Husitská cesta k excelenci

Situační kontext je dobře znám : nadnárodní výrobce dílů pro automobilový průmysl v 90. letech vybudoval na českém venkově výrobní závod - především pro subdodávky pro expandující mladoboleslavskou automobilku. Zákazník dodává podkladovou dokumentaci k nově vyvíjeným typům vozů, subdodavatelův konstrukční tým ji rozkreslí, připraví technologii výroby a podle potřeb automobilky „dovyvine" řešení na podporu optimalizované hromadné montáže.

Parta českých a slovenských konstruktérů ovšem takové zakázky obsluhuje rychleji a levněji než velké vývojové a konstrukční týmy v centrále mateřské firmy v Německu. Naši konstruktéři jsou tedy nasazováni do německých (a francouzských) týmů jako zdroj levných technických dovedností a know-how. Brzy přicházejí s novými technickými nápady a řešeními. Ty umožňují nejen zlevňovat výrobu ve vlastním výrobním závodě, ale inspirují i zákazníka. Za pochodu, z vlastního rozpočtu a osobního nadšení se rodí inovace. Za projektové a finanční podpory automobilky dokonce inovace průlomové - český provinciální výrobce se díky svým inovativním řešením stává jedním z Dodavatelů roku v rámci koncernu Volkswagen, jediným z České republiky.

Úspěch otevírá rozvojové dilema : jak z průlomu udělat systém. Koncernový vývoj a firemní vývojový rozpočet dosud zůstává na centrále, firemní zdroje pro další rozvojové projekty samy od sebe nedorazí. V průběhu strategických seminářů vývojový tým formuluje ambiciózní vizi : stát se globálním centrem excelence ve vývoji a inženýringu, založit inovační systém, který dokáže v příštích letech generovat další „dream products".

Páteří musí být promyšlený systém na podporu tvorby a realizace inovací včetně financování inovačního proudu nových slibných inovačních idejí, jejich rychlého experimentálního ověření a rozvinutí do robustních projektů a nakonec zákazníky žádaných businessových aplikací, úspěšné komercializace.

Až potud je vše v souladu s teoriemi inovací. Ty však pracují se samozřejmým předpokladem : existuje schválený inovační rozpočet. Náš tým ale zatím nemá přístup k centrálním inovačním fondům koncernu, nemá ani jistotu, že je brzy získá. Přijímá tedy „husitské" rozhodnutí : budeme vytvářet v existujících vývojových projektech a zakázkách své vnitřní zdroje a odevzdáme je do společné „kádě" - vlastního inovačního fondu.

Vzdáme se zavedených chytristik a praktik, kdy beze zbytku čerpáme všechny naplánované zdroje ve schválených projektech a zakázkách. Budeme cílevědomě vytvářet  mimorozpočtové „přebytky" cestou úspor a dodatečného prodeje know-how a budeme je odevzdávat ve prospěch fondu, ze kterého se budou financovat nejlepší projekty podle společně definovaných pravidel. Nevadí nám, když to budou projekty druhých členů týmu. Každý podle svých schopností - každému podle hodnoty jeho projektu ...

Ptáte se, ve kterém podniku takto berou budoucnost do svých rukou ? Je to v Kamenici nad Lipou a firma se jmenuje Edscha Bohemia. Pokud její vývojový tým vytrvá a dokáže svou vizi uskutečnit, prosadí se „samonosný" týmový model cesty ke globální excelenci v rámci velké nadnárodní korporace. Je to cesta, kterou se vydají i další? Pokud ano, dokážeme sobě i druhým, že znalosti a tvořivost v dnešním globálním světě opravdu znamenají více než finanční kapitál a hlasovací práva....?