Potřetí ve více než stoleté historii se letní olympijské hry uskuteční na asijském kontinentu. Po OH 1964 v Tokiu a 1988 v Soulu bude letos gigantický podnik, kterého se zúčastní přes 10 tisíc sportovců z více než 200 zemí, premiérově hostit čínská metropole Peking. Z dosavadních 25 olympiád se jich patnáct konalo v Evropě, šest v Severní a Střední Americe a po dvou v Austrálii a Asii. Peking přebírá pořadatelskou štafetu od Atén, kam se v roce 2004 hry vrátily po 108 letech od své novodobé premiéry.

Datovaly se i hry v roce 1916, 1940 a 1944, které kvůli válkám nepropěhly

zalozeniCOV__192x128_.jpgO znovuobnovení antické tradice se nejvíc zasloužil francouzský baron Pierre de Coubertin, na jehož popud vznikl v roce 1894 Mezinárodní olympijský výbor. Prvních novodobých olympijských her se o dva roky později v Aténách zúčastnilo 245 sportovců (výhradně mužů) ze 14 zemí. Pravidelný čtyřletý cyklus narušily od té doby pouze obě světové války, kvůli nimž se nekonaly OH v letech 1916, 1940 a 1944.

V Paříži 1900 a St. Louis 1904 trpěla úroveň soutěží tím, že hry byly součástí Světové výstavy. Přínosem byly premiérová ženská účast v roce 1900 a zavedení kompletní sady medailí o čtyři roky později.

Během úvodního ceremoniálu v Londýně 1908 byl poprvé k vidění nástup po výpravách, v Antverpách 1920 se premiérově skládal olympijský slib a nad stadionem zavlála olympijská vlajka. Olympijský oheň prvně vzplál na OH v Amsterdamu 1928. Na hrách v Los Angeles v roce 1932, jež negativně ovlivnila hospodářská krize, byly zase zavedeny stupně vítězů.

Hry v Berlíně v roce 1936 poznamenal nástup nacismu

Emil Zátopek vítězíAtmosféru OH 1936 v Berlíně poznamenal nástup nacismu, v Londýně 1948 se Evropa ještě vzpamatovávala z válečných hrůz. Skutečnou oslavou se tak znovu stala až olympiáda v Helsinkách v roce 1952.

O čtyři roky později se olympijské hry díky Melbourne poprvé konaly na australském kontinentu, ačkoli jezdecké soutěže hostil kvůli karanténní lhůtě Stockholm. V roce 1964 se své premiéry dočkala i Asie, jmenovitě Tokio. Následně si OH prošly například první dopingovou diskvalifikací (Mexiko 1968) či teroristickým útokem (Mnichov 1972).

V Montrealu 1976 chyběla kvůli bojkotu dvacítka afrických států, her v Moskvě 1980 se nezúčastnila většina západních mocností a v Los Angeles 1984 zase "stávkovaly" země východního evropského bloku.

Sportovní elita se poprvé sešla až na hrách v Barceloně v roce 1992

Kompletní výkvět světového sportu se opět sešel až v roce 1992 v Barceloně, velkým komerčním úspěchem skončily i následující hry v Atlantě, kde počet sportovců poprvé v historii překročil desetitisícovou hranici. Pořadatelé vydělali i na posledních OH v Aténách, přestože náklady přesáhly hranici deseti miliard eur, což je nejvíce v historii.

První starověké olympijské hry se uskutečnily kolem roku 776 před Kristem. Nejlepší antičtí sportovci se v řecké Olympii scházeli každé čtyři roky až do roku 393 našeho letopočtu, kdy římský císař Theodosius "pohanské" hry zakázal.

Historický přehled letních olympijských her (místo a datum konání; počet zemí a sportovců; medailově nejúspěšnější země; česká a čs. účast a medaile; fakta o zahajovacím ceremoniálu a maskotech):

I. Atény (Řecko), 6. - 15. dubna 1896
14 zemí, 241 sportovců
1. USA (11-7-2), 2. Řecko (10-17-19), 3. Německo (6-5-2) bez čs. účasti oficiální zahájení: řecký král Jiří I.

II. Paříž (Francie), 14. května - 28. října 1900
24 zemí, 997 sportovců
1. Francie (25-41-34), 2. USA (19-14-14), 3. V. Británie (15-6-9)
5 čs. reprezentantů (v rámci Rakouska-Uherska), 0-1-2 oficiální zahájení: nekonalo se

III. St. Louis (USA), 1. července - 23. listopadu 1904
12 zemí, 645 sportovců
1. USA (77-81-78), 2. Německo (4-4-5), 3. Kuba (4-2-3) bez čs. účasti oficiální zahájení: americký podnikatel David Francis

IV. Londýn (Velká Británie), 27. dubna - 31. října 1908
22 zemí, 2008 sportovců
1. V. Británie (56-51-38), 2. USA (23-12-12), 3. Švédsko (8-6-11)
22 čs. reprezentantů (v rámci Rakouska-Uherska), 0-0-2 oficiální zahájení: anglický král Eduard VII.

V. Stockholm (Švédsko), 5. května - 22. července 1912
28 zemí, 2407 sportovců
1. USA (25-19-19), 2. Švédsko (24-24-17), 3. V. Británie (10-15-16) 50 čs. reprezentantů (v rámci Rakouska-Uherska), bez medaile oficiální zahájení: švédský král Gustav V.

VI. Berlín (Německo) 1916 - nekonaly se kvůli 1. světové válce

VII. Antverpy (Belgie), 20. dubna - 12. září 1920
29 zemí, 2626 sportovců
1. USA (41-27-27), 2. Švédsko (19-20-25), 3. V. Británie (16-15-13)
123 čs. reprezentantů, 0-0-2
oficiální zahájení: belgický král Albert I.
olympijský slib: vodní pólař a šermíř Victor Boin

VIII. Paříž (Francie), 4. května - 27. července 1924
44 zemí, 3089 sportovců
1. USA (45-27-27), 2. Finsko (14-13-10), 3. Francie (13-15-10)
128 čs. reprezentantů, 1-4-5
oficiální zahájení: francouzský prezident Gaston Doumergue olympijský slib: atlet Georges André

IX. Amsterdam (Nizozemsko), 17. května - 12. srpna 1928
46 zemí, 2883 sportovců
1. USA (22-18-16), 2. Německo (10-7-14), 3. Finsko (8-8-9)
69 čs. reprezentantů, 2-5-2
oficiální zahájení: nizozemský princ Hendrik olympijský slib: fotbalista Henri Denis

X. Los Angeles (USA), 30. července - 14. srpna 1932
37 zemí, 1332 sportovců
1. USA (41-32-30), 2. Itálie (12-12-12), 3. Francie (10-5-4)
7 čs. reprezentantů, 1-2-1
oficiální zahájení: americký viceprezident Charles Curtis olympijský slib: šermíř George Calnan

XI. Berlín (Německo), 1. - 16. srpna 1936
49 zemí, 3963 sportovců
1. Německo (33-26-30), 2. USA (24-20-12), 3. Maďarsko (10-1-5)
179 čs. reprezentantů, 3-5-0
oficiální zahájení: říšský kancléř Adolf Hitler olympijský slib: vzpěrač Rudolf Ismayr poslední člen štafety: atlet Fritz Schilgen

XII. Tokio (Japonsko) nebo Helsinky (Finsko), 1940 - nekonaly se kvůli druhé světové válce

XIII. Londýn (Velká Británie), 1944 - nekonaly se kvůli druhé světové válce

XIV. Londýn (Velká Británie), 29. července - 14. srpna 1948
59 zemí, 4104 sportovců
1. USA (38-27-19), 2. Švédsko (16-11-17), 3. Francie (10-6-13)
77 čs. reprezentantů, 6-2-3
oficiální zahájení: anglický král Jiří VI.
olympijský slib: atlet Donald Finlay
poslední člen štafety: atlet John Mark

XV. Helsinky (Finsko), 19. července - 3. srpna 1952
69 zemí, 4955 sportovců
1. USA (40-19-17), 2. SSSR (22-30-19), 3. Maďarsko (16-10-16)
106 čs. reprezentantů, 7-3-3
oficiální zahájení: finský prezident Juho Paasikivi olympijský slib: gymnasta Heikki Savolainen poslední členové štafety: atleti Paavo Nurmi a Hannes Kolehmainen

XVI. Melbourne (Austrálie), 22. listopadu - 8. prosince 1956
72 zemí, 3314 sportovců
1. SSSR (37-29-32), 2. USA (32-25-17), 3. Austrálie (13-8-14)
64 čs. reprezentantů, 1-4-1
oficiální zahájení: vévoda z Edinburghu
olympijský slib: atlet John Landy
poslední člen štafety: atlet Ron Clarke

XVII. Řím (Itálie), 25. srpna - 11. září 1960
83 zemí, 5338 sportovců
1. SSSR (43-29-31), 2. USA (34-21-16), 3. Itálie (13-10-13) 120 čs. reprezentantů, 3-2-3 oficiální zahájení: italský prezident Giovanni Gronchi olympijský slib: atlet Adolfo Consolini poslední člen štafety: atlet Giancarlo Peris

XVIII. Tokio (Japonsko), 10. - 24. října 1964
93 zemí, 5151 sportovců
1. USA (36-26-28), 2. SSSR (30-31-35), 3. Japonsko (16-5-8)
107 čs. reprezentantů, 5-6-3
oficiální zahájení: japonský císař Hirohito olympijský slib: gymnasta Takaši Ono poslední člen štafety: student z Hirošimy Jošinori Sakaj

XIX. Mexico City (Mexiko), 12. - 27. října 1968
112 zemí, 5516 sportovců
1. USA (45-28-34), 2. SSSR (29-32-30), 3. Japonsko (11-7-7)
122 čs. reprezentantů, 7-2-4
oficiální zahájení: mexický prezident Gustavo Diaz Orda olympijský slib: atlet Pablo Lugo Garrido poslední člen štafety: atletka Norma Enriqueta de Sotelová

XX. Mnichov (Německo), 26. srpna - 10. září 1972
121 zemí, 7134 sportovců
1. SSSR (50-27-22), 2. USA (33-31-30), 3. NDR (20-23-23)
186 čs. reprezentantů, 2-4-2
oficiální zahájení: spolkový prezident Gustav Heinemann olympijský slib: atletka Heidi Schüllerová poslední člen štafety: atlet Günter Zahn
maskot: jezevčík Waldi

XXI. Montreal (Kanada), 17. července - 1. srpna 1976
92 zemí, 6084 sportovců
1. SSSR (49-41-35), 2. NDR (40-25-25), 3. USA (34-35-25)
167 čs. reprezentantů, 2-2-4
oficiální zahájení: britská královna Alžběta II.
olympijský slib: vzpěrač Pierre Saint-Jean poslední členové štafety: juniorští atleti Stéphane Préfontaine a Sandra Hendersonová
maskot: bobr Amik

XXII. Moskva (SSSR), 19. července - 3. srpna 1980 80 zemí, 5179 sportovců 1. SSSR (80-69-46), 2. NDR (47-37-42), 3. Bulharsko (8-16-17)
211 čs. reprezentantů, 2-3-9
oficiální zahájení: generální tajemník Leonid Brežněv olympijský slib: gymnasta Nikolaj Andrianov poslední člen štafety: basketbalista Sergej Bělov
maskot: medvěd Míša

XXIII. Los Angeles (USA), 28. července - 12. srpna 1984 140 zemí, 6829 sportovců 1. USA (83-61-30), 2. Rumunsko (20-16-17), 3. NSR (17-19-23) bez čs. účasti oficiální zahájení: americký prezident Ronald Reagan olympijský slib: atlet Edwin Moses poslední člen štafety: desetibojař Rafer Johnson
maskot: orel Sam

XXIV. Soul (Jižní Korea), 17. září - 2. října 1988
159 zemí, 8391 sportovců
1. SSSR (55-31-46), 2. NDR (37-35-30), 3. USA (36-31-27)
171 čs. reprezentantů, 3-3-2
oficiální zahájení: jihokorejský prezident Ro Tche-u olympijský slib: basketbalista Hur Če a házenkářka Son Mi-na poslední členové štafety: atleti Čong Son-man, Kim Won-tchak a Son Mi-jong
maskot: tygr Hodori

XXV. Barcelona (Španělsko), 24. července - 9. srpna 1992
169 zemí, 9356 sportovců
1. SNS (45-38-29), 2. USA (37-34-37), 3. Německo (33-21-28)
209 čs. reprezentantů, 4-2-1
oficiální zahájení: španělský král Juan Carlos I.
olympijský slib: jachtař Luis Doreste Blanco poslední člen štafety: paralympik Antonio Rebollo
maskot: pes Cobi

XXVI. Atlanta (USA), 19. července - 4. srpna 1996
197 zemí, 10.318 sportovců
1. USA (44-32-25), 2. Rusko (26-21-16), 3. Německo (20-18-27)
117 českých reprezentantů, 4-3-4
oficiální zahájení: americký prezident Bill Clinton olympijský slib: basketbalistka Teresa Edwardsová poslední člen štafety: boxer Muhammad Ali
maskot: figurka Izzy

XXVII. Sydney (Austrálie), 13. září - 1. října 2000
199 zemí, 10.651 sportovců
1. USA (40-24-33), 2. Rusko (32-28-28), 3. Čína (28-16-15)
126 českých reprezentantů, 2-3-3
oficiální zahájení: australský guvernér Sir William Deane olympijský slib: pozemní hokejistka Rechelle Hawkesová poslední člen štafety: atletka Cathy Freemanová
maskot: ledňáček Olly, ptakopysk Syd a ježura Millie

XXVIII. Atény (Řecko), 13. - 29. srpna 2004
202 zemí, 10.625 sportovců
1. USA (35-39-29), 2. Čína (32-17-14), 3. Rusko (27-27-38)
142 českých reprezentantů, 1-3-4
oficiální zahájení: řecký prezident Konstantinos Stefanopulos olympijský slib: plavkyně Zoe Dimoschaliová poslední člen štafety: jachtař Nikolaos Kaklamanakis
maskot: postavičky dětí Phévos a Athéna.

Přehled nejúspěšnějších medailistů letních olympijských her podle počtu medailí:

18 - Larisa Latyninová (SSSR), gymnastika (1956-64), 9-5-4
15 - Nikolaj Andrianov (SSSR), gymnastika (1972-80), 7-5-3
13 - Boris Šachlin (SSSR), gymnastika (1956-64), 7-4-2,
- Edoardo Mangiarotti (Itálie), šerm (1936-60), 6-5-2
- Takaši Ono (Japonsko), gymnastika (1952-64), 5-4-4
12 - Paavo Nurmi (Finsko), atletika (1920-28), 9-3-0
- Birgit Fischerová (NDR/Německo), rychlostní kanoistika (1980-2004) 8-4-0
- Sawao Kato (Japonsko), gymnastika (1968-76), 8-3-1
- Jennifer Thompsonová (USA), plavání (1992-2004), 8-3-1,
- Alexej Němov (Rusko), gymnastika (1996-2004) 4-2-6
11 - Mark Spitz (USA), plavání (1968-72), 9-1-1
- Matt Biondi (USA), plavání (1984-92), 8-2-1
- Věra Čáslavská (ČSSR), gymnastika (1960-68), 7-4-0
- Viktor Čukarin (SSSR), gymnastika (1952-56), 7-3-1
- Carl Osburn (USA), sportovní střelba (1912-24), 5-4-2

Nejvíce zlatých medailí:
9 - Larisa Latyninová, Paavo Nurmi, Mark Spitz a Carl Lewis (USA/atletika, 1984-96)
8 - Ray Ewry (USA/atletika, 1900-08), Sawao Kato, Matt Biondi, Birgit Fischerová, Jennifer Thompsonová

Nejvíce medailí na jedné olympiádě:
8 - Alexandr Diťatin (SSSR/gymnastika, 1980, 3-4-1) a Michael Phelps (USA/plavání, 2004, 6-0-2),
7 - Willis Lee (USA/sport. střelba, 1920, 5-1-1), Lloyd Spooner (USA/sport. střelba, 1920, 4-1-2), Maria Gorochovská (SSSR/gymnastika, 1952, 2-5-0), Boris Šachlin (1960, 4-2-1), Akinori Nakijama (Japonsko/gymnastika, 1968, 4-2-1), Michail Voronin (SSSR/gymnastika, 1968, 2-4-1), Mark Spitz (1972, 7-0-0), Nikolaj Andrianov (1976, 4-2-1) a Matt Biondi (1988, 5-1-1)

Nejvíce zlatých medailí na jedné olympiádě:
7 - Mark Spitz (1972),
6 - Kristin Ottová (Německo/plavání, 1988), Vitalij Ščerbo (SNS/gymnastika, 1992) a Michael Phelps (2004),
5 - Anton Heida (USA/gymnastika, 1904), Willis Lee (1920), Nedo Nadi (Itálie/šerm, 1920), Paavo Nurmi (1924) a Matt Biondi (1988).

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam