Staň se i TY comicsářem! vol. 1

Dnes se budeme nudit. Nekoukejte tak smutně, můžete si za to sami. Když téma naší pravidelné páteční rubriky nezvolíte sami, musím já. Takže jsem se rozhodl trochu vás vzdělat. Již vzdělaní prominou.

Aneb comics, komiks, comix, manga, comic(s)book, album a comicsový román. A také kreslený seriál. Čili všechno, co potřebujete k tomu, abyste mohli úspěšně blufovat o comicsu. A věřte mi, to se hodí pro každou společenskou událost (včetně pohřbu vaší neoblíbené osoby).

Comics vs. komiks aneb Bav mě, komiku!

Pravidla českého pravopisu z roku 1993 povolují dvě varianty: comics i komiks. Když jsme ještě žili v temném comicsovém pravěku (tedy před pár lety) používal se výhradně jen termín comics jako vyjádření hardcore příslušnosti ke skupině považované za sbírku intelektuálních retardů. Navíc to bylo nejčistší řešení, jde o přidržení se angloamerické tradice, která nejen vládne comicsovému světu, ale i naší překladové produkci. Anglický termín comics je nejen zcela normálně používán, ale zároveň odkazuje ke kořenům. Protože comics částečně pochází ze slova comic, komický, což odráží nejstarší éru comicsu z přelomu 19./20. století, kdy v (bulvárních) novinách bavil masy dospělých.

Dnes je ovšem v českých zemích jiná doba, čeština neúprosně proměňuje v samu sebe cokoliv cizího a z comicsu se tak ve většině periodik, která mají alespoň slaboulinký náznak tendence tvářit se vážně a seriózně, stal komiks. Staří comicsáři se však drží svého. Tak teď už víte, na čem se mnou jste.

Smrt comicsu! Ať žije pokrokový obrázkový seriál!

Nicméně před dnešní érou komiksu/comicsu byly úplně jiné časy. Komunisté comics upřímně nenáviděli (imperialistický škvár degradující masy, pamatujete?) a po roce 1948 ho na dobrých deset let holocaustově precizně vyhladili. Když byl nakonec zpětně povolán již do služeb Strany, muselo se zmatenému dělnictvu, rolnictvu a pracující inteligenci vysvětlit, jaktože najedou používáme něco, co jsme předtím označili za esenci Zla. (Pragmatické zdůvodnění lákavosti comicsu pro přitažení mládeže k hodnotným, ideologicky ošetřeným časopisům vyjeveno nebylo. Jak také jinak.)

Komunistické řešení bylo ovšem dokonalé (beze srandy). Což takhle jednoduše přejmenovat comics na kreslený nebo též obrázkový seriál, soudruzi? Jak řekli, udělali a tento tendenční (sic!) název nakonec zmizel až po pádu komunismu s nástupem moderního comicsu do českých luhů, hájů a specializovaných knihkupectvích s fantastikou. Teprve tehdy vyplynulo, že comics opravdu nemusí být seriál. (Obrázkový zas zní jednoduše ohavně! Navíc opět evokuje dětskost – proč asi?)

Dnes se tento termín používá právě jen pro comicsy českých autorů vzniklé v oné době, a tedy s jasnými omezeními obsahovými, tematickými i formálními. Povětšinou šlo o jednostránková pokračování, na která se muselo vejít co nejvíce políček, s dobrodružným či klubáckým obsahem pro děti a mládež.

Foneticky, undergroundově, nesklonně a s Kájou Saudkem

Ze zcela opačné strany pak přišel jiný nekoncepční termín – komix. Může za něj obrovsky oblíbený Kája Saudek, který díky tomu, že komunisté nepustili ke comicsu žádného jiného dobrého autora (rozuměj, neumožnili mu vzniknout), dokázal něco jinak naprosto nemožného. Ač jediný člověk, ovlivnit celý národ a naočkovat mu představu, co by (krom mnoha jiného) mohl být comics pro dospělé. Navíc vnutil termín komix (prostý fonetický přepis originálu) nejednomu z nás. Dnes jde již o zastaralý termín, který se ale mnozí ještě stále zoufale snaží vymýtit z po(d)vědomí a užívání populace. Oprávněně. Možná ho však čeká nová životní etapa jako počeštěná verze anglického termínu comix.

Který není ničím jiným než terminus technicus pro undergroundový comics. Ten si v šedesátých letech v USA vybudoval silné postavení jako absolutní bořič tabu – sexuálních, drogových, společenských a dokonce – považte! – politických. Dnes samozřejmě již několikrát zestárl a znovuzrodil se v myslích a dílech mnoha autorů, kteří ho využívají především jako nekomerční platformu pro vyjádření čehokoliv. Absolutně čehokoliv.

Všechny tyto termíny se samozřejmě normálně skloňují, nicméně pikantní je, že tomu tak až do 90. let v jednom případě nebylo. Termín comics byl používán jako nesklonný – např. „Většina comics éry Zlatého věku pojednávala o superhrdinech.“ Nevěříte? Podívejte se sami. Někteří staří znalci comicsu jako např. dnešní generální konzul v Los Angeles Daniel Kumermann, slavný comicsový teoretik, ho takto ve svých statích používají dodnes.

A zde pro tento den končíme i my, protože se chystáme provést velký experiment. Webové příručky uvádí, že na internetu čtenáři neudrží pozornost déle než 6000 znaků, minulý text měl cca 9000, tento má 11000, a proto ho rozdělíme na dvě poloviny a uvidíme, jestli příště poklesne čtenost. Tedy jestli čtete jen podle názvu nebo vás zajímá i obsah.

Příští pátek pokračujeme mangou, co není porno (ehm…), magazíny, sešity, alby, vzrušující problematikou graphic novels (a jak tu hrůzu dobře a správně přeložit!) a zakončíme stripem (a to už tedy porno nepochybně je!).

Zároveň bych vás rád pozval na příští víkend do Bratislavy na největší akci v okolí. Comics Salón 2008 měl loni 6048 návštěvníků a letos se očekává opět o pár tisíc více. A i když comics je ve skutečnosti jen částí jeho obsahu a většinu lidí na něj láká anime, filmy a počítačové hry (v tomto pořadí), jedná se o skvělou záležitost s vynikající atmosférou i lidmi a comicsu blízkou vizualitou na každé zdi.

Krom toho se na Comics Salónu můžeme potkat na některé z mých přednášek. O nejslavnější (a podvržené) české supehrdince Octobrianě bojující za pravdivý odkaz Velké říjnové socialistické revoluce ve jménu Progresivní Politické Pornografie. Dále společensko-filosoficko-symbolický rozbor Supermana a spravedlnosti amerických superhrdinů. A konečně multimediální prezentace kultu stojícího na dvou mrtvých a slavném romanticko-gotickém hororu Vrána od Jamese O´Barra. Jste vítáni, tedy vstupte.