Rusko není Sovětský svaz

Když si tak pročítám komentáře českých intelektuálů a politiků, nacházejících paralelu mezi vpádem sovětských vojsk do Československa v roce 1968 a současným konfliktem na Kavkaze, nemohu se zbavit dojmu, že se obtížně orientují v dnešní politické realitě. Ba co víc, že nerozumí ani událostem roku 1968.  

Nejprve pár slov k srpnové invazi vojsk Varšavského paktu. Ano, na přepadení a okupaci Československa se ve velké míře podíleli ruští vojáci. Ruský národ byl nejmocnějším národem Sovětského svazu, a nese tedy největší míru odpovědnosti za spáchané zločiny a příkoří, způsobená okolním národům. Přesto bychom neměli zapomínat na to, že příčinou rozpínavosti SSSR nebyla snaha Ruska dobýt svět, ale mesianistická ideologie komunismu, jež byla Rusku implantována zvenčí. Komunismus se nezrodil v Rusku (většina bolševických vůdců byla židovského původu) a je to jen shoda historických okolností a určité rysy ruské národní povahy, jež z Rusů učinily mozkové centrum komunistické říše. Komunistická ideologie hraje v současné ruské společnosti jen zanedbatelnou roli. Daleko důležitější úlohu dnes hraje státem podporované národovectví a pravoslaví. Tím se také dnešní Rusko liší od Západu, kde je ohled na národ či náboženství ze strany státu téměř nulový. Mám k ruskému pravoslaví z řady důvodů kritický postoj, ale jedno mu upřít nemohu – v dnešním Rusku je hrází proti libertinismu, trůnícímu v západních demokraciích.

Invaze do Československa v roce 1968 byla vedena snahou po obnovení stability komunistického režimu, nikoli touhou Rusů po světovládě. Ostatně vojáci, kteří naši vlast před čtyřiceti lety obsazovali, pocházeli z mnoha národů tehdejšího SSSR, stejně jako sovětský komunismus nebyl dílem toliko ruských komunistů. Nekritickým stoupencům Gruzie bych připomněl alespoň dvě stěží přehlédnutelné postavy – Josifa Vissarionoviče Džugašviliho alias Stalina a Lavrentije Pavloviče Beriju…

Nepopírám, že Rusko jisté imperiální ambice má. Na sousedící státy chce mít vliv, a pokud jej ztrácí, často s ním ztrácí i ohledy. Snad jen ti nejzarytější rusofobové si však ještě nevšimli, že Rusko je v situaci, kdy se spíše brání, než aby aktivně expandovalo. Posuďte sami. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, bylo Rusům slíbeno, že nedojde k rozšíření Severoatlantické smlouvy o státy bývalého komunistického tábora. Realita? Dnes jsou v NATO nejen země střední Evropy a Pobaltí, jež k západní Evropě kulturně a civilizačně patří, ale do NATO mají nakročeno i Gruzie a Ukrajina. Rusko stáhlo svoje vojáky z cizích území. Za doby panování cara Borise dalo rozkrást národní bohatství Ruska místním oligarchům, spjatým s početnou ekipou privatizačních poradců ze Západu a nadnárodních firem. Ruský vliv na dění ve světě se postupně vytrácel a ze světa, rozděleného v pax Americana a pax Sovietica, se stalo území, ve kterém dominovala již jen jediná mocnost – USA.

Z úst Johna Mc Caina, republikánského kandidáta na prezidentský úřad, na adresu Ruska před několika dny zaznělo, že není možné tolerovat, aby i ve 21. století jeden stát napadal státy jiné. Pokrytectví některých předáků USA a Západu patrně nezná mezí. Nebo jsme už zapomněli na oněch 78 dní, kdy letecké síly NATO bombardovaly Srbsko? A co invaze USA do Iráku? A neslyšeli jsme snad z úst téhož Mc Caina výzvu ke změně režimu v Iránu vojenskými prostředky? Je možné, že si Američané, mající svoje vojenské posádky ve 156 zemích světa, počínají ve válečných konfliktech ve světě méně brutálněji než Rusové v Gori, o to účinněji však ovlivňují osudy jednotlivých států, jak jsme tomu byli svědky v případě tzv. barevných revolucí v zemích bývalého Sovětského svazu.

Mám na rozdíl od Ruska v USA mnoho přátel. V Rusku jsem nikdy nebyl, v USA již mnohokrát a těším se na příští návštěvu. Nekritizuji americkou politiku z důvodu protiamerických předsudků, ale proto, že mám na svoje „spojence“ zvýšené mravní nároky. Chtějí-li USA umravňovat svět v duchu dnes převládající ideologie demokratického kapitalismu, liberálního pojetí lidských práv a humanitarismu, pak jim musíme měřit stejným metrem. Také není dost dobře hajitelné podporovat odštěpení Kosova a v případě vyhlášení nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie na Gruzii volat po principiální nedotknutelnosti územní integrity státu.

Bude-li Západ Rusko provokovat i nadále, bude to ke škodě nejen Ruska, ale nás všech.