Česká média se v letošním roce pravidelně v několika měsíčních intervalech věnují problematice české imigrační politiky. Leden byl věnován obvinění z korupce na české ambasádě v Hanoji, duben kupčení s vízy na ambasádě v Bratislavě. Posledním případem je medializace zkušenosti prof. Hořejšího, významného imunologa, s pobočkou cizinecké policie na Žižkově. (Pokud jste mimopražští či se nepohybujete v okolí Žižkova, zadejte si do vyhledávání na serveru youtube.com heslo „cizinecká policie".)
Situace na služebnách cizinecké policie je opravdu tristní. Bohužel, současná česká imigrační politika na tom není o mnoho lépe. A to přestože existují usnesení vlády, zákony o pobytu a zaměstnání cizinců, neúspěšné integrační projekty atd. Pravděpodobně v září půjde do druhého čtení návrh zákona o Zelených kartách. Jedná se o projekt, který původně připravilo Ministerstvo průmyslu obchodu, aby ho následně upravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zelená karta by měla sjednotit vízum a pracovní povolení v jeden doklad, jehož vydání by nemělo trvat více jak 30 dní. Krásná to představa. Uvidíme, jak celý projekt bude vypadat po ukončení legislativního procesu a následně v praxi.
V současné Evropě se diskuze o imigraci, regulaci imigrace, či obraně proti masové imigraci rovná označení samolepkou populisty, rasisty či něčeho horšího. Ovšem podobný názor je čistě účelný a neopodstatněný. Imigranti, kteří nejčastěji přichází do ČR jsou vedeni převážně ekonomickými důvody. Minimum imigrantů přichází z politický důvodů.
Stejně tak imigrace dala vzniknout samostatnému businessu - vízovému poradenství. Stačí si projít internet, trochu zagooglovat a nabídky se jenom pohrnou. Právní poradenství od advokátní kanceláře - 25 tis., práce paperpushera (slušný český ekvivalent neznám) 5 až 15 tis., fiktivní ubytování na dobu pobytu - 5 tis., falešné zdravotní pojištění - x tis. Nabídka je vskutku pestrá. Pokud k tomu připočtete všechen strávený čas, úřední překlady a kopie, pak je české vízum velice luxusní zboží s datem dodání až 6 měsíců (bez záruky).
Měli bychom se dívat na imigraci jako na jakoukoliv jinou nedílnou součást ekonomiky. Proto je mi tak blízká vize ekonoma Garyho Beckera o využití tržních nástrojů v imigrační politice a možnost prodeje víz (trvalých pobytů). I v současné praxi si lidé mohou „koupit" vízum či dlouhodobý pobyt, ovšem výnosy skončí u výše jmenovaných subjektů či spíše v šedé ekonomice. Výnosy z projede víz by skončily v rukách státu, který nese v současné době nejvyšší náklady spojené s imigrační politikou (např. rozpočet Cizinecké a pohraniční policie byl v roce 2005 3,2 mld. Kč).
Stát by se měl zaměřit na tři základní priority - bezpečností rizika, zdravotní rizika a pojištění cizinců. Vše ostatní by vyřešila transakce mezi cizincem - žadatelem a zastupitelským úřadem či cizinecké policií v pozici zprostředkovatele prodeje (nikoliv arogantního pána nad osudem jiných).
Proto mě napadá kacířská otázka. Proč rovnou neprodávat české zelené karty formou aukce, například před ebay.com?
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit



