Pražská veřejná doprava má mnohé klady. Metro většinou jezdí skvěle, tramvaje dobře a autobusy za svá zpoždění obvykle nemohou. Používat veřejnou městskou dopravu je navíc skutečně rozumné. Dopravní podnik hlavního města Prahy se však těší přirozenému monopolu a magistrát se podle toho občas chová. Otravuje cestující zbytečnými změnami, požaduje od nich údaje, do kterých nikomu nic není, nahání je před přepážky a dělá z nich cizince ve vlastní zemi.
Rozšíření oblastí, kde »nerezident« nesmí zaparkovat, pražskému Dopravnímu podniku (DP) výrazně nahrálo. Hromadnou dopravu teď musejí pravidelně používat i ti, kteří by jinak do práce občas jezdili autem. Změna je vidět na první pohled: na zastávkách čeká mnohem více lidí, cestující se často musejí nedůstojně mačkat.
Možná také proto se magistrát rozhodl k ráznému kroku, jehož vedlejším výsledkem jsou stovky naštvaných. Rozdělil občany do dvou skupin. Ti spolehliví, dynamičtí a pokrokoví si pořídí další fotografii pasového formátu a s pokorou zažádají o vydání nové čipové karty. Jen těmto moderním a uvědomělým osobám DP laskavě umožní předplatit si roční jízdné.
Kdo však nechce nosit na těle čip, riskovat ztrátu karty a to, že si z ní šikovný podvodník za pomoci čtecího zařízení přečte osobní údaje, ten je pro hlavní město a jeho DP občanem druhé kategorie. Na předplatné tak nebudou mít nárok různí podivíni, rebelové a nepřizpůsobiví zpátečníci, kteří odmítají čipy. Vždyť spořádaní chovatelé už dávno označili své psy čipem, tak proč by se teď nemohli očipovat také cestující?
Někteří podezřelí jedinci si sice nadále myslí, že mezi domácím mazlíčkem a cestujícím je pořád ještě drobný rozdíl, ale budiž. Není to ostatně poprvé ani naposled, co se pravidla mění. Vývoj jde neustále dopředu. Výhody čipové karty možná jednou ocení i občané, kteří dnes zatrpkle žbrblají a k přepážkám se jim nechce.
Ale proč se proboha ta pražská karta musí jmenovat Opencard?
Někteří vysocí činitelé určitě angličtinu milují a zbožňují. Nic proti tomu. Když se za svou rodnou řeč stydí a její základ hluboce nenávidí, nechť si doma a mezi sebou mluví výhradně anglicky. Ale kde berou právo zamořovat pražský veřejný prostor takovýmto češtině naprosto cizím slovem? Navíc za peníze vybrané na daních a za jízdné. Copak patříme do USA nebo do Británie?
Jedinou útěchou může být, že současný stav je trochu lepší, než kdyby na kartě byly čínské znaky nebo azbuka. Ale stejně jest to naprostá zhovadilost. Slova, která se mají číst v příkrém rozporu s českou fonetikou, mnoho lidí urážejí a ponižují. A když už tam ta cizí řeč z nějakých nepochopitelných důvodů musí být, nešlo by to udělat aspoň jako za protektorátu, tedy dvojjazyčně?
Někteří Češi totiž mají tu drzost, že by chtěli ve své vlasti nadále mluvit česky.
Petr Korbel, časopis Ekonom
