Všeobecná udavačská povinnost

Celkem 117 věcných připomínek vznesla Česká lékařská komora k návrhům třech zákonů, které předložilo ministerstvo zdravotnictví a které jsou mezi politiky považované za „méně kontroverzní".  Ve skutečnosti jde o lajdácky napsané právní normy obsahující velké množství věcných nesmyslů a formálních nedostatků. Schválení takovýchto legislativních zmetků by uvrhlo české zdravotnictví v ještě větší chaos.

   Sto sedmnáct připomínek by čtenáře unavilo, seriál Sedmnáct zastavení jara už tu byl, tak tedy alespoň Sedm letních připomínek ČLK k legislativním zmetkům ministerstva zdravotnictví.

Připomínka první:

Na místo lékařského tajemství všeobecná udavačská povinnost

Návrh ministerstva zdravotnictví:

Zákon o zdravotních službách

§ 42

Povinnosti poskytovatele

(4)       Poskytovatel je dále povinen

a)         oznámit orgánům činným v trestním řízení okolnosti zjištěné v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin.

   Tato všeobecná udavačská povinnost by znamenala neskutečný průlom do lékařského tajemství, jaký má obdobu snad za fašistické okupace a v padesátých létech minulého století. Vztah lékaře a pacienta vyžaduje důvěrnost. Ostatně i za komunistického režimu již od roku 1966 stát uznával lékařské tajemství, až na výjimky vyplývající z oznamovací povinnosti u nejzávažnějších trestných činů stanovených zákonem, kde má každý občan oznamovací povinnost.

   Stávající právní úprava, tedy oznamovací povinnost u stanovených závažných trestných činů a povinnost překazit trestný čin (§ 167 a § 168 trestního zákona) jsou zcela dostačující. Někteří psychiatři a psychologové naopak požadují zcela zbavit i takové oznamovací povinnosti, tak jak jí byli zbaveni duchovní novelou trestního zákona.

   Lékařů nechtějí krýt možné pachatele vražd, týrání nebo zneužívání dětí apod., ale představa psychiatra, jemuž se pacient svěří s tím, že pravděpodobnou příčinou jeho depresí je strach z odhalení jeho nepoctivě vyplněného daňového přiznání, a který místo toho, aby nemocného léčil, poběží ho udat na policii, taková představa zrodivší se v hlavách ministerských úředníků působí tragikomicky. Zachovávání lékařského tajemství je jednou z podmínek pro existenci důvěry mezi lékařem a pacientem, bez které je úspěšná léčba nemyslitelná.

   Má ministerstvo zdravotnictví k rušení lékařského tajemství nějaký důvod nebo se jedná o pouhou hloupost jeho úředníků?

Pokračování příště...

Milan Kubek, prezident ČLK