Koho je možné zabít, aneb pravidla krevní msty

Hospodářské noviny nedávno dvakrát referovaly o případech vyhlášení krevní msty vůči prezidentům dvou severokavkazských republik. Nejdříve ji vyhlásili příbuzní ingušského novináře Magomeda Jevlojeva, kterého zabili policisté, odvážející ho k výslechu. Jejich vnitřní vyšetřování z jeho smrti obvinilo skupinu osob, včetně prezidenta Murata Zjazikova a ministra vnitra Musu Medova.

O několik dní později byl v Moskvě zavražděn profesionálním zabijákem Ruslan Jamadajev, šéf rodinného klanu, který jako jediný, je nezávislý na čečenském prezidentovi Ramzanovovi Kadyrovovi. Zde je situace méně jasná. Jamadajevové sami napáchali tolik zločinů, že množství lidí, kteří se jim chtěli pomstít, je velké. Nicméně je jednoznačné, že smrt Ruslana Jamadajeva se Kadyrovovi více než hodila.

Krevní msta, natož vyhlášená prezidentovi republiky, zní v 21. století poněkud divoce. Sami Kavkazané se na to ale dívají trochu jinak.  Nejdříve vám samozřejmě vysvětlí, že to jsou částečně výmysly novinářů, že se to prakticky nepoužívá, ale poté sami začnou vzpomínat na krevní mstu, kterou sami pamatují. I ti vzdělaní, žijící třeba v Moskvě, vám řeknou, že to v zásadě není špatný zvyk. Protože každý, kdo hodlá někoho zabít si musí být vědom to, že vraždou nic nemusí skončit. Naopak všechno může začít a skončit pro původce krajně nepříjemně. Známý válečný reportér Vadim Rečkalov o tradicích vajnachské (etnická skupina, ke které patří Čečenci a Inguši) krevní msty napsal zajímavý článek. Pokud vládnete jazykem Puškinovým, přečtěte si ho tady. Pro ty ostatní se pokusím vybrat nejzajímavější části.

Koho je možné zabít v případě krevní msty a jaká jsou další pravidla:

1) samotného viníka

2) otce viníka a jeho syny, tudíž bratry viníka

3) syna viníka, pokud dosáhl věku 18 let

4) strýce viníka z otcovské linie

To vše platí v případě, že viník je mimo dosah (například je ve vězení nebo se skrývá)

5) za zabití ženy je potřeba zabít dva muže

6) žena nemůže být objektem krevní msty, dokonce pokud ona zabíjela. V takovém případě je potřeba zabít jejího příbuzného po otcovské linii

7) Krevní msta nemůže být něčím jako genocidou celé rodiny. Mstitelé obvykle čekají, až oběť zplodí syna. Tady se msta míchá s pudem sebezáchovy celého národa.

Msta může být zastavena, i když již byla vyhlášena. Nejčastěji se tak stává v případě, že smrt byla nešťastnou náhodou, například při autohavárii. V takovém případě je algoritmus chování následující. Příbuzní viníka ho spole s otcem a dalšími příbuznými po otcovské linii někam schovají. Poté co nejrychleji pošlou k poškozené rodině vyjednavače. To mohou být stařešinové nebo mullové, čím více lidí tím lépe. Ukazuje to úctu vůči rodině zabitého. Úkolem prvního kola jednání je zjistit, kdo z rodiny viníka se smí účastnit pohřbu, podle toho se dá určit míra ústupnosti pozůstalých. Ti z příbuzných viníka, kteří mohou na pohřeb, se snaží s sebou přivézt co nejvíce přátel a známých, aby tak prokázali úctu oběti. Na pohřeb tak může přijít třeba i tisíc lidí.

Sedm dní po smrti je druhé kolo rozhovorů, kam opět mohou přijít stovky lidí ve stejné vesnice nebo klanu. Tam už se jedná přímo? Jsou příbuzní mrtvého ochotni uznat, že zabití nebylo úmyslné? Pokud ano, každá strana vybere 3-4 vyjednavače a ti už hovoří dále. Jsou poškození ochotni viníkovi odpustit? Pokud ano, za jakých podmínek? Podmínky jsou tajné, nikdo z vyjednavačů je nesmí nikomu prozradit.

Ostatní čekají na výsledek většinou na kraji vesnice. Poté přicházejí stařešinové a vynášejí verdikt. Odpustit či ne. Bude viník žít nebo ne? Pokud ano, tak někdo z vážených lidí viníka přivede. Někdo z vážených členů rodiny oběti ho přede všemi obejme a oznámí, že ho nikdo více vinit nebude.

Bez ohledu na internet a podobné vymoženosti civilizace jsou tradice krevní msty překvapivě stabilní, naopak moderní komunikační prostředky v tradici pomáhají, rozšiřují totiž počet lidí, kteří se mohou o vyhlášení msty dozvědět. Jistě 21. století, ale Kavkaz je prostě složitý. Byť prezident Zjazikov by se mohl stát jeho obětí pouze pokud by vrah přiznal, že dostal od prezidenta přímý rozkaz zabít Jevlojeva. Nicméně Vadim Rečkalov dává na konci svého článku federálním úřadům dobrou radu: Schovat Zjazikova a Musu Medova. A pak poslat stařešiny do domu Jevlojevových.