Hájku, Hájku, my se nezlobíme

Když je vám sedmapadesát a šéf vás už deset let na veřejnosti oslovuje jen "Hájku, Hájku", musíte zřejmě občas popustit páru.

Petr Hájek, donedávna mluvčí prezidenta, si ulevil minulý týden na Klausově osobním webu, v textu, kde obhajuje léta opoziční smlouvy proti způsobu, jakým je popsal dokument "Vládneme, nerušit" natočený podle knihy komentátora Respektu Erika Taberyho.

Nic proti, všichni jsme tenkrát byli o deset let mladší, a do vzpomínek se vkrádá nostalgie. Paměť milosrdně slábne, a tak se nám časy, v nichž zemi řídili Zeman, Šlouf, Kavan, Lachnit a Srba, mohou zdát jako "období, kdy "se vládlo civilizovaným způsobem", jak se to stalo Hájkovi.

V textu přímo cítíme adrenalin, který se v autorovi postupně zdvihá: "brutální mediální manipulace", "goebelsovská lež", "provázaný kruh nevolených či zkrachovalých politiků". No konečně, kojzarovští zkrachovalci a ztroskotanci jsou po dvaceti letech zase zpátky. Z Hradu to zní opravdu dobře.

Hájek ale stále nemá dost, a tak se dozvídáme, že autor snímku Erik Tabery je "přítel Václava Havla" a pozor: "naturalizovaný Američan".

Škoda, že tuhle svou informaci Hájek trochu nerozvádí (pomiňme na chvíli, že je to pitomost). Co to tak vlastně podle Hájka znamená být "naturalizovaný Američan"? Tušíme za tím nějakou charakterovou vadu, cosi nepřátelsky cizího, odrodilého, škodlivého. Že by za to mohl seriál 24 hodin? Ty dva díly za večer, jak je teď vysílá v neděli Nova, jsou vážně dost i na otrlé povahy.

Svůj text končí ovšem Hájek vlídně: rozhřešením všem, kteří už rafinované propagandě naturalizovaných Američanů stačili podlehnout.

"Pokud stále ještě nechápete, nijak se na Vás nezlobím." My taky ne, Hájku, Hájku.

Tento text vyšel také v rubrice HN Politikon