Martin Frič, poslední oběť srpnové invaze

Je podepsaný pod těmi nejpopulárnějšími z "filmů pro pamětníky" - natočil dodnes ceněné snímky Kristián, Mravnost nade vše, Hotel Modrá hvězda, Eva tropí hlouposti i slavnou satirickou komedii Hej rup s Voskovcem a Werichem.

Dobře se vyrovnal s protektorátními roky, prosadil se ale také v padesátých letech, kdy po drobných ústupcích komunistickému režimu natočil dodnes reprízované velkofilmy Císařův pekař a Pekařův císař nebo oblíbenou pohádku Princezna se zlatou hvězdou, na počátku šedesátých let zazářil s vynikajícími filmy Král králů a Hvězda zvaná Pelyněk.

Už se na to nemohl dívat

Právě před čtyřiceti lety, 27. srpna 1968, se však na několika pražských nárožích objevily drobné plakátky s následující zprávou: "Včera, dne 26. srpna 1968, zemřel slavný režisér Martin Frič. Už se na to nemohl dál dívat. Čest jeho památce."

Režisér se v reakci na příchod sovětských vojsk vědomě otrávil alkoholem. Fričovi bylo šedesát šest let a na kontě měl osmdesát sedm celovečerních filmů.

Největšímu z prvorepublikových filmařů nyní složil hold režisér Zdeněk Zelenka. Ke čtyřicátému výročí Fričovy smrti natočil hodinový dokumentární portrét nazvaný Martin Frič, klasik českého filmu.

V mnoha ohledech objevnou mozaiku složenou ze vzpomínek pamětníků, málo známých záběrů režiséra při práci (nechybí zmínka incidentu, při němž Fričovi v roce 1935 "na place" zemřel člověk: režisér si pak odseděl pět měsíců ve vězení), ale také dosud nepoužitých archivních materiálů Zelenka poprvé ukázal publiku na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Zítra večer pak zdařilý dokument uvede na svém prvním kanálu i Česká televize.

V dokumentu na Martina Friče vzpomínají jeho někdejší spolupracovníci - režisér prakticky objevil herce Jiřinu Bohdalovou či Jiřího Sováka, na Fričovo pověstné charizma vzpomínají režiséři Václav Vorlíček (který s Fričem na počátku kariéry spolupracoval jako jeho asistent) či Otakar Vávra. "Dokázal ukočírovat Buriana, Wericha i Kopeckého, Nový i Sovák před ním chodili v uctivém předklonu. Byl to kultivovaný gentleman a každým coulem profesionál, který zároveň dokázal být i nejlepším přítelem," vzpomínají na roky s Fričem Otakar Vávra a herec Lubomír Lipský.

Ano, točil jsem i saláty

Zelenka koláž vzpomínek podbarvil protektorátními šlágry jako Slunečnice či Jen pro ten dnešní den, nechybí však ani dokumentární záběry nacistické okupace Prahy v březnu 1939, únorový převrat ani pražské jaro a sovětské tanky. Zelenka vyhledal i archivní rozhovor Československé televize, která Friče počátkem šedesátých let vyzpovídala u příležitosti jeho převzetí titulu Národní umělec.

"Vím, že jsem točil i saláty. Měly ale senzační divácký úspěch," vzpomíná tu na své začátky s nadhledem Martin Frič, jehož první film, Páter Vojtěch, vstoupil do kin v roce 1928. "Lidi tehdy chtěli, aby filmy byly hodně dojemné, anebo aby to byla takzvaná řachanda. To už byla taková doba," připomíná Frič, který na vrcholu své popularity ve třicátých a čtyřicátých letech točil běžně i šest filmů ročně. Unesl nacisty i komunisty, jejich normalizaci však raději dobrovolně unikl.

Irena Zemanová