Žáci a studenti kam se podíváš. A kde jsou učitelé?

Celý minulý týden kdykoli jsem si pustila cokoli od televize přes rádio až po internet, téměř všude se na mě valila ta známá kvanta informací o začínající škole. Nehledě na to, že již pár týdnů před začátkem září naše poštovní schánky bombardovaly letáčky, s již každý rok se opakujícím sloganem "Škola volá, škola začíná, zpátky do školy". Když odbočím od tématu, kterému bych se teď ráda věnovala, možná by nebylo špatné vymyslet na dalších přibližně 8 let nějaké slogany nové. 
Tedy zpět k volající škole a minulému týdnu. V rádiu jsem zaslechla, jak je pro děti stresující jít opět do školy. Cožpak pro nás to bylo někdy stresující jít zpět do školy? Upřímně si sama nevzpomínám, že bych jako malá kdy byla ve stresu z prvního školního dne, či týdne. Jediný stres co jsem tak mohla zažít, byla moje první cesta do školy autobusem, ale tím veškerý stres hasne. Ale to byla jiná doba že? Ano byla jiná doba. Žádná televize nevěnovala více než 30 vteřin svého vysílacího času dětem jdoucím v září do školy. Žádné noviny nevěnovaly více než jeden sloupek tomu, že děti budou opět muset vstávat dříve. A žádné rádio si myslím nedovolilo "oaktovkované děti" vpustit do éteru na více než jednu zmínku o nich. Proč tedy kolem takový rozruch? Proč to jednou nezkusit jinak a nevysílat či nepsat o skutečných věcech, co se dějí doopravdy za zdmi škol?
Proč nepsat o naprosté neinformovanosti nově příchozích učitelů? Proč se nepochlubit, co všechno musí učitelé zvládnout v přípravném týdnu a v nadcházejících deseti měsících? Proč po prázdninách znovu neprobírat místo roztomilých prvňáčků s aktovkami platy učitelů? Kde je mimochodem značná neúměra mezi odvedenou prací a cifrou na výplatní pásce. 
Rok co rok po prázdninách nastupují na místo učitelů noví lidé. Lidé, kteří právě dodělali školu a plni ideálů, že vše půjde hladce jako ve škole, kde se měli naučit vše potřebné, aby byli schopni své povolání vykonávat. Realita je jiná. Realita je drsnější. Realita je často jako mokrá hadra po ránu přes tvář. Ve škole je jen stěží naučili, jak se vypořádat s nedostatkem škoních pomůcek, které si již v přípravném týdnu objednali, ale stále ještě nedošly. Ve škole je také jistě neučili, jak se chovat při naprosté neinformovanosti ze strany vedení. Ve škole je možná připravili na to, jak stát před třídou plnou nejrůznějších povah a individualit, ale nenaučili je, jak na ně, natož když mají hodiny, kde jsou spojeny dvě třídy. Jak jsou tedy nově vystudovaní a příchozí učitelé připravováni na svá budoucí povolání. A k čemu vůbec? Když již dnes skoro na každé škole najdete minimálně jednoho neaprobovaného učitele, který má za úkol vychovávat vaše děti. 
Stálejší kantoři na školách již toto vše mají zvládnuté. Na nedostatek pomůcek si za ta léta již zvykli. Nad neinformovaností ze strany vedení se již ani nepozastavují, neboť za ty nervy jim to nestojí. Co je nenaučili ve škole, na to už přišli a nyní to již zvládají. Jen stále hůře a hůře zvládají přechod z téměř dvou měsíců prázdnin do desetiměsíčního maratonu plného řevu, nervů, příprav na další den, opravování písemek. Jak jsem již výše psala, minulý týden bylo všude plno prvňáčků a dokonce ještě dnes, když jsem si pustila jednu německou televizní stanici, tak tam radili rodičům, co dávat školákům na svačinu, aby měli energii atd. A co učitelé? Myslím, že ti potřebují daleko více energie, aby zvládli všechno co mají a bez úhony na zdraví. A především tak, aby po příchodu domů nepadli únavou k televizi, pokud možno ticho a klid, ale aby byli schopni normálně fungovat. 
Je mi zcela jasné a je naprosto evidentní, že příští rok bude všechno naprosto stejné a vše se bude točit kolem školou povinných obyvatelů republiky. Co kdyby se ale jednou, snad možná, napsalo o těch, kteří začátek školního roku mají řekla bych těžší, náročnější, únavnější a ke všemu ještě ne nejlépe placený.