Jak lze vyčíst z průzkumů veřejného mínění, převažuje v naší společnosti skeptický názor na etičnost v podnikání. Vede k tomu obyčejná lidská závist, nebo osobní zkušenosti? Těžko mluvit za druhé. Pro mě jsou jasné dvě věci. Etika a podnikání k sobě patří (i v ČR) a nelze všechny házet do jednoho pytle. Myslím si, že Gaussova křivka normálního rozložení se vztahuje i na etičnost jednání podnikatelů. Je otázkou, kde leží její střed a zda není vychýlená na jednu stranu. To však posuďte sami. Názory „obyčejných“ lidí ale pravděpodobně ovlivňuje nejvíce pochybný mediální obraz českého byznysmena. Ten si ale novináři určitě nevycucali z prstu. Všechny ty kauzy (dořešené i vyšumělé) s „kapitány“ českého průmyslu, od sametové revoluce s železnou pravidelností mohutně propírané tiskem, nahrávají předsudkům přemýšlivého českého člověka. Škoda jen, že stejný prostor není věnován bohulibým skutkům jiných. Prý ale dobrá zpráva – žádná zpráva.

 

Podnik fair play

 

Existují nějaká kriteria etického podnikání? Ano existují! Patří mezi ně třeba to, jak se firma staví ke stížnostem svých zákazníků, jaké vytváří podmínky práce pro své zaměstnance, jak dodržuje své závazky a sliby, jak přijímá zodpovědnost za řešení společenských problémů například v oblasti zaměstnanosti, ochrany životního prostředí nebo fungování neziskového sektoru. A ve výčtu by bylo možno dále pokračovat. Ale co více?  Kriteria etičnosti se dají měřit díky etickému auditu. A v ČR se v této oblasti objevila první vlaštovka: projekt s názvem Podnik fair play. Je zatím „v plenkách“, ale úspěšnost jeho obdoby například v sousedním Polsku může organizátorům dodávat naději. Snad ohledně etiky podnikání na tom nejsme hůře než Poláci. Nebo ne?

 

Pane Baťo, děkujeme - škoda, že jste odešel.

 

A o tom, že se etické podnikaní vyplácí, ba co více nevylučuje úspěch, nám mohou být důkazem životy členů baťovské dynastie. Škoda, že v souvislosti s nedávným úmrtím Tomáše Bati jr. nebylo otázce podnikatelské etiky v médiích věnováno více prostoru. Vypadá to, že dobré věci se odehrávají spíše v tichosti než v humbuku a záři reflektorů. A je otázkou, zda se to vůbec dá nějak změnit. Baťovský odkaz je ale nutné dále připomínat. V uších mi zní věta: „Nebylo to jednou, co jsme byli odhodláni životy své obětovati ve prospěch závodu a nejeden z naší rodiny jemu za oběť již padl. To se nedělá jen proto, aby se zajistil majetek.“ Pane Baťo, věřím, že i v naší republice se najdou vaši pokračovatelé. Děkujeme za váš příklad.