Gruzie dnes a Československo 1968. Velmi falešná paralela

V den kulatého a smutného výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa je největším světovým tématem konflikt Gruzie a Ruska. Zejména politici v těchto dvou událostech často a rádi vidí mnoho paralel.

Ano, je srpen, stejně jako před 40 lety, jsou tu tanky, stejně jako tehdy, a jsou do toho zapletení Rusové. Stejně jako 21. srpna 1968. Ale co dál? Nerespektování suverenity jiných států máme v poslední době dost, tak proč zrovna 68?

Náhlý vpád vs. dlouhý konflikt

„Bratrské“ armády do Československa vstoupily náhle, kromě několika pohlavárů o tom nikdo nevěděl, žádná válka o území se nevedla. Situace v Gruzii je přesně opačná. K válce se schylovalo dlouho a obě strany sporu na to několikrát upozorňovaly.

Už v dubnu Moskva oznámila, že by vojensky zakročila, pokud by Gruzie napadla Abcházii a Jižní Osetii (což je trochu paradoxní, vzhledem k tomu, že i Rusko uznává tyto dvě oblasti jako součást Gruzie, nicméně vzhledem k „ mírovým“ jednotkám v oblasti už méně). Na začátku května prohlásil gruzínský ministr pro reintegraci separatistických oblastí, že válka s Ruskem je velmi blízko a obvinil Moskvu z provokací právě v Jižní Osetii.

Mediální válka

Už na začátku července, tedy o více než měsíc dříve, než vypukla válka, se v Jižní Osetii začíná střílet. Gruzínci, kteří ostřelovali správní středisko Osetie, Cchinvali, z vyprovokování bojů obvinili separatisty. Osetie na oplátku pohrozila odpovědí z těžkých zbraní.

Teprve na začátku srpna vstupuje do Jižní Osetie, Abcházie a následně i do samotné Gruzie ruská armáda poté, co ta gruzínská znovu začala ostřelovat Cchinvali.

Ačkoliv to tak může vyznít, nejsem žádným zastáncem Ruska. Není třeba si dělat nějaké iluze o mírové misi Rusů. Byli na to dobře připraveni a snad se na to i svým způsobem těšili.

Není třeba si dělat iluze ani o Gruzíncích. Prezident Saakašvili musel dobře vědět, že Rusové nemohou nereagovat. Jinak by totiž byli pro smích a po uznání samostatnosti Kosova západem by dali vzkaz Američanům, že mohou prosazovat své zájmy bez ohledu na ty ruské.

Zejména ale není třeba dělat hloupé analogie a stavět na nich (mezinárodní) politiku. Saakašviliho mistrovsko-margetingová prohlášení o paralele s okupací Československa a tvrzení, že vstup ruské armády do Gruzie je i agresí vůči USA, vyvolaly v západním světě doslova politické šílenství.

Na rozdíl od Československa 1968 mohla Gruzie počítat s podporou západu, zejména pak Spojených států. Možná i to sehrálo svoji roli při rozpoutání konfliktu.

Osudové Kosovo

Bohužel se ukazuje, že uznání samostatného Kosova má daleko horší následky, než jen touhu po odtržení dalších albánsky osídlených oblastí v zemích sousedících s Kosovem.

Zatímco odtržení historické součásti Srbska bylo navzdory dřívějším dohodám a podle odborníků i navzdory mezinárodnímu právu západem posvěceno, odtržení Jižní Osetie, která pod Gruzii od doby, kdy tyto dvě země postupně připojilo carské Rusko, patřila vždy jen ve správním smyslu, západ odmítá.

Diplomacie bohužel evidentně není poháněna snahou o mír, ale snahou o dosažení maximální strategické pozice. To nikam trvalý klid nemůže přinést.

Kosovo zbořilo mezinárodní důvěru, rovnováhu, klid a nepsaná pravidla mezinárodní diplomacie. Najednou je vše dovoleno. V kombinaci s ekonomickými problémy, které teď svět zažívá, to nevěstí vůbec nic dobrého.

PS: Jako podporovatel amerického radaru v ČR jsem zvědav na ruský protiraketový deštník na Kubě.