Oslava země, která se možná rozpadne

Belgie má dneska svátek. Státní. Ideálnější načasování ani být nemohlo. Belgie si totiž zatraceně nutně potřebuje připomenout, že je pořád ještě jen jeden stát a ne dva. Minulý týden se po pouhých pěti měsících zhroutila vláda, jejíž sestavení trvalo měsíců devět. A mnozí politici si už připravují pohřební řeči na případný belgický státní pohřeb, při němž by se řada z nich do předstírání smutku musela hodně nutit. Třeba odstupující premiér Yves Leterme, který svou zemi označil za historickou náhodu a klidně si belgickou hymnu plete s francouzskou Marseillaisou.

Každopádně dneska mají ti Vlámové a Valoni, kteří se stále ještě cítí jako Belgičané, ideální příležitost vyvěsit do oken žluto-černo-červenou vlajku a dát politikům najevo, že se jim do československého rozvodu moc nechce. Ono by to bylo komplikované už proto, že není jasné, co by bylo s královskou rodinou. Ta není ani vlámská, ani valonská, ale spíš německá. Takže by možná nakonec zůstala na ocet.

Dneska ale bude hlavním objektem oslavovávání a uctívání. Slaví se totiž výročí 21. července 1831, kdy německý princ Leopold Sasko-Cobursko-Gothajský přísahal na rok starou ústavu nového státu jménem Belgie a stal se jeho prvním králem. Ale bylo to o fous, původně byl jako ideální kandidát na královský post vybrán syn francouzského krále Ludvíka Filipa, který ale nakonec po nátlaku Británie, jenž se bála přílišného francouzského vlivu, nabízené královské zaměstnání odmítl.

Potomek prvního krále, král Albert II, dnes přednese tradiční projev o toleranci a dialogu. Pozorně by měli poslouchat hlavně politici, jejichž hádky o pravomoci a peníze vedou Belgii pomalu ale jistě do eldéenky. Princezna Claire, manželka Albertova syna Laurenta, si každoročně nechává šít pro dnešní slávu nové šaty. I ty letošní budou mít na sobě všechny barvy belgické vlajky a politický význam bude mít i Claiřina kabelka. Má tvar Belgie Té současné vlámsko-valonské a nerozvedené.