Jistá zahraniční finanční skupina na své české webové stránce vehementně vysvětluje, že nemá vůbec nic společného s málem zbankrotovanou americkou pojišťovnou, jenom tu podobnou zkratku. A že je naprosto finančně zdravá.
Upřímně jí to přeji, protože jsem si u ní otevřel konto. A protože jsem s ním spokojený, doporučil jsem ho i otci. Právě od banky dostal dokumenty potřebné k založení konta, když mně přišel náborový e-mail. Když bance získám nového klienta, dostaneme peníze. Já tři stovky za hlavu, noví klienti odměnu v podobě dočasně vyšších úroků.
Podobných výzev dostávám od bank a pojišťoven nejmíň deset ročně. Rovnou je vyhazuji nebo mažu, ale tato mně zaujala jako možnost si ověřit, jak se v Česku chová banka s letitou tradicí a zahraniční firemní kulturou. Napsal jsem proto e-mail ředitelovi přímé distribuce, od něhož mně motivační výzva k náboru klientů přišla. Na rovinu jsem se zeptal, zda nás banka ocení i přesto, že se otec přihlásil několik dnů před startem akce.
Očekával jsem zápornou odpověď. Těší nás váš zájem, ale můžeme motivovat jen klienty přihlášené po zahájení akce. Kdybych takovou reakci dostal, nezlobil bych se. Nedostal jsem však ani konkrétní reakci pana ředitele, ani automatickou odpověď typu Ve dnech XYZ jsem mimo kancelář, ani upozornění, že e-mailová adresa, na kterou píšu, na serveru banky neexistuje.
Nadále věřím ve zdraví a sílu této banky, ale jsem z výsledku své zkoušky zklamán. Sice není jako američtí bankéři, ale ukázala mně, že vůči klientům se chová stejně jako ti čeští.
