Nová nízkopodlažní tramvaj Škoda 15T ForCity přináší řadu technických novinek. O vnějším kabátu se nejspíš povede bouřlivá diskuse, ale lze očekávat, že většině obyvatel hlavního města se bude líbit víc než předchozí model 14T s designem Porsche. Novinka dostala docela milý a nadčasový výraz. Chybou je však rozmístění sedadel.
Téměř po celé délce vozidla jsou vlevo dvě řady sedaček. To bude ve špičkách způsobovat nemalé potíže. Na sedačku u okna si kromě mimořádně slušných lidí obvykle sedne jen ten, kdo cestuje z konečné na konečnou. Takových pasažérů moc není. Ostatní budou většinou sedět u uličky. Jednak kvůli své horší pohyblivosti, dále z vrozené pohodlnosti či z nevychovanosti, případně proto, že vystupují už druhou stanici. Čas od času si některá z takto usazených osob položí na sousední sedadlo tašku, jinak bude řada u okna využívána spíše výjimečně. Zato pro stojící moc místa nezbude. Nejhorší situace přitom určitě nastane v prostoru u zadních dveří.
To není kritika plzeňské Škody. Výrobce dostal zadání, kolik sedaček má tramvaj mít, a aby je splnil, musel je na jedné straně umístit do dvou téměř souvislých řad. Cestující může těšit, že ve srovnání s tramvají »Porsche« jde stejně o pokrok. Málokomu se bude stýskat po předchozím nepraktickém modelu, kde v úzké části vozidla jsou sedačky napříč a jinde bylo použité originální řešení 1+1/2 (což má být matka s dítětem; v běžném provozu tam obvykle sedí jen jeden člověk).
Základní problém ovšem spočívá v tom, že v Praze nejsou tramvaje jakousi romantikou, nýbrž běžným dopravním prostředkem. Ve srovnání s jinými evropskými městy proto bývají plnější. Magistrát a dopravní podnik by na to měly myslet. Pokud nechtějí, aby je pasažéři proklínali, pořád mají šanci. Stačilo by aspoň proti některým dveřím (hlavně v zadní části vozidla) dvě sedačky ubrat.
Jenže ti, kteří o parametrech nových tramvají rozhodovali, sami pravděpodobně jezdí do práce něčím jiným. Jinak by přece museli vědět, jak to v ranní pražské tramvaji vypadá.
