Barva a dárky - věčný tanec mezi vejci

Víte, proč se Číňané raději vyhýbají číslici čtyři? Nebo si ještě dnes vzpomínáte na zbledlou tvář manželky vašeho ruského partnera, když jste jí předal krásnou kytici bílých růží?

Barvy, čísla, květiny - co země, to jiný význam. Nebo i více významů. V Rusku znamená červená barva krásu, lásku a vzkříšení. Viděl však někdo premiéra Vladimíra Putina s červenou kravatu? U krku vysoce postaveného politika by červená barva mohla být považována za politický statement - tato barva je i nadále spojována s komunismem. Proto Putin raději nosí modré kravaty. Právě modrá je totiž nekontroverzní barva.

Ne všechny barvy jsou však tak jednoznačné. Symbol nevinnosti a čistoty, u nás vyjadřovaný bílou barvou může mít v jiných zemích náš význam černé barvy. V buddhistických a hinduistických kulturách je bílá totiž barvou smrti a smutku. A v Rusku a na Ukrajině se západní a východní význam bílé barvy setkávají. Tam i dnes vyjadřuje nevinnost a čistotu, zároveň se tam přežil smuteční význam bílé z předkřesťanských dob. Prakticky to znamená, že nikdo vám v Rusku nebude vyjadřovat soustrast, chodíte-li tam v bílém. Na druhé straně by jste neměli darovat bílé květiny. Ty jsou ještě dnes vyhrazené pohřbům.

Stejně tak, jak u nás budí bílá barva pozitivní asociace, neuděláte v Indii žádnou chybu, pokud používáte oranžovou. Tato barva má na celém subkontinentu velkou váhu. Tu mají i ti, kteří v buddhistických zemích oranžovou nosí. Oranžová je tam považována za barvu nejvyššího stupně lidského osvícení. Proto je to barva, rezervovaná právě pro nejosvícenější hodnostáře. Nábožensko-historický význam má oranžová barva i v Irsku. Od roku 1690, když protestant Vilém III.

Oranžský porazil katolického irského krále Jakub II. je oranžová v Irsku symbolem protestantismu. Barvou katolicismu i národní barva hlavně katolického Irska (Vilém byl nizozemský šlechtic) je zelená. Ale to zřejmě ví každý, kdo kdekoliv na světě sledoval oslavy irského dne Svatého Patrika. Důležitou roli hraje zelená barva v islámských zemích. Mohamed dal zelené vyloženě náboženský kontext, když pravil, že "dívat se na zelenou je bohoslužba". Proto by člověk v islámských zemích měl jen opatrně zacházet s touto barvou. Vzhledem k tomu, ze například chodidlo je v mnoha zemích Blízkého východu považován za nečistá, nebylo by vhodné nosit zelené boty nebo darovat zelené míče.

Opatrnost platí i při výběru květin, i ony jsou nositelem barvy. V Rusku a v Asii by neměly být bílé. Pozor i na jejich počet. Sudá čísla květin jsou v Rusku vyhrazené pro pohřby. Ostatně také v Čině a v Japonsku se hlavně se vyhněte číslicím jako jsou čtyři a devět - jsou považována za nešťastná.

Jako pohřební kytky jsou vnímány zejména chryzantémy, a to v zemích v SNS, v Japonsku, ve Francii a ve Španělsku, v Německu, ale i v řadě dalších zemí. Ze stejného důvodů raději nepřinášejte hostitelce gladioly a lilie ve Spojených státech. Ovšem pokud v USA budete chtít věnovat červené růže, může to navodit asociaci něčeho romantického, což pro obchodní jednání s pragmatickými Američany není právě vhodné.

Žlutá barva není zase vhodná ve Francii, žluté květiny obecně symbolizují nevěru. Ani v Mexiku není vhodné darovat květiny žluté barvy. Kromě toho ve Francii by měl být počet květin v kytici lichý, nedoporučuje se však 7 nebo 13. Ne příliš vhodné jsou zde i červené růže, vyjadřující familiárnost. Karafiáty jsou zase spojovány se smůlou. Ostatně karafiáty nemají dobrý zvuk ani v řadě zemí SNS. A bílé karafiáty jako smuteční květiny nenoste ani domů, pokud vás pozve švýcarský partner.

A pokud hovoříme o darování květin, v Japonsku je jejich aranžování povýšeno na umění a každá květina má svůj symbol. Kamélie jsou zde pokládány za nositele neštěstí, žluté a bílé chryzantémy jsou určené pro smuteční příležitosti.

Obdarovávání vůbec je velké umění. Je to prastará tradice, která často pomůže nastartovat úspěšné obchodní vztahy. Při všech dobrých úmyslech může však dobře myšlený dar urazit či provokovat.

To, že se věřícímu muslimovi nedonese pražská šunka nebo láhev Slivovice je jasné. Stejně bychom nepřinesli našemu hinduistickému partnerovi dárek z hovězí kůže. Udělat faux pas se ale dá v mnoha případech, které nejsou až tolik zjevné. Dříve, než vyberete dárek, informujete se raději vždy na předměty, na které by mohli být místní lidé citliví. Pokud darujete nůž, byť by to byl ten nejlepší švýcarský armádní, raději to nezkoušejte v Japonsku. Dali by jste tím najevo neznalost tamní kultury. Tam se darovaným nožem končí vztah, je to symbol rozchodu. Podobný význam má nůž či nůžky ve většině zemí Latinské Ameriky, podle pověry se tím pořeže přátelství.

Dávejte pozor i na to, aby váš dárek nepocházel ze země, k níž může mít příjemce rozporuplný či negativní vztah. Věnovat Američanovi kubánské doutníky nebo iránský kobereček může být stejně nevhodné, jako dát řeckému partnerovi dárek »Made in Turkey«. Samozřejmě nemusíme takovou pozorností nutně narazit. I Američana může potěšit, že si dopřeje kubánský doutník. V každém případě je však lepší brát na zřetel možné nedůtklivosti našeho partnera a stereotypy jeho kultury při výběru dárků.

Obvykle se radí, že při první návštěvě lze jako dárek předat firemní reklamní předměty, nejlépe praktické. Při dalších obchodních setkáních se už předpokládá předání dražšího dárku. Doporučují se psací potřeby jako jsou značková pera, kožené cestovní desky na dokumenty, doplňky na pracovní stůl.

Dávat dárek není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Záleží na tom co se dává, ale také jak je dárek zabalen a při jaké příležitosti a jak se předá. V některých zemích se dokonce nedoporučuje dávat dárek s výjimkou květin před uzavřením obchodního kontraktu, například v Chile. Při první návštěvě lze jako dárek předat nejspíše firemní reklamní předměty, nejlépe však, pokud mají nějaké praktické využití. Celá řada reklam na Internetu a různé nabízené příručky pojednávající o vhodném dárku v té které zemi pro tu kterou příležitost dokazují, že ve světě není tato záležitost brána na lehkou váhu.

Při dalších obchodních setkáních, např. při příležitosti uzavření kontraktu na dodávku zboží většího rozsahu lze předat dárek větší hodnoty. Doporučují se např. psací potřeby (samozřejmě značková pera), kožené cestovní desky na dokumenty, praktické doplňky na pracovní stůl, vhodné může být provedení s logem darující obchodní firmy. Celá záležitost, jako většina věcí na světě může mít také tu špatnou stránku. Nevhodným dárkem, nebo jeho nevhodným předáním ve vztahu ke zvyklostem země, se může daleko více pokazit než získat. Dávat dárek není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. V některých zemích se dokonce nedoporučuje dávat dárek s výjimkou květin před uzavřením obchodního kontraktu, například v Chile. Záleží nejen na tom co se dává, ale při jaké příležitosti a jak se předá. V Islámském světě, ať už mluvíme o Saúdské Arábii či o Egyptě, by na předání pozornosti levou rukou nemuselo být přijato právě pozitivně. Levá je zde pokládána za nečistou. V řadě zemí se také bedlivě hledí na to, jak je dárek zabalen. Na profesionálně zabalený dárek potrpí v Japonsku. Naproti tomu v USA nejsou dárky v ozdobném balení a pokud zabaleny jsou, hned se rozbalují. Podobná praxe okamžitého rozbalování dárků je i ve Švýcarsku či v JAR.

Není důležité jen to, co darujete, ale i kdy darujete. Stejně jako se u nás posílají nebo předávají drobné dárky v období Vánoc, existují všude na světě různé důvody k obdarovávání nebo svátky, při nichž jsou dárky očekávány. Například v Japonsku se lidé obdarují při pololetí (15. července) a na konce roku (1. ledna). Zavede-li vás obchod do Iránu během perského Nového roku (20. března), nezapomeňte na drobnost nebo květinu pro vašeho partnera.