První analýza: Kdo je největším vítězem v Pekingu?

Sport na Hrách XXIX. letní olympiády v Číně nikam neuhnul, ani se nově nenasměroval. Necelé tři čínské týdny, po něž se závodilo a soupeřilo ve čtyřiatřiceti základních odvětvích, potvrdily a v mnoha ohledech posílily trendy, nastoupené před lety.

Špičkový sport je svébytný průmysl s prvky šoubyznysu. Vrcholné výkony jsou dílem perfektní přípravy, vyrovnávají se podíly samotného sportovce a jeho realizačního týmu.

Hranice lidských možností. Existují? 

Přestože spousta věcí je vymyšlená, naplánovaná, prověřená a charakteristickým prvkem je zde cílevědomost, mezi úspěchem a nezdarem je často tenká hranice. Rozhodující vliv na pořadí a výsledky mívají maličkosti, náhody i souhry okolností. Při přibližně stejně dobré tělesné formě má velký význam psychická odolnost a vítězná mentalita. V Pekingu se zároveň potvrdilo, že ony "hranice lidských možností" je možné posunovat dál (někdo si myslí, že donekonečna), takže se o nich vlastně přestává diskutovat.

Sestry a macecha Hodnocení národů vyhrála Čína. Její státní, centrálně řízený model přípravy sklidil v zahraničí kritiku za svou nelidskost, vytváření stresové nálady u sportovců a za motivování polosvéprávných "lidských strojů" strachem z neúspěchu.

Ani to není novinka. Stát byl a je autoritou v zemích, kde má dirigismus význam pro celospolečenské klima. V některých, jako je třeba Rusko, je to tradice, v některých, zejména v Africe a arabském světě, to pravděpodobně jinak nejde. Nestátní model řízení sportu z centra je vysledovatelný v silných střešních organizacích, jakou jsou hlavně národní olympijské výbory, například v USA či Itálii.    Sportovci, kteří při přípravě všelijak strádají, zvracejí z únavy a vypětí, zažívají ponižování dokonce i od vlastních rodičů, nejsou výjimkou nikde. Extrémní dávky a dril jsou ve špičkovém sportu rodnými sestrami úspěchu, psychický teror pak jeho macechou. O to víc vyniká lehkost, s jakou jsou výjimeční jedinci schopni se prosazovat.

Čínská továrna na talenty 

Výběr talentů, jaký zorganizovala Čína, s nutným odpadáváním těch, u nichž není dostatečně velký, nebo kdož nejsou schopni ho rozvinout, je známým principem hlavně v kolektivních hrách, uplaňuje se například při obsazování kapacity tréninkových center a sportovních akademií. Pořadatelská země olympijských her ovšem posunula kritéria, náročnost a míru dál, než kam byl před ní kdokoli ochoten jít.

Kompletní souhrny olympiády v Pekingu den po dni

1. den (První medaile her pro Kateřinu Emmons) // 2. den (zlatá střelce Kosteleckého) // 3. den (Pohroma českých tenistů) //  4. den (Slovenský koncert na kanálu) // 5. den  (Phelps nejlepším olympionikem všech dob) // 6. den (Druhá medaile Emmonsové) //  7. den (Stříbro deblkánoe, Hilgertová hlavou dolů) // 8. den (Stříbro skifaře Synka) // 9. den (Phelps zlomil rekord) //  10. den (Rekord Isinbajevové) // 11. den  // 12. den (Famózní Bolt) //  13. den (Špotákové zlatý hod) // 14. den  (Boltovo třetí zlato) // 15. den (Železný přišel o svůj rekord)

Psycholog i hydrolog Čína šla daleko i v tom, jaké ohromné investice do sportu vložila. Význam peněz v profesionálním sportu vzrostl nejen proto, že většina účastníků olympiády je za sport odměňována, nebo jim někdo platí přípravu, aby se nemuseli živit jinak. Výše rozpočtu určuje, co si sportovci mohou dovolit v tréninku i po něm. K dispozici je jim celá řada specialistů. Od fyzioterapeutů k psychologům, od programátorů a analytiků k mechanikům a servismanům nejrůznějších přístrojů a zařízení.

Typickým příkladem jsou jachtaři, obklopení suitou hydrologů, meteorologů a odborníků na lodní materiál. Ale i odvětví, k jejichž provozování "stačí" lidské tělo, nestojí mimo. V Pekingu se pohybovali zástupci firem, vyrábějících takzvané potravinové doplňky, a vysvětlovali, jaká kombinace látek pomáhá plavci, jaká vzpěrači a jaká třeba boxerovi. Samozřejmě za patřičnou cenu. Samozřejmě s nutnou konzulatcí s antidopingovým odborníkem po koupi, nebo lépe před ní.

Sponzoři chtějí větší moc 

Ti, kdo všechno platí, zároveň žádají větší rozhodovací pravomoc. Sponzoři, mezi nimi zejména výrobci sportovního oblečení a obutí, vytvářejí vlastní týmy, což jsou více či méně volná sdružení sportovců, z nichž každý uzavírá individuální smlouvu. I firmy mimo sponzorský olympijský pool měly v Pekingu své luxusně zařízené pavilony a centra, pořádaly v nich prezentační a společenské akce. Sladit požadavky sponzorů, ale také "zaměstnavatelů" (kluby, státní instituce, a podobně) s potřebami reprezentace je někdy velmi obtížné, jak se ukázalo na příkladu tahanic kolem uvolnění několika fotbalistů.

Celebrity a kůň Ve středu všeho ale zůstává sám sportovní výkon. Když řekne král atletických sprintů Usain Bolt, že se prostě běháním baví, nebo když se medailový rekordman Michael Phelps rozpovídá o vodě jako o své velké lásce, je i z nich, z produktů sportovního průmyslu, cítit radost z pohybu. Čínský medailista bude těžko litovat nelidské dřiny, kterou podstoupil.

Čest poraženým? Spíš zapomnění

Sport šel za výše zmíněných okolností a jejich vlivem mnohem dál při vytváření svých ikon. Jestli je v něčem krutější než dřív, je to v tom, jak snadno zapomíná na své poražené. Při oslavách vítězů často nezbývá ani chvilička na to, vzdát čest všem, kdož se zúčastnili. Úspěch se prodává, úspěšní se stávají "celebritami" se všemi atributy zábavy mnohem širší, než je potěšení z pohledu na výkon a ze sounáležitosti při vítězství toho, komu fandíme.

Ti poražení, kteří psychické břemeno "zapomenutých" zvládnou, se mohou stát příštími vítězi. Tak jako český moderní pětibojař David Svoboda, jenž to přímo v Pekingu slíbil. Konec jeho nadějí na medaili, zapříčiněný hlavně tou náhodou, že si vylosoval nejobtížněji zvládnutelného koně, v sobě obsahuje dialektický oblouk s tolika protiklady, jaké dnešní špičkový sport přináší denně.