Nová budova Národní knihovny nebude postavena. Prý proto, že na ni nejsou peníze. Mohl bych se zde pozastavit nad tím, jak je možné, že se v rozpočtu našly miliardy pro ztrátové České dráhy či více prostředků na stavbu dálnic. Mohl bych hořekovat nad tím, kdeže vláda zapomněla svou „prioritu vzdělání" či „přechod od montoven ke znalostní ekonomice", když nemá peníze pro jednu z těch mála institucí, z nichž má prospěch opravdu celá česká vzdělanost.

Jenže to by bylo zbytečné. Blob nebude především kvůli tomu, že mocipáni nechtěli. Na truc, aby všem dokázali, že svou vůli prosadí vždy a proti komukoli. Mohl bych tedy psát kyselé i hypotézy o tom, že na knihovnu nejsou peníze, protože její provozovatelé a uživatelé nemůžou rozhodujícím bařtipánům a jejich partnerkám zaplatit cestu tryskáčem do teplých krajů.

Přesto se mi zdá, že k nepostavení knihovny vedla řada chyb spáchaných různými aktéry.

První velkou chybu udělalo vedení Národní knihovny a její ředitel Vlastimil Ježek. Jestliže mezinárodní architektonická soutěž byla úspěchem co se počtu a kvalitu účastníků týče, totéž již nelze říct o přípravě podmínek pro samotnou stavbu. Architekti obdobných objektů vždy chtějí provokovat. A přiznejme, že právem - přeci nemá smysl zanášet fádními stavbami vyhovující všem střed města, jehož krásu vytváří právě různorodost a jedinečnost staveb, které vznikly napříč staletími.V Národní knihovně si toto měli uvědomit ještě před vypsáním soutěže, že z ní pravděpodobně vzejde nekonveční návrh, který narazí na odpor všeobecně konzervativních Pražanů. Proč si tedy NKP nezajistila pro svůj projekt politickou podporu předem? Proč nepočkala s vypsáním soutěže až do doby, než jí bude patřičný pozemek zapsán jako její vlastnictví?

Druhou velkou chybu udělal sám Jan Kaplický. Místo toho, aby v debatě o knihovně předvedl šarm, eleganci a schopnost zůstat nad věcí, které jistě používá v„domácím" britském prostředí, nechal se vtáhnout na nízkou úroveň českých debat, plnou osobních urážek, ješitnosti a vyřizování si účtů. Nešťastné byly v tomto ohledu narážky na adresu Václava Klause, které zazněly loni při představení projektu. Ještě nešťastnější bylo v tomto smyslu Kaplického spojení s ČSSD, které nutně muselo skončit nezdarem „jeho knihovny", vzhledem k obstrukčnímu vztahu mezi dvěma nejsilnějšími stranami.

Třetí velkou chybu má pak na svědomí pražský primátor Pavel Bém. Místo toho, aby projekt, který se mu - soudě alespoň podle jeho původních reakcí - ve skutečnosti líbí, podpořil, zřejmě se nechal ovládnout vnitrostranickými tlaky. Nejenže tak pohřbil „blob". Bém uškodil v konečném důsledku i sám sobě. Ztratil totiž pečlivě budovanou image politického vůdce, který dokáže svou stranu mobilizovat a naopak se jí nenechá válcovat.

No nic, snad to pro všechny bude aspoň poučení. Jen škoda, že se dotyční museli učit zrovna na Národní knihovně, která je opravdu potřebná...