160 km/h? Děkuji, nechci!

Nápad zvýšit na některých úsecích českých dálnic maximální povolenou rychlost ze 130 na 160 kilometrů za hodinu není moudrý. Hlavním a vlastně jediným věcným argumentem jeho zastánců je, že současná auta jsou mnohem lepší, než bývala před lety. To je sice naprostá pravda, jenže dnešní řidiči jsou naopak v mnoha směrech horší.

Co je platné, že moderní auta lépe brzdí, když jejich řidiči hůř vidí, protože tráví celé dny před obrazovkou. Co je platný systém ABS, když za volantem sedí stařec, který právě dostal infarkt či mrtvici. K čemu jsou vychytané posilovače, řídí-li nezodpovědný svalovec, který svůj beztak mdlý rozum ještě poškodil rumem. Co jsou platné chytré světlomety, jestliže se po dálnici žene hloupý mladíček pod vlivem drogy. Co asi tak zachrání elektronický systém EPS, když dáma za volantem odkládá mobil jen proto, aby si mohla upravit oční stíny. Co je platné dokonale vyladěné pérování, řídí-li vůz silně agresivní člověk, kterého pracovní stres a ustavičný spěch dohnaly na hranici šílenství.

Problematických řidičů na našich silnicích neustále přibývá. Žijeme déle, neboť už nás nekosí různé bacily, a tak za volant usedají staří lidé, jejichž reakce jsou pomalejší. Náš hektický a sedavý život provázejí četné civilizační choroby - cukrovka, vysoký krevní tlak, vředy, poruchy spánku apod. Všechny představují zvýšené riziko řidičského selhání. Automobil už pro většinu lidí dávno není čímsi finančně nedostupným a moderní rodiče bývají velkorysí. Pro mnohé osmnáctileté studenty dnes není problém bezstarostně jezdit. Jenomže jim chybějí zkušenosti, a to nejen řidičské, ale často i čistě lidské, životní. Ještě je nic pořádně nebolelo. Dosud jim nikdo blízký neumřel. A trestu se příliš nebojí, protože co je pro mladého muže rok za mřížemi, když má ještě celý život před sebou.

České statistiky následků dopravních nehod jsou hrozivé. Po období určitého zlepšení se situace opět zhoršila, což je v rozporu s dlouhodobým evropským trendem.

Zvýšení maximální rychlosti na dálnicích by k ničemu dobrému nevedlo. Občas by někdo na cestě z Prahy do Plzně ušetřil pár minut, ale jindy by se to vyrovnalo dlouhým stáním v kolonách za zbytečnou dopravní nehodou.

Radost by ovšem měli prodejci silných aut. Dnešních 130 km/h totiž hravě zvládne i fabia se základním motorem. Ale když se povolí 160 km/h, bude se její řidič ustavičně dostávat do obtížných situací. Buď pojede v pravém jízdním pruhu za kamiony rychlostí 80 km/h, nebo bude překážet rychlejším vozům v levém pruhu. Takže začne kličkovat a potit se strachy. Budou mu hrozit a budou ho proklínat jak řidiči nákladních aut, tak šoféři rychlých limuzín. Příště si samozřejmě vybere také silné auto; tedy s velkou spotřebou a s vysokými emisemi oxidu uhličitého.

Zaradovali by se možná i lidé, kteří zoufale čekají na vhodného dárce orgánů. Následky havárie v rychlosti 160 km/h jsou horší než při rychlosti 130 km/h, takže transplantační centra by patrně měla o něco větší přísun ledvin, jater, srdcí apod. Ale to už je úplně morbidní motiv - počet mrtvých z nehod by převýšil počet takto zachráněných životů.

Navíc platí, že pravidla mají být pokud možno jednoduchá, přehledná a bez výjimek. Vymýšlet další rychlostní limit pro vybrané úseky dálnic je v dnešní situaci zbytečné a nebezpečné.

Petr Korbel, časopis Ekonom, homepage blogu Petra Korbela ZDE