. Přitom je tak snadné takovou investici zdůvodnit: svůj dar straně jste přece poskytli proto, že chcete upevnit demokratické základy společnosti.
Kdo by nechtěl podpořit dobrou myšlenku? Třeba olympijskou. Když firmě nic neleží na srdci víc než sbližování a mírové soužití národů a rozvoj zdravého životního stylu mládeže, nemůže chybět mezi partnery Mezinárodního nebo aspoň národního olympijského výboru. Je to tak ušlechtilé a dojemné. Zcela podružné je, že si díky tomu můžete vytisknout olympijské kruhy třeba na miliardy papírových kelímků, kterými zbytečně sviníte svět. Stejně jako skutečnost, že systém sponzorství zajišťuje nejen na sportovištích, ale ve všem, co s olympiádou souvisí, důslednou diskriminaci vaší konkurence. Co na tom, že se tak pro návštěvníky her zužuje možnost výběru služeb a zboží? Vždyť obě smluvní strany získaly to, co si přály.
