Tvůrce metodiky rychločtení a racionálního čtení David Gruber on-line o efektivním čtení a jak se učit hrou

Mým slovenským tykadlem na knihy a kurzy je Pavol Kočalka, www.dobreknihy.com. To je muž, který o mých slovenských aktivitách ví téměř vše. Slováků ale jezdí spousta na mé akce do Česka. Není to vůbec daleko... :-)

Stručně: Doporučuji jednu ze tří moderních metod: a) Dvojchytré čtení b) NEANA (= jak NEstudovat, Avšak NAstudovat) c) SSS (= skupinová studijní seance) Na metodu b) si vystačíte sám, na metodu a) musíte být aspoň dva, na metodu c) aspoň čtyři. NEANA: Kapitolu za kapitolou připravujete text skript jakoby někomu jinému, neznalému, do formy rychločtenářského testu - vytváříte otázky, promýšlíte a píšete si odpovědi. Představujete si že fiktivní "vámi zkoušený student" neví, odporuje, polemizuje - a vy mu jeho polemiku vyracíte, argumentujete coby zkušený "profesor anatomie", vysvětlujete dané záležitosti jinými slovy, uvádíte příklady, přirovnání... Anebo si píšete kapitolu za kapitolou jakoby "přípravu pana profesora pro přednášku" o anatomii. Ve vaší paměti jakoby mimochodem utkví toho překvapivě mnoho. A v případě anatomie to jistě nebude ani krátká práce ani snadná... Dvojchytré čtení: Musíte mít parťáka - třeba i někoho, kdo už zkoušku má a obětuje se pro vás. Ve stejném místě a stejném čase se oba začtete do téže kapitoly. Oba děláte husté poznámky, komentujete, hledáte mnemotechnické pomůcky na svaly, kosti, chrupavky, vaziva, úpony (nejde to úplně vždy - ale jde to častěji, než se na první pohled zdá). Oba si v dané kapitole vytipujete aspoň dvě největší priority textu - tedy to, co považujete za nejdůležitější a druhou nejdůležitější větu, odstavec, pasáž. Pak si opoznámkovaná skripta na chvíli vyměníte, inspirujete se poznámkami kamaráda, porovnáte jeho a své priority - a začnete o nich diskutovat. Jde to samo - každý člověk druhému rád zdůvodní, proč si za prioritu vybral právě to či ono. A vaš paměť, netlačená devastujícím volním "musem" (typu "ježíšmarjá, musím se to naučit, jinak mě vyhodí ze školy") pracuje uvolněně, několikanásobně efektivněji než pod tlakem onoho "musu". SSS: Pracují dvě dvojice. V každé z nich oba udělají NEANU (viz výše), pak si ty své NEANY vymění, diskutují o rozdílech. Pak ve dvojicích diskutují třeba na témata - co by mělo být ve zpracovávaném textu jinak, lépe; - v čem s autorem souhlasí a v čem ne (v anatomii asi nelze moc polemizovat o úponech nějakého svalu, ale v jiných tématech ano), - čím by měl text pokračovat atd. Nakonec diskutují oba páry společně o výsledcích své párové diskuse. Obdobně může pracovat šestice, osmice studentů. K tomu přiměřená strava - ovoce, glukóza a fruktéza do těla, hodně pít, čerstvý vzduch, jednou za hodinu pauza a rozcvička - a po takové celodenní příjemné "skoropařbě" jsou všichni na zkoušku - a pravděpodobnost úspěchu je opět posílena. Kromě těchto metod existuje ještě celá řada paměťových pomůcek, existuje návod, jak si vytvořit účinou mnemotechnickou pomůcku prakticky na jakýkoliv výčet - nemusíte trpně čekat, až vám ji shora nějaký expert přihraje... A pak je zde další celá odborná diciplína - technika dušvní práce "jak uspět u zkoušky", neboli psychologie zkoušky. Neboli o tom, že pan docent či profesor je také jen člověk... O tom, jak zvládat trému... Mezi mými žáky je za poslední čtvrtstoletí řada lékařů, primářů, mediků. Ti nejzkušenější opakovaně tvrdí: "Šestiletý obor všeobecné lékařství je z hlediska paměťových nároků na studenta naprosto nefyziologický, jedna lidská paměť nepojme nikdy do puntíku dokonale všechno, co je teoreticky vyžadováno. Až praxe ukáže, ve které (užší) oblasti musí být pan doktor chodícím slovníkem a ve které (širší) stačí vědět, kde to pohotově najít... Takže cílem studenta medicíny není ovládnout 100 % toho, co je ve skriptech, ale lidsky projít a získat titul MUDr. jako předpoklad (nutný, nikoliv postačující) toho, jak se stát dobrým lékařem Obávám se,že úplná odpověď na vaši otázku by znamenala, že zde napíšu nová skripta "Jak se efektivně učit". Což takhle pořídit si knihu "Rychločtení, rychlostudium, Info management". Tam to všechno je podrobně. Její sedmé vydání vychází zítra nebo pozítří v Management Pressu Praha. Napište nám, pošleme Vám ji rovnou na dobírku. Good luck!

Zdravím! Odpověděl jsem podrobně medikovi Janovi na velmi podobný dotaz. Co nejvíce v rámci daných možností přímo k jádru věci - a nakonec i knižní zdroj, kde najít více. Prosím, čtěte moji odpověď jemu. A přeji též úspěch ve všem, co studujete a budete studovat. Jak říká přítel Radim Jančura, držitel titulu Podnikatel roku: "Investice do vzdělání = banka, která nikdy nezkrachuje". Člověk je ve svém životě tím a právě tím, co se naučí, co nastuduje. Ať už to jsou matematické vzorečky nebo schopnost hodit oštěpem na olympiádě kousíček dále než všechny ostatní oštěpařky světa :-)

No to tedy mám! Je to rčení: "Chtěj dělat, co musíš - a brzy budeš moci dělat (převážně) to, co chceš." Je to vyústění know-how o tzv. psychovzorci(r) opozice podvědomí. Pokud možno žádná křeč v životě. Čím důležitější a náročnější je vnějškově nějaká životní situace, tím uvolněnější by člověk měl být vnitřně. Nedá se to nacvičit rychle, ale jde to - a neustálým praktikováním se to zdokonaluje. A kniha? Nejoblíbenějších cca sto naučných knih uvádím v závěru většiny svých publikací. Obecně mám rád autory upřímné, otevřené, nic nepředstírající, schopné vysvětlit i složité věci jednoduchými slovy. Konkrétně - těžko někoho vyzdvihnout a jiné vynechat. Snad takto: Největší úctu chovám ke svému velkému přechůdci v knihách o organizaci duševní práce - k dr. Jiřímu Tomanovi. Prosím - čtěte cokoliv od něj. A ještě snad: Teprve asi před rokem, na "stará kolena", jsem pořádně slovo od slova přelouskal dvě publikace J.Á. Komenského, které jsou pro moji práci nejvíce potřebné. A sice Didaktiku a pak Dvéře jazyků otevřené. Moc jsem si liboval, jak je Jan Ámos hravý, vtipný, jak mistrně rétoricky vládne přirovnáními a příklady. Jak otevřeně používá termíny jako "hovado", "hovadský", "prdel", když je třeba. Některé pasáže jeho knih připomínají drsný humor Bolka Polívky. Však se také narodili poměrně blízko sebe - z Vizovic na Uherskobrodsko je jen skok. A snad ještě něco: Někteří z mých žáků (snažím se udržovat stálý kontakt aspoň s několika stovkami nejvíce nezapomenutelných) mají veliké sbírky různých citátů. Chtělo by to asi je někde vydat - a inspirovat se... Mějte se fajn.

Není to v povaze! Dá se s tím něco dělat - ba - dá se to vyléčit naprosto úplně! Přes čtvrt století o tom píšu, přednáším, dělám televizní seriály - a přece se to k některým lidem dosud nedostalo. Ba, každoročně takhle na podzim, po ochabnutí počátečního nadšení, desetitisíce až statisíce lidí začínají vynechávat docházku do kurzů angličtiny aj. Jsou se sebou samozřejmě nespokojeni, uvědomují si svou chybu, zatínají svou "pevnou vůli" (říkají si "musíš, dělej, nepřestávej, přece sis dal(a) závazek, zaplatil(a) jsi"). Tím vnitřním kousnutím se, tím "vynaložením pevné vůle" si ovšem danou studijní tématiku ještě více zoškliví. Začnou vynechávat ještě více, přidá se pár stresů, náporů a honiček v osobním či pracovním životě - a už se vezou. Aby neztratili poslední zbytky sebeúcty, řeknou si "uměl anglicky, umřel, neuměl, umřel taky" - a rezignují. Tři, čtyři takové cykly - a z člověka je celoživotní věčný začátečník. Místo pevné vůle je třeba vzbuzovat v sobě emoce. Je o tom celá slavná písnička jenoho mého význačného žáka z kurzu rychločtení. Ten žák se jmenuje Daniel Landa a ta písnička se jmenuje Touha. Naučte se ji nazpaměť. Hodně o jejích slovech přemýšlejte. Celé to psychologické know-how "jak se přinutit - jak nepřestat - jak vytrvat do konce" se jmenuje "psychovzorec(r) profesionální koncentrace". Nejuceleněji je zpracován v knížkách "Rychločtení, rychlostudium, info management" a "Zlatá kniha komunikace". Více než čtvrtstoletí jsem svědkem, jak naše oficiální školské orgány naříkají, že něco podobného naše mládež potřebuje jako sůl, že "je obrovská škoda, že to dosud není všeobecně zavedeno". Já se snažím především dokazovat účinnost tohoto know-how celým svým životem (kdo něco učí, měl by to především sám dělat) a dále - co nejvíce to propagovat - ve všech médiích, v kurzech. Přitom by stačilo, aby nějaký ministr školství řekl: "Napište stručnou pomocnou učebnici, pane Grubere, my ji vydáme, podpoříme, a svou autoritou ji doporučíme vřele na všechny základní a všechny střední školy. Dáme vědět i všem dospělým." Třeba to některý ministr udělá dříve, než umřu. :-)) Zatím to tedy vědí a umějí jen ti, kteří si ke mně najdou cestu ze své vlastní iniciativy. Taky dobře - mají značnou konkurenční výhodu v životě, protože většina obyvatelstva to neví a upadá do pasti typu "přískokem vpřed".

Nevím, proč někteří lidé stále ještě berou vzdálenost mezi mým bydlištěm a svým bydlištěm jako nějakou překážku. Z důvodů jakési setrvačnosti si mne někteří neustále umisťují do Ostravy. Je pravda, že jsem tam vyrůstal - a jako většina lidí na místa svého dětství a mládí nedám dopustit :-) Nicméně již více než dvacet let jsem takový pocestný, projel jsem naši zemi křížem krážem mnohokrát. Kromě okresů Sokolov, Děčín a Rakovník jsem učil už ve všech aspoň jeden celý den; většinou opakovaně mnoho dní - a strávil se svými žáky i řadu upřímných večerních povídání; což stačí - při dobré vnímavosti - na to, abych hodně pronikl místním lidem pod kůži, žil jejich radostmi i starostmi, poznal daný kraj, město, firmu, instituci tak dobře, jako málokdo z "nemístních". Nejvíce učím v Praze - tam je moje největší klientela. Zdravím srdečně všechny své skvělé žáky Pražáky a ostatní z celé země, kteří na mne do Prahy jezdí. Na dalších místech mých štací jsou velká města, pak postupně okresní města, menší města - a taky hodně rekreačních chat v horách... V Plzni jsem poprvé učil techniky duševní práce a racionální čtení v roce 1987 - klub Dominik, Dominikánská ulice u hlavního náměstí. Navštívil hrad Radyně a poslouchal zvěsti o majiteli Radoušovi, na kole po lochotínském sídlišti jezdil... Nyní v Plzni nejvíce spolupracuji s agenturou Další vzdělávání dospělých, zkráceně DVD. Pod jejich hlavičkou budu přednášet v Plzni nejdříve 16. září. Ale jinak - všichni zájemci o mé kurzy, konané od austraského Sydney přes celou zeměkouli až po nedohledné pláně amerických států Georgia a Texas, mohou svůj zájem směrovat na adresu, z níž Vám píšu; moje asistentka Dáša je zvyklá starat se o vás s největší péči a uctivostí už téměř 15 let...

Mne jak mne - ale chystá se konference o pozitivní motivaci, kde já sice také budu mít svou dopolední dvouhodinovku, ale cítím se být jen jakýmsi "předskokanem" před dalšími přednášejícími "šajbami". Jen považte - bude po mně dr. Marian Jelínek, osobní trenér Jardy Jágra, dále třeba úspěšný miliardář Michal Horáček... večer Ivo Jahelka... Doba totality je už za námi - pomalu ale jistě se stáváme normálnějšími - a k té normálnosti patří vážit si lidí, kteří dokážou vydělat sami legálně miliardu (a u pana Horáčka to jistě není výdělek zločinem - jsem o tom hluboce přesvědčen). K té normálnosti patří vážit si člověka, který je jako kouč stále u toho, když jeho svěřenec je ve svém oboru v abolutní světové špičce... Datum: 17. září. Místo: hotel Best Western Kampa. Na Kampu každý občan naší země snad trefí. A kde se sbíhají informace o všech mých vystoupeních - to už víte z mé odpovědi na předchozí otázku.

Milý Demko (odhaduji, že máte v občance křestní jméno Deméter - to víte, nám Čechům to někdy trochu trvá, než nám to dojde... :-))! Nejenom při mých knihách (doufám tedy, že i při nich), ale při mnoha jiných knihách řady autorů se čtenáři stává, že se dobře baví, že nevnímá čas, že to prostě hltá... a na konci toho hltání a dobré zábavy zná z obsahu více, než kdyby ji usilovně, avšak bez nadšení studoval. Podívejte - je to tak: Každý text je úžasně zajímavý. Nevěříte? Proberme to ve třech bodech: 1. Text je primárně, prvoplánově emočně zajímavý, skvělý. Takové se vyskytují. Kéž by jich bylo více. Zde není z hlediska metod studia co řešit. 2. Text je nezajímavý, hnusný, jednotvárný, fádní, vnitřně rozporný, zmatený, složitý... Pak dobře važte, jaká škoda vám plyne z jeho čtení (sebepřemáhání, vynaložený čas, energie, přestavění kažodenních priorit, zásah do osobního time managementu aj.)a jaká škoda vám plyne z jeho nečtení. Porovnejte škodu ze čtení a škodu z nečtení. Ještě před četbou! Je-li ta druhá škoda menší, prostě nečtěte. Někdy je výsledek toho porovnání velmi těsný - není to poměr 90 : 10, ale třeba 52 : 48. Někdy to třeba neodhadnete dobře. Ale vždy je dobré se snažit. Nejdřív dvakrát měř (= porovnávej škody), pak jednou řež (= vynakládej čas na čtení či studium). Aspoň já jsem od doby, kdy jsem se naučil rychločtení a rychlostudium pro sebe samého(v 60. a 70. letech minulého století), velmi vybíravý čtenář. Když už se rozhodnu číst, to už musí být! Ano, jistě, prostudoval jsem stovky a stovky knížek - a snažil jsem se je číst většinou podle hesla "přečti knihu tak dobře, abys po dočtení byl schopen napsat její další kapitolu aspoň tak dobře jako autor, nerozeznatelnně od něj co do stylu i vědomostí" - ale tisíce jiných jsem vědomě odmítl. 3. A co když je četba opravdu hnusná (viz moje charakteristiky u bodu 2.), ale škoda z nečtení vám připadá absolutní - tj. nedostudujete životně vysněnou školu apod.? Pak v dobách krizí myslete usilovně na cíl. Vizualizujte si sebe sama, už dostudovavšího, už si vysněným titulem, ve vysněné práci - vážený, ctěný, s dobrým postavením... Pumpujte tak pomocí pozitivních emocí do sebe více a více motivace. Myslete také na vše nepříjemné a ošklivé, co se stane, když tedy nebudete číst, nebudete studovat tento text - a když ztroskotáte. V živých barvách si představujte sama sebe ztroskotavšího - a pumpujte do sebe negativní emoce - tj. snahu co nejvíce se tomu ztroskotání vyhnout. Přeměňte negativní emoce v pozitivní motivaci. Myslete i na toto: "Čím těžší je nastudování těchto skript, tím méně mých potenciálních konkurentů to zvládne. Tím budu ve své profesi vzácnější, zaměstnatelnější..." Cesta k výjimečnosti (a k dobrému bydlu) vede přes řadu chvil nelidsky těžkých, kdy chcete se vším praštit - a kde to 99 lidí ze sta skutečně učiní. Buďte tím stým - myslete na to právě ve chvíli, kdy se na vás doma z jednoho rohu lákavě usmívá pohodlná postel a z druhého hnusně šklebí fádní skripta. Těmi správnými myšlenkami začnou skripta sládnout a postýlka hořknout... Každá výjimečná osobnost si tím s malými obměnami, vědomě či intuitivně prošla - princip je pořád stejný. Tak jej použijte! Určitě to zvládnete - už teď vám držím palce. A více opět najdete v knihách, kde píšu o psychovzorci (r) profesionální koncntrace. Viz jiné moje odpovědi.

Řekněte třeba na úvod těm VIP lidem: "Před tak skvělými odborníky, před tak vzácnými osobnostmi mám tedy značnou trému." Klidně si tu větu nacvičte před zrcadlem, nahrajte třeba na mp3 přehrávač, pouštějte, korigujte... Uvidíte, jak vás najednou ti VIP budou mít rádi. Každý čeká na pochvalu a uznání - i když si o ni neřekne. A je-li na té pochvale něco pravdy, pak to není "ta hnusná" manipulace, ale normální lidská motivace a zdvořilost. Anebo si představujte, že ti VIP lidé sedí před vámi jen ve spodním prádle... Také jem měl kdysi ostych před známými osobnostmi. Jejda jejda, jak já jsem příšerně blekotal, když jsem v 70. letech poprvé telefonoval přímo se slavným dr. Miroslavem Plzákem a zval ho na besedu s námi studenty... Pak jsem - po roce 1986 na svůj plný úvazek - začal učit rychločtení, rychlostudium, techniky duševní práce - a viděl, že každý VIP, ať už slavný novinář, náměstek ministra, poslanec, senátor, rektor vysoké školy, univerzitní profesor, starosta, hejtman, herec Národního divadla, manažer prezidentské kanceláře... - že tedy každý sebevýše postavený člověk ochotně dělá v kurzu "ty směšné pohyby" - tj. cuká s kartičkou, aby si rozšířil zrakové rozpětí. A také má své běžné lidské radosti a starosti. Že bývá v průměru poněkud ctižádostivější (což je dobré - je vnímavější novým poznatkům), poněkud zaneprázdněnější - a dále už úplně lidský, normální. Každý z těch lidí se narodil, prožíval dětství, přátelství a protivenství, hledal více dobrého a pěkného a vyhýbal se špatnému a škaredému, dále prožíval své lásky a zklamání, padal a vstával v budování kariéry, byl podrážen, tak či onak se to snažil vracet - někdy spravedlivě, někdy méně. Stárne, nakonec umře. Věčný koloběh života. Často mívám pocit, že potkám člověka, pár minut jej pozoruji a poslouchám - a hned poté si mohu v základních rysech vybavit celý jeho život, jeho chviky od nejveřejnějších po nejintimnější, mohu zkusit odhadnout jeho budoucnost (nikoli přesně předvídat - čím více vím, tím více je mi jasné, že přesně to není možné!). Předstírači a nepoctivci mě pro to nemají rádi - oni to vytuší, že do nich vidím - a samozřejmě jim to vadí. Ale - dobře jim tak. Takže, Demko, zkoušejte, pravidelná praxe je jedna z největších učitelek. A každou chybu berte jako radostnou příležitost k tomu, že až ji jednou neuděláte, tak se budete radovat tím více, čím větší rozdíl bude mezi tím "neuděláním chyby" a "vaším největším trapasem". Hodně radosti z chyb - a z následných menších chyb - přeje David Gruber.

Milý Demko, zkusím vás nyní odkázat opět na Zlatou knihu komunikace. Každým dalším přečtením tam najdete něco nového. Najděte si tam kapitolu "small talk". Přijďte se procvičit někdy do kurzu - snažím se, aby aspoň jednou ročně byly za cenu dostupnou i studenům. Dovolím si dále se věnovat dalším tazatelům - a vás chválím za dychtivou zvídavost!

- ještě zbývá trochu času i na tuto odpověď... Zhluboka si zadýchejte před náročnou situací (klidně v ústraní, kde vás nikdo neslyší - třeba na WC). Udělejte pár dřepů - nebo jinak kultivovaně vybijte napětí. Pochvalte se: "je známo, že ztrémovaní bývají lidé zodpovědní, kterým na výsledku jejich komunikace záleží... to jsem zase dneska značně zodpovědný, musím si pogratulovat...". Cvičte se vědomě - od lehčích situací postupně nenásilně po těžší a těžší. Těšte se na každé takové učení, těšte se na své chyby. Vždyť člověk chybující je druhými oblíbený, druzí se v jeho společnosti cítí dobře, nestísněně... Posměšné otázky zkuste v prvé řadě ignorovat. Ve druhé řadě se drzouna tažte. Kdo se táže, ten vede, jak říká můj skvělý žák Petr Kazík. Třeba řekněte: "Chcete řešit problém nebo mne zeměšňovat (urážet)?" Mluvte v konfliktních situacích raději méně a obecněji - aby protivníci měli méně šancí vás za něco chytit. Pořádně nastudujte psychovzorec (r) opozice podvědomí ve Zlté knize komunikace, popřípadě jděte trénovat do nějakého kurzu.

Ano, to je ono! Jedna z žádostí je na dobré cestě, držte nám palce. Když to vyjde, budeme s partou prima lidí učit děti z jednoho českého kraje - rychle angličtinu, - umění učit se, - komunikační dovednosti. A pak - přes kopírák pro další kraje. Když nás česká závist vyžene do zahraničí, tak půjdeme tam. Ale když ne, tak zůstaneme zde.

Ústí je natolik velké město, že jsem tam už učil mnohokrát. A mám tam také úspěšnou žačku - jmenuje se Iva Ritschelová a je rektorkou ústecké univerzity... Dívám se do diáře - a první moje štace pro veřejnost v Ústí je 12. prosince pod hlavičkou jazykové agentury GERMA...

Především - já bych na pana Jana Krause zase tak vysazený nebyl. On je v civilu velmi zdvořilý člověk. Hrát "potížistu" je jeho role v tomto pořadu. A on ji zvládá herecky skvěle. Jinak - pozice hosta je v "Uvolněte se, prosím" skutečně hustá. Ani slůvkem vám nikdo před pořadem nenaznačí, co se moderátor bude ptát - zato pár dnů před pořadem vás jeden člověk z Krausova týmu několik hodin telefonicky zpovídá - jaký je váš životopis, kde jsou vaše největší hodnoty, slabá místa... A právě na ně pak Jan Kraus (ve své roli, nikoliv doopravdy) zaútočí... Jeho štábu bylo jasné, že tím mým slabým místem jsou moje kurzy. Vytvářel jsem je od začátku 80. let naprosto od píky, nic takového se u nás neučilo, do zahraničí nebylo možné cestovat, už jen dopisový styk třeba se západoněmeckým učitelem rychločtení panem Zielkem byl pro mne rizikový (ale chtěl jsem jej poctivě informovat o svých krocích, protože jeho kniha byla pro mne velkou inspirací a protože se to ode mne pokračovatele vůči němu předchůdci prostě eticky slušelo, i kdybych jeho know-how rozvinul k nepoznání...) Takže - léta vytváření nového know-how na koleně - a pak přišla 90. léta, první možnost porovnání se zahraniční špičkou ze Západu - začaly mi přicházet spousty dopisů úplně neznámých lidí, že moje kurzy vedené farmulti metodou s psychovzorci utekly těm západním o celou generaci dopředu... bodejť bych na to nebyl hrdý... Vystudovat takový Harvard je obtížné, ale vytvořit si jej (nebo něco srovnatelného) v Československu doma na koleně, být v té vlastní univerzitě studentem a zároveň profesorem... uf, to byla tedy fuška!! No a Jan Kraus se to dozvěděl - a v pořadu udeřil: "Přece tam nemáte jen takové blbé kurzy!" Co s tím? Snadná pomoc. Uplatnit psychovzorec (r) opozice podvědomí a odpovědět vesele a přátelsky: "Ale mám tam ještě mnohem blbější." Jistě bych se mohl před Janem Krausem vehementně hájit - a skončilo by to tak, že bychom pořád mluvili naráz oba - a dialog by ustal, diváci by z toho nic neměli. Takže - nešlo mi o nějakou výhru, o trumfnutí toho druhého v diskusi... Je ovšem pravda, že ke konci mého vystoupení pan Kraus už hodně mlčel - a pil vodu. Pan režisér mi po vystoupení řekl: "U Honzy (= Krause) jsem už zažil ledacos, ale takhle mlčícícho jsem ho ještě nezažil." Nevidím to tedy jako nějakou svou výhru - spíše návod ostatním, jak mohou v komunikačně náročné situaci uhrát slušnou remízu. Ostatně - každý se na to může podívat: www.uvolnetese.cz, nalistujete archív, najedete na datum pořadu 7. března 2008 - a uděláte si úsudek každý sám...

Snažím se být splachovací. A s blbci se setkávám velmi notně. Do nejvyšších stromů se vítr opírá nejvíce - znáte to úsloví... Pomáhá mi třeba úsloví starého dobrého Dale Carnegieho, jehož nejznámější knihu jem měl tu čest překládat z angličtiny v roce 1992. (Říkal jsem si tehdy: Když po pouhých 90 hodinách učení se angličtině od úplné nuly - a po následném pouhém čtyřtýdenním pobytu v angličtinové škole v Anglii - dobře přeložím celou dvousetstránkovou knihu, tak je to důkaz nad důkazy, že moje metoda zrchleného učení se angličtině je špičková a že každý, kdo má se studiem angličtiny starosti, už půjde ve své první volbě za mnou... A že každý, kdo u nás bude chtít učit novými metodami druhé, se bude v úvodní rešerši předchůdců zajímat o to, jakou metodu jsem použil - a že mne bude přinejmenším s přiměřenou slušností citovat... No skutečnost je někdy jiná... Jo - ale zpět k té citaci Carnegieho. Jeho věta zní: "Když tě kopou do zadku, pamatuj, že jsi vpředu." Takový běžný člověk si vůbec nedovede představit, jak mi každou chvilku někdo podstrkuje k podpisu nějaký papír, abych už neučil. Jak každou chvilku někdo vyskakuje zuřivostí, když některý z mých žáků ve zpětné vazbě na mé knihy nebo kurzy uvede - sám od sebe a nezávisle - nějaký silný superlativ. Inu - někteří pseudokonkurenti se velmi bojí, že veřejnost si bude moci porovnat moje vzdělávací produkty s těmi jejich. Porovnat životopis můj a jejich. Porovnat faktické vzdělání moje a jejich... Porovnat, kdo posktuje v naší zemi průkopnický originál a kdo určitou (byť rozvinutou) následnickou kopii... Myslím, že velká část firem na našem trhu vzdělávání dospělých je seriózních. Ale jsou i jiné... A tak se snažím být splachovací. Jsem hodně v přírodě, pod modrým nebem a žlutým sluníčkem. Raduji se z každé maličkosti. Užívám si sebekratší rozhovor, osobní či telefonický, s lidmi. Vždy kousek sluníčka do něho... většinou to jde... Snažím se každé protivenství zužitkovat do dalšího vydání knížek o konfliktech, o řečnických tricích a manipulacích. Do dalších kurzů. Aby z každého mého setkání s mizerou měli co největší užitek moji čtenáři a žáci..

Z asi pěti tisíc žáků mých kurzů Racionálního čtení(r) měla řada určité potíže. Třeba jsem za ty roky zažil asi osm dyslektiků (tedy lidí, kteří normálně píší a počítaji, ale čtou extrémně pomalu). Necítím se být odborníkem na dyslexii - doporučuji například knihy autora Miloše Sováka. A s těmi dyslektiky pracuji taktně - při nějakých civčeních, kdy všichni ostatní čtou určitý průpravný text a snaží se jeden druhého předstihnout v čase, dávám těm dyslektikům poloviční kvantum textu. Aby neměli pocit, že se na ně čeká, že zdržují ostatní... Dyslektici větišnou začínají kurz na cca polovině výkonu (tj. součinu rychlosti a chápavosti)oproti běžným neškoleným - a končí na polovině závarečného výkonu absolventů. Ale ta polovina závěrečného výkonu absolventa - to je normální tempo neškoleného, avšak zcela zdravého čtenáře. Takže asi to pomáhá. Ale - znovu opakuji - necítím se zde být autoritou - a raději tyto lidi odkazuji na specialisty. Jen uvádím, že na mém kurzu se jistě necítí a neboudou cítit špatně. A když se někdo trochu zadrhává v řeči? Takových už také několik bylo. Měl byste zažít atmosféru v kurzech! Z vzájemně často podraznického Česka se stává na pár dnů ostrůvek vzájemné slušnosti, tolerance, pochopení. Nikdo by si nedovolil na druhého se dívat křivě kvůli jeho pomalejší řeči; většinou ostatní obdivují jeho statečnost při zvládání hendikepu. Právě ta atmosféra - ta mne přes některé nevýhody drží u učení už tolik let... V Brně do konce roku žádnou akci pro veřejnost nevidím... Většinu mého času totiž zaberou firmy a instituce - tzv. "in house" kurzy. Ale snad není takový problém a takové vydání sednout u Grandu na žlutý autobus a dojet do Prahy...

Jste už druhý skoro se stejným dotazem - odkazuji na svou odpověď níže.

Já jsem - po předchozím studiu z jiných materiálů - trénoval na FCE Cambridge v závěrečné fázi přípravy tak, že jsem si koupil tzv. "neostré testy". Matematickou mluvou řečeno - "tytéž příklady s jinými čísly". Včetně zvukových nahrávek pro část zkoušky "listening". Postupně jsem si dělal jeden neostrý test za druhým. Věděl jsem, kolik dávají při ostré zkoušce na tu kterou část času. Zhruba platí: jedna FCE = jeden celý den zkoušení. Takto jsem to i simuloval doma. Neostré testy mají klíč, vždy jsem si zkontroloval úspěšnost. A věděl jsem - kdo chce naostro udělat zkoušku aspoň na známku C, ten musí doma umět nejméně na B. Po vyhodnocení neostrého testu jsem analyzoval chyby, zaměřil se na ty pasáže gramatiky, stylistiky, frazeologie, kde jsem měl slabiny. Nalistoval příslušné pasáže v dobré gramatice (třeba od autorů Murphy, L.G. Alexander). Hodně četl texty z učebnic pro advanced, četl cokoliv jiného, poslouchal anglické televizní stanice (stačí smysl a sem tam podrobnost - rozhodně se nestresujte tím, že v nějaké písničce nerozumíte téměř nic, rodilí na tom mnohdy nesou o moc lépe). A když to doma vycházelo na něco mezi A a B, tak jsem se přihlásil... Za naši nejlepší webovskou stránku pro ty, kteří potřebují složit zkoušku, vyznat se ve výjimkách, výjimkách z výjimek apod., považuji www.helpforenglish.cz. A na ní rady fenomenálního Marka Víta. Jinak - znát perfektně anglickou gramatiku je tak strašně obtížné, že to radím jen těm, kteří chtějí (doma či ve světě) studovat anglistiku, snad soudní tlumočnictví. Jinak, pro 99% lidí a situací stačí 1000 - 2000 slovíček, z gramatiky jen stručně základní věci. A odvahu, znalost psychologie komunikace. Já jsem, na rozdíl od váženého kolegy Marka Víta, měl nedávno v úmyslu vytvořit komplexní učebnici (knihu + CDčka) pro typického českého věčného začátečníka. Představte si takového pána či paní, který už musí doma vydělávat, živit rodinu, nemůže odjet na rok a více do Anglie (studium, au pair či obojí), má dítě na studiích v anglicky mluvící zemi (takových lidí mohutně přibývá), chce se z synem a dcerou aspoň jednou podívat a nebýt tam za blbce, chce prostě v tom našem anglizovaném světě být za gramotného člověka, když už ne experta. Metody sugestopedické, superlearningové a podobě - tím jsem prošel už v první polovině 90. let - byl jsem metodikem tvůrčího týmu sugestopedického kurzu vydavatelství Scarabeus (angličtina, němčina). Loni jsem si z cest po světě dovezl zase něco novějšího v metodice. Norimberský trychtýř ne, ale maximální usnadnění učení (a učení co nejvíce mimochodem, jakoby neznatelně) ano. A sice metodu tzv. "přechodové četby". To si jen tak lehnete venku na deku nebo doma na gauč a čtete si román. O lidech jako vy, jejich pocitech, práci, rodině. První z deseti kapitol tohoto románu je psaná čistě česky, poslední čistě anglicky. A mezi tím té angličtiny nenápadně přibývá, obtížnost narůstá tak pozvolna, že si člověk dobře zvykne. Román je celý namluven - kvůli výslovnosti. Všechny v něm uvedené anglické věty jsou ještě přeloženy každá zvlášť. Je třeba ten román číst, bavit se u něj. Některé pasáže třeba i pomalu. A když paní Jana, hlavní hrdinka románu něco při své studiu dělá, tak to udělat taky... Dočtete - a jste za první vodou! K tomuto příběhu jsem v daném kompletu pak přidal dalších asi šest částí pro již znalé lidi, kteří v angličtině prostě pracují, telefonují, jednají. Dvojjazyčně o prezentačních dovednostech, jednáních, schůzích, Aristotelově rétorice, odolávání řečnickým trikům apod. Aby si tam něco našel i zkušený manažer či diplomat. Celé se to jmenuje "Angličtina No Problem" a snadno to najdete na nší www.gruber.cz v rubrice "knihy".

No - stojan by asi byl přiměřený nevyvratitelným objektivním čislům o plodnosti a prodávanosti autora... Ale: Knihkupecká distribuce je oblast plná problémů, dlouhodobých neplacení, hrozících krachů a jiných potemnělých skutečností... Snažím se poctivě spolupracovat s naším největším distributorem PEMIC, jehož management také mohu počítat a rád počítám mezi své žáky. Žijeme v Česku. Položte si analogickou otázku v oblasti prodeje jiného zboží a služeb: Kdo provozuje nejatraktivnější parkoviště v centrech měst: Ten, kdo vyhraje veřejnou soutěž tím, že je nejpoctivější, má nejnižší ceny pro lidi, anebo ten, kdo má osobní známé na příslušném úřadě? Kdo prodává občerstvení na nejlukrativnějších místech velkých měst - třeba na Václavském náměstí v Praze? Čí knihy budou nejvíce vystrčeny do popředí v hlavních knihkupectvích? Nechci rozhodně paušalizovat a házet všechny knihkupce do jenoho pytle. Dokonce bych řekl, že ve většině třeba těch centrálních pražských, když už moje publikace nemají, tak je ochotně na vaši žádost pro vás objednají. Ale, pravda, musíte jít najisto a vědět o nich předem. Mi už o nějakou prestiž prodejnost nejde a nemůže jít - jestli se mých knih prodá milion nebo dva miliony, asi to stále zůstane u této populárně naučné literatury nedostižné. Jde spíše o lidi jako vy, o zájemce, kteří se zbyečně naběhají. Uvedu příklad: Mé publikace "Jak se efektivně učit cizí jazyk" se v šesti vydáních a řadě dotisků ve čtyřech jazycích (česky, slovensky, anglicky, německy) prodalo přes sto čtyřicet tisíc výtisků. To už by, myslím, mohla být pro každého knihkupce sázka na jistotu. A přece - více než polovina tohoto množství šla na dobírku z naší ostravské pobočky, nikoliv tedy přes síť knihkupců... Nejsem přítelem strakatých obálek, hlavní je pro mě obsah - kvalita, účinnost. (I když mé obálky v poslední době zase tak fádní nejsou.) Při své práci - hloubání, bádání, objevování originálních světově nových postupů - nemohu být zároveň manažerem, nemohu zároveň vymetat společenské akce s knihkupci, distributory... Nemohu mít každý den zapnutý mobil. Kdo toto může a dělá, ten je schopen třeba sestavit dobrý kompilát toho, co už bylo vymyšleno, ale na nový originální nápad se musí v nerušené soustředěnosti čekat, ten nepřichází na zavolanou... Nechci prodražovat své knihy, CD, programy nějakou masivní reklamou. Ba, prvých 15 let své soukromé činnosti v této oblasti jsem neměl jediný placený inzerát. Nikam jsem nechodil aktivně nabízet své výrobky a služby - poptávka byla jen z toho, co si lidé řekli osobně navzájem - o kurzech, knížkách, běžných článcích a vystopupeních v médiích. Takže - nebuďte zapšklá vůči knihkupectvím, ale nehoňte se po nich příliš. Jeden, dva pokusy - a pokud se kvůli vám nepřetrhnou, pište si rovnou k nám o dobírku. Moje asistentka Dáša je zvyklá se "kvůli žadatelům o dobírky přetrhnout" - tj. posílá většinu tentýž den, co přijde požadavek. A kompletní paletu svých dostupných knih vozím s sebou na všechny své kurzy už dvě desítky let. Nejednou s příjemnou slevou - kdo už platil kurzovné, ten si zaslouží nějaký bonus. Dobré agentury jsou hrdé na to, že první mezi lektory a autory v této oblasti umožní na svých kurzech v pauzách drobný příprodej, ochotně napíše účastníkům osobní věnování atp. Ale jsou i případy (řídké, ale jsou), že mi chtějí ten příprodej nějak omezovat či přímo zakazovat. No - cítím za tím spojení šéfů těch agentur s pseudokonkurenty, kteří pod stejnou hlavičkou také přednášejí, a mají obavu, že po přečtení mých knih by lidé už méně kupovali ty jejich - nebo že by si prostě srovnali věci v hlavě. Takovéto tendence k zákazům jsou asi nejlepším důkazem výjimečné užitečnosti mých knih - a jsou v tomto smyslu rajskou hudbou pro mé uši.

Nejjistěji mne pražská veřejnost najde na Senovážném náměstí 23 pod hlavičkou agentury VOX. Už téměř deset let, každou tématiku vypisujeme aspoň dvakrát ročně; děláváme i "overflow courses", tj. kurzy stejné tématiky, když počet zájemců "přeteče" (= overflows) maximální rozumný počet, tj. počet 20 lidí v jedné učebně.

Dík, rdím se pýchou :-)) Poděkování potěší. A potěší (a pomůže) i občasná věcná poznámka typu "to a to by třeba mohlo být jinak, lépe". Jen proto, že jsem se snažil naslouchat takovým poznámkám u předchůdců Angličtiny No Problem více než 18 let, jsem dnes tam, kde jsem, a zájemci o zvládnutí angličtiny ode mne mají to, co mají. Užitečnou informací pro mne bývá i občasná zapšklá destruktivní kritika - není to ani tak informace o mně, ale o těch lidech, kteří jsou jejími autory. Stejně tak doporučuji dělit chválu a kritiku na tři části všem lidem, kteří žijí a komunikují. Kdo už to řekl, nevím, ale líbí se mi to úsloví: Přijímej pochvalu s pokorou a kritiku s pohodou. To máme dneska hezkou tečku za rozhvorem, no ne?

Tak ještě toto: Všechny internetové speed readery neznám. Má-li tento speed reader texty v češtině, východzí hodnotou může být pro neškoleného čtenáře tempo 150 - 200 slov/min, pro absolventa kurzu zpčátku tak 350 - 400 - a brzy to naskočí výše. Ale vždy platí, že sebelepší učitel nepronikne do hlavy jiného člověka - takže vyzkoušej tempo, které pro tebe znamená námahu tak akorát, ne málo, ne moc. Je to individuální. a pak procvičuj a postupně si "utahuj šrouby". Má-li speed reader texty v angličtině, pak tím spíše musím vyzkoušet různá tempa, podle své "English level" a podle toho, do jaké hloubky hodlám textu porozumět. Zda mi stačí smysly, nebo nakolik chci ihned znát a promyslet i podrobnosti. DG