Achillovou patou české politické scény je její permanentní pat. Po téměř nerozhodných výsledcích několika předchozích sněmovních voleb skončily ty poslední v r.2006 čistou remízou. O křehkosti vládní koalice a její hlasovací většiny v Poslanecké sněmovně se přesvědčujeme téměř nepřetržitě od jejího vzniku.
Tato dlouhodobá parlamentní zabržděnost a její logický důsledek - zpomalování (odborně: retardace) legislativního procesu a plánovaných reforem - se projevila naplno například při červnovém zablokování sněmovny z důvodu taktické nečinnosti (při sesazování a dosazování předsedů sněmovních výborů) a v posledních dnech opět graduje. Sledujeme divadlo politické nekulturnosti, jsme diváky mistrovství republiky v házení politické špíny. Dochází k dalším (skutečným nebo avizovaným) odchodům koaličních poslanců z jejich mateřských stran, což nevyhnutelně povede k dalším hlasováním o (ne)důvěře vládě a další stabilizaci politické nestability.
Pokud jde o oblíbené nešiky z Večerníčku, mohou se v oblasti komické destrukce od našich politiků ještě mnoho naučit. Pokud jde o nás ostatní, je výhled do budoucna méně nadějný: hrozí mat politické angažovanosti voličů demokratických stran a další bezpracně získaná procenta pro komunisty.
