Žbluňk aneb vzpomínáte si na mořskou pannu Madison??

Dnešní třicátníci tenhle vcelku nenápadný film zhusta považují za kultovní podívanou svého dětství. V Československu se objevil koncem osmdesátých let, tehdy ještě na videokazetách systému Beta, se špatným dabingem připomínajícím postsynchron podpultových západních pornofilmů. Originální název zněl Splash, čeští distributoři jej později přejmenovali na Žbluňk. My jsme si tehdy videokazety popisovali nejčastěji jednoduchým slůvkem – Madison. Anebo Mořská panna.

Nápaditý romantický příběh obyčejného Newyorčana, do něhož se kdesi u Cape Codu zamiluje opravdová mořská víla, a rozhodne se jej vyhledat v ulicích Manhattanu, stál na dobrém nápadu, kouzelné, a přitom vtipné zápletce, skvělém soundtracku  a vynikajícím výkonu mladého Toma Hankse a herečky Daryl Hannah.

Komický nádech scénáři dodával bravurní výkon herce Johna Candyho v roli Hanksova staršího, sexem posedlého bratra Freddieho. (Je tu někdo z magazínu Penthouse?! Ne?? Pak vám nemáme co říct!! To jste ještě neviděli chlapa, co spal s rybou?, hájí svého mladšího bratra Allena Bauera Candyho Freddie v jedné z památných scén).

Tehdy ještě ne příliš známý režisér Ron Howard film Splash uvedl do kin 9. března 1984 pod hlavičkou konglomerátu Disney. Film s rozpočtem šest miliónů dolarů vydělal v kině desetinásobek, jen v USA si připsal tržby sedmdesát miliónů dolarů.

Šlo přitom o pohádku pro dospělé – tehdejší distributoři příběh mořské panny, která se pod vodou ostentativně objevuje bez povinné podprsenky, a několikrát „nestydatě“ předvede i své půvabně opálené pozadí (i proto se dlouhovlasá a blonďatá Daryl Hannah, červená ploutev neploutev, stala definitivním erotickým idolem tehdejších teenagerů), označili dokonce za mládeži nepřístupný, scénáře se dlouho nechtěl ujmout žádný producent.

Později ovšem Splash, zřejmě i vzhledem k nečekanému komerčnímu úspěchu, získal oscarovou nominaci za původní námět.

Z dnešního hlediska jde spíš o rodinný film, zhusta reprízovaný o vánočních svátcích dopoledne. „Erotické“ líbací scénky Hankse a Madison dnes navozují spíš nostalgické vzpomínky a potřebu nejmenších televizních divaček převlékat se na karnevalu ve školce za Rusalku, nebo rovnou za  Ariel (slavná kreslená disneyovka ostatně v hollywoodské „továrně na sny“ Michaela Eisnera vznikla až několik let po úspěšné premiéře filmu Splash) .

Za pár měsíců Splash – Žbluňk oslaví čtvrtstoletí. „Ten film naprosto zbožňuju, i když jsem ho neviděla tak patnáct let,“ svěřila se mi nedávno kamarádka. „No jasně, Madison, páni, ten film jsem jako kluk skouknul asi stokrát, pořád jsem si přetáčel ty scény, kde jí byly vidět prsa,“ dojal se tuhle přítel.

Stojí zato se k tomuhle filmu tu a tam vrátit. Nedávno jsem to udělala – docela náhodou. V době překypující digitálními technologiemi a speciálními efekty za desítky miliónů dolarů působí tahle moderní pohádka o mořské víle,  která se nechá pojmenovat po jedné z manhattanských ulic, jako závan čerstvého větru. (Mimochodem, jméno Madison se v osmdesátých letech opravdu nepoužívalo, jak se mořské víle v klíčové scéně snaží vysvětlit Tom Hanks  – zejména ne coby ženské jméno. Dnes jde ovšem o jedno z padesáti vůbec nejužívanějších dívčích jmen ve Státech, nejvíce malých Madison se narodilo na konci osmdesátých let a na přelomu tisíciletí, kdy do matřeství dorostly někdejší fanynky filmu. Snímek Rona Howarda s popularizací jména zcela prokazatelně souvisí).

Howard si tu triky vypomáhal minimálně – tehdy čtyřiadvacetiletá Daryl Hannah si své podmořské scénky na počátku osmdesátých let poctivě odplavala na Bahamách, ozdobená ladnou a působivou, nicméně patřičně těžkou ploutví navlečenou na nohou. Jen v několika případech byly "fantasy" záběry plovoucí herečky dotvořeny zadní „oceánografickou“ projekcí na modrém klíčovacím pozadí.

Dnes by  většina tohoto filmu (či jeho případného remaku) zřejmě vznikla v počítači digitálního studia, s přehršlem přetechnizovaných vychytávek, vedlejších dějových linií (kdo ví, co všechno by scénáristé a animátoři ubohé mořské víle nastrkali pod hladinu, a čemu by musel Hanksův Allen Bauer čelit na souši) a možná i řady detonací a velkorozpočtových přestřelek. Splash i mořská víla Madison by vcelku zaručeně přišly o svoje kouzlo, zato by stály dvě stě miliónů dolarů.

Není úplně od věci si občas připomenout, jaké filmy nás kdysi bavily. Mimochodem – Splash je k mání třeba na YouTube. Nepodíváte se?