Před několika měsíci jsem na stránkách Hospodářských novin vedl polemiku s kolegou Tomášem Sokolem na téma, zda mají soudci před laiky hájit svá rozhodnutí či nikoliv. Já byl názoru, že ano, neboť autorita soudů je úzce spjata s důvěrou veřejnosti, kolega Sokol si to neuměl představit. Myslím, že přístup, který zvolil soudce Vojtěch Cepl mladší ve známé kauze sporu justičních funkcionářů nám ukázal možný kompromis mezi našimi názory. Doktor Cepl nepostupoval tak, jak je obvykle zvykem, tj. že soudce vynese rozsudek a s podrobným odůvodněním odkáže na později vyhotovený rozsudek, ale celý rozsudek rovnou vyhotovil, v jednací síni přečetl, vysvětlil a okamžitě stranám rozdal. Výhody takovéhoto postupu jsou zřejmé. Veřejnost, a to i laická, má možnost se v době kdy je kauza v centru pozornosti seznámit s tím jak soudce při posuzování kauzy přemýšlel, a tudíž existuje naprosto nezpochybnitelný základ pro veřejnou diskusi. Přiznám se, že se skoro stydím, že mne takováto banalita nenapadla.

Druhý „derivát" zmíněného sporu též není banální. V několika posledních letech probíhala diskuse nad tím, jak iniciovat rychlejší pozitivní změny v justici. Přiznám se, že jsem patřil mezi ty, kteří se, ovlivněni občas donebevolající blazeovaností některých soudců, nebránili úvahám o zvýšení vlivu lidí stojících mimo justici do některých personálních záležitostí soudů. Bohužel musím říci, že zkušenosti posledních roků mne donutily tyto názory zkorigovat. Důvod je jediný. Uvědomil jsem si, bohužel, že „elity" stojící mimo justici, mimo jiné politici, ale též advokáti, notáři či pedagogové na právnických fakultách, nejsou v průměru o nic lepší než soudci samotní. Z této situace je téměř jisté, že vytvoření jakýchkoliv vrátek, kterými kdokoliv z venku vnikne do hájenství personálních otázek u soudů, nic nezlepší, ale může mnohé ještě zhoršit. Jinak řečeno, například přítomnost lidí mimo soudy v kárných senátech může zvýšit vliv daných např. advokátů na trhu právních služeb, ale s největší pravděpodobností nikterak neprospěje kvalitě a nezávislosti justice. A to bez ohledu na fakt, zda se ony „třetí osoby" budou vybírat losem či budou nominování zájmovými komorami.

Takže shrnuto a podtrženo. Je načase zřídit skutečnou soudcovskou samosprávu, umožnit justici, aby se postupně, bohužel obdobně pomalu jako zbytek společnosti, kultivovala, a těch pár desítek let to prostě vydržet. A nutit soudce, aby svá rozhodnutí pečivě zdůvodňovali a vysvětlovali, protože jen tak se s nimi můžeme ztotožnit či proti nim brojit. Vzhledem k tomu, že v těchto dnech je v Poslanecké sněmovně projednávána ministrem Pospíšilem předložená změna zákona, která je s výše uvedeným názorem v rozporu, považuji za nezbytné, aby v navržené podobě nebyla schválena.