Hilgertová: Jezdit umím, rozhodla jedna momentální chyba

/od našeho zvláštního zpravodaje

"Brečet budu až později," přiznala hrdinsky. Po semifinále figurovala na nadějném třetím místě a na své páté olympiádě mohla útočit na zisk třetí medaile. Ty dvě předchozí, obě zlaté, získala na hrách v Atlantě a v Sydney. Před čtyřmi roky v Aténách skončila pátá.

Už před závody se čtyřicetiletá kajakářka netajila tím, že chce na medaile útočit. Po semifinále k ní měla velice blízko. Jenže stačila osudné zaváhání před čtvrtou protivodní brankou, po níž se Hilgertová převrátila a kanálem se řítila hlavou dolu. A dlouho se nemohla dostat zpátky. Minula tři branky a ani bezchybně zvládnutý zbytek trati nestačil na lepší, než deváté místo.

Co se stalo mezi třetí a čtvrtou brankou?

Vždyť jste to sami viděli. Při přejezdu ze trojky na čtyřku jsem chtěla přejezd urychlit, hrábnula jsem si hodně rukou a asi jsem se trochu víc naklonila. A bylo to.

Co proběhne hlavou, když máte hlavu pod vodou?

Hádejte, co asi? Že je to v háji.

Nebyla ta slova i drsnější?

Ne, ne. Sprostá slova vůbec nepadala.

Neměla jste trochu strach? Byla jste pod vodou docela dlouho...

Vody se vůbec nebojím. Bojím se chyb, ale vody ne. Tady, když si na kanál trošku zvyknete a vzhledem k teplotě vody, si člověk připadal spíš trochu jako v aquaparku. Pravda, byla jsem pod vodou docela dlouho, už mi docházel dech, ale že bych měla strachy o život, nebo o zdraví, to ne.

Kdy naposledy jste se v závodech převrátila?

Při závodech to už je dlouho. Netuším. Při tréninku je to ale relativně často.

Jak dlouho byste ještě s dechem vydržela?

Ještě chvilku jo. Bylo to na začátku závodu, tak jsem na tom byla ještě s dechem dobře.

Vypadáte hodně vyrovnaně. Nehryže vás to někde uvnitř?

To víte, že hryže. A bude dlouho. Ale za svého představení tady nemám špatný pocit. Vím to já i lidi kolem, že tahle chyba byla momentální, ale ne z mé neschopnosti, úbytku formy, a já nevím čeho všeho. Mám lepší pocit než v Aténách, dokonce bych řekla, že výrazně lepší pocit než v Aténách.

I proto snášíte tenhle výsledek lépe?

Tak to určitě. Výsledek je sice špatný, ale ukázala jsem tady, že na to mám. V kvalifikaci i v první jízdě. A nakonec i na tom, co jsem odjela od sedmé branky dolů, bylo vidět, že na vodě umím jezdit a že to byla jen jedna momentální chyba, která samozřejmě hodně zamrzí.

Kromě vás i další závodnice nástrahy kanálu nezvládly. Byl opravdu tak těžký?

Byl. A tak trochu jsem to čekala. Když jsme sem přijeli poprvé, viděli to a absolvovali tréninky, tak půlka jízd končila neprojetím branek. Kdo jel opatrně a podjížděl brány, tak to zvládl, kdo ale chtěl jet závodně, tak prostě chyboval.

Neříkáte si teď, že kdyby jste branky tři čtyři pět jela trochu opatrněji, tak mohla být medaile?

Samozřejmě mě to napadlo. Ale to jsem tušila i na startu. Výsledky tam naskakovali a věděla jsem, že když zajedu ještě jednu slušnou jízdu, tak že třetí místo minimálně bude. Ale nemyslím si, že to bylo ode mě nějaké enormní riziko, co jsem tam chtěla udělat. Chtěla jsem jet pěkně. To chci vždycky, ale...

Co teď? Pojedete do Londýna 2012?

Londýn je za čtyři roky. Vy plánujete, co budete dělat za čtyři roky? Já ne.

A tušíte co budete dělat dál?

Já nevím. Tohle je hrozně čerstvý. Sportovat mě baví, to je jedna věc. Ale na druhou stranu před sebou musím mít nějakou vizi a tu v tuhle chvíli nemám.

Třeba závodit společně se synem?

To ne. To je možná nějaká představa novinářů, kteří by napsat do titulku, jak matka se synem jedou závody a ještě kdyby to vyšlo, získávají medaile. Tak tohle není můj cíl.