Mladé naděje české politiky?

V kauze poslance Moravy se příliš vrtat nechci. Jsem mladý a naivní jako on. A kdo ví, zda-li někde hluboko ve mně nedřímá gangster, dobrodruh anebo vyděrač. Vyloučit to o sobě nemůže nikdo z nás. Ani ti, kdo nyní odsuzují poslancovo jednání jako neetické, ač sami dlouhodobě tvrdí, že žádná morálka neexistuje. Ani ti, kdo pokládají desatero za svůj životní kompas. O to důležitější je zjistit, co vše se vlastně stalo, pojmenovat zlo a pokud možno ukázat prstem na jeho strůjce. Tuto složitou práci rád přenechávám jiným.

Poměrně často se setkávám s názorem, že politika potřebuje více mladých lidí. Už abyste to vy mladí převzali, řekl mi jednou starší kolega, pravděpodobně v domnění, že politika pak bude čistší, věcnější a průhlednější.

Ano, mládí je symbolem nezkaženosti ideálů a snad i odvahy bojovat za ně. Mládí umí být velkorysé. Umí mnoho dávat a nic za to nechtít.

Ale představa, že mladí v politice něco vylepší, je chybná. Jako předseda jedné z mládežnických politických organizací vím, že je mezi námi mladými také dost ambiciózních hajzlíků, vyžírků, penězožroutů a neschopných a zároveň všehoschopných kšeftařů.

To není obžaloba, ale konstatování faktu. Případ poslance Moravy ukazuje, že i mladý se umí pohybovat ve světě tajných schůzek, detektivních agentur, kompromitujících materiálů a negativních motivací k hlasování. Politika je ostrá hra a hranici mezi tvrdým, avšak čestným soubojem a nemorálními praktikami není těžké v zápalu boje překročit.

Spoléhat na mladé v politice je zkrátka omyl. Omlouvám se všem mladým, kteří do politiky vstupují s čistými úmysly a čestnými touhami. Ti si podporu zaslouží. Nikoliv však pro své mládí, ale pro své ctnosti.